22 Cdo 1085/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobce Ing. V. F., bytem v P., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Holým,
advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalované Ing. H. F., bytem v L.,
zastoupené Alexandrem Petričko, advokátem se sídlem v Liberci 2, Chrastavská
188/27, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň-
jih pod sp. zn. 8 C 75/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 13. července 2011, č. j. 12 Co 199/2011-343, takto:
I. Dovolá se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud Plzeň-jih („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. prosince
2010, č. j. 8 C 75/2008-266, výrokem pod bodem I. vypořádal společné jmění
účastníků tak, že žalobci přikázal k úhradě „závazek u České spořitelny, a. s.,
vzniklý z hypotečního úvěru ve zbývající části ke dni 1. 12. 2010 ve výši
1.897.143,31 Kč a úroky ve výši 601.567,70 Kč, tedy celkem 2.498.711,01 Kč.“
Dále žalobci přikázal k úhradě „závazek u Citibank Europe plc., organizační
složky IČ 281 98 131 z kreditní karty ve výši 27.901,32 Kč.“ Výrokem pod bodem
II. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu
částku 2.424.564,- Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Výroky pod
body III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku
z návrhu na předběžné opatření. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne
13. července 2011, č. j. 12 Co 199/2011-343, rozsudek soudu prvního stupně ve
výrocích pod body I., II. a III. potvrdil. Odvolání proti výroku pod bodem IV. odmítl a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů
odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a z obsahu
dovolání se podává, že uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a
proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání není přípustné. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží
[§ 237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není. V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soud vypořádá jen
ty věci (majetek) náležející do tohoto spoluvlastnictví, které účastníci
učinili předmětem řízení. Překročit jejich návrhy může jen ohledně ceny
vypořádávaného majetku a toho, jak jej mezi manžely rozdělí (rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004, Soubor
civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2943). V dané věci
žalobce pohledávku z hypotéčního úvěru, která měla být vypořádána, řádně
identifikoval uvedením banky, čísla smlouvy a dne jejího uzavření; uvedení výše
částky ke dni podání návrhu, by již na identifikaci této pohledávky nic
nezměnilo. To platí i o závazku z kreditní smlouvy.
Pokud jde o částku, kterou
mu měla podle jeho představy zaplatit žalovaná, je třeba uvést, že ani tuto
částku nebyl povinen uvádět. V řízení o vypořádání společného jmění postačí,
když účastník identifikuje majetek, jehož vypořádání požaduje; návrh na způsob
vypořádání, ocenění majetku ani částky na vyrovnání podílů není povinen uvádět,
neboť soud v tomto ohledu není jeho návrhem vázán. To, že se snad nebyl vyčerpán celý předmět řízení, jak tvrdí dovolatelka,
nezakládá po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí; nápravu tu
účastníkům poskytla možnost žádat o vydání doplňujícího rozsudku (§ 166 o. s. ř.). Pokud jde o způsob vypořádání, dovolatelka neuvádí, v čem by měl spočívat
zásadní význam rozhodnutí v této části a takový význam nevyplývá ani z obsahu
dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť
dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a
žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat,
nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. května 2013