USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně I. B., zastoupené Mgr. Michalem Mlezivou, LL. M., advokátem se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2498/17, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Zahradní město, identifikační číslo osoby 00034771, se sídlem v Praze 10, Zvonková 3048/2, zastoupenému Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, za účasti vedlejší účastnice E. B., zastoupené Mgr. Petrou Hruškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 11, o zrušení služebnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 152/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 12 Co 221/2021-434, takto:
Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 12 Co 221/2021-434, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovaným v této věci.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, č. j. 12 Co 221/2021-434, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 3. 2021, č. j. 20 C 152/2014-254, tak, že se určuje, že služebnost odpovídající právu věcného břemene podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., omezující vlastnické právo k pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, zapsanému na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, je promlčena (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podalo žalované družstvo dovolání. Navrhuje s odkazem na § 243 písm. b) o. s. ř. odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 12 Co 221/2021-434. Uvádí, že pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu může být podkladem pro výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí, přičemž předpokládá, že žalobkyně bude o výmaz usilovat. Jak dovolateli, tak vedlejší účastnici proto hrozí závažný a nezvratný zásah do jejich majetkových práv, kdy vedlejší účastnice je nájemkyní bytu, který je zatížen služebností ve prospěch žalovaného – pronajímatele, od roku 2015.
U vedlejší účastnice by tak právní mocí rozsudku odvolacího soudu došlo k zásahu do práva k bytu a bydlení. Odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu se přitom nedotkne třetích osob odlišných od účastníků řízení. Žalobkyně k návrhu na odklad právní moci uvádí, že žalovaný ani vedlejší účastnice byt neužívají od roku 2009, resp. 2015. Po celou dobu řízení se přitom žalovaný ani vedlejší účastnice nedomáhali toho, aby mohli byt užívat. K zásahu do práva na bydlení vedlejší účastnice tak nedojde.
Žalobkyně proto navrhuje zamítnutí návrhu žalovaného na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu.
Vedlejší účastnice uvedla, že se s návrhem na odklad vykonatelnosti ztotožňuje, a to především z důvodu obav ohledně případného návrhu žalobkyně na výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí.
Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud při posouzení návrhu na odklad právní moci vzal v úvahu možný postup žalobkyně směřující k výmazu služebnosti odpovídající právu věcného břemene podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb. z katastru nemovitostí. Pokud dojde k výmazu zatížení věcným břemenem z katastru nemovitostí, může mít nastalá skutečnost nepříznivé a nezvratné následky pro dovolatele (např. nabytí věci nabyvatelem, který bude s ohledem na materiální publicitu katastru nemovitostí v dobré víře ohledně skutečnosti, že věc není zatížena). Vzhledem k tomu, že dovolatel je ohrožen ve svých právech a odklad právní moci se nedotkne jiné osoby než účastníků řízení, Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se právní moc rozhodnutí odvolacího soudu odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci [§ 243 písm. b) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2023
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu
19. Dovolatel poukazuje na to, že byt je od roku 2015 pronajat a je z něj placeno nájemné; nejde tedy o situaci, kdy by věcné břemeno nebylo vykonáváno. Neužívání bytu je pak důsledkem protiprávního jednání žalobkyně. Námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy; touto námitkou se odvolací soud řádně nezabýval.
20. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, příp. aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu v dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřila žalobkyně i vedlejší účastnice.
21. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
22. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
23. Rozhodnutí odvolacího soudu lze v dovolacím řízení přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z důvodů přípustnosti dovolání byl uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 692/2010, publikované pod č. 33/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání není přípustné.
24. Je třeba rozlišovat promlčení pro nevykonávání práva odpovídajícího věcnému břemeni (§ 632 o. z.), a promlčení práva, které nemohlo být vykonáváno proto, že osoba zavázaná z věcného břemene jeho výkonu brání (§ 633 odst. 1 o. z.). Odvolací soud měl věcné břemeno za promlčené podle obou těchto ustanovení, přičemž k věcné správnosti jeho rozhodnutí postačuje promlčení podle i jen jednoho z těchto ustanovení.
25. Proti závěru o promlčení práva podle § 633 odst. 1 o. z. směřuje dovolání jen v bodech 17. a 18. výše v odůvodnění; otázky tam uvedené však nemohou založit přípustnost dovolání.
26. Na otázce uvedené výše pod bodem 17 rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, jde o otázku hypotetickou, kterou se odvolací soud vůbec nezabýval a ani zabývat nemusel. Nebylo zjištěno, že by takové žaloba byla v průběhu promlčecí lhůty podána. Proto se touto otázkou nezabýval ani dovolací soud. Co by se stalo, kdyby podána byla, ostatně nelze předvídat, vždy záleží na konkrétních okolnostech i na dodržení procesních předpisů žalobcem. Takto formulovaná otázka tak nemůže založit přípustnost dovolání.
27. K otázce pod bodem 18 se uvádí: Promlčují se jak nároky vzniklé nezaviněným jednáním, tak i ty, které vyplývají např. z úmyslného způsobení škody nebo jiné újmy (viz např. § 636 odst. 2 o. z.). Ostatně nesplnění závazku je porušením práva věřitele, často i úmyslným, a přesto podléhá promlčení. Také z formulace § 633 odst. 1 o. z. toto jasně vyplývá („Brání-li osoba zavázaná z věcného břemene výkonu práva…“) Podstata promlčení je obdobná i v trestním právu, ve kterém se promlčují i závažné trestné činy; není důvod pro to, aby se nepromlčovaly i závažné civilní delikty. Zcela mylný je právní názor, podle kterého k promlčení nemohlo dojít, neboť věcné břemeno nemohlo být vykonáváno; právě proto se žalovaný nebo i vedlejší účastnice mohli domáhat ochrany u soudu a počal běh promlčecích lhůt podle uvedených ustanovení. Věc je natolik jasná, že v této části je dovolání zjevně bezdůvodné (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
28. K dovolání pod bodem 12 odůvodnění: Dovolatel klade otázku: „Může dojít k promlčení věcného břemene dle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., jakožto věcného břemene zřízeného ex lege, dle ust. § 632 a/nebo 633 o. z.?“ Při její formulaci vychází z předpokladu, že jde o legální věcné břemeno, tak tomu však není. Předmětné věcné břemeno je založeno zvláštním zákonem, jehož obsah je v tomto zákoně částečně vymezen. To, že věcné břemeno založil zákon, mu však nedává povahu tzv. legálního věcného břemene, které má veřejnoprávní stránku, a to již proto, že oprávněným subjektem u legálních věcných břemen je přímý či nepřímý vykonavatel státní správy (nepřímými vykonavateli jsou osoby soukromého práva, kterým byl zákonem propůjčen výkon státní správy – viz Handrlica, J., Tak zvaná zákonná věcná břemena a věcná břemena podle občanského práva. Správní právo č. 8/2006; Hendrych, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. Praha. C. H. Beck, 5. vydání, 2003, s. 408); to družstvo nepochybně není. Mezi oprávněným a povinným z tohoto břemene není veřejnoprávní vztah, charakteristický mocenským prvkem. Otázka, zda se může promlčet legální věcné břemeno, je tak pro řešení této věci nevýznamná. Věcné břemeno podle § 28d transformačního zákona se kromě tohoto ustanovení řídí ustanoveními občanského zákoníku o věcných břemenech (služebnostech) a není tu nic, co by mohlo odůvodnit závěr o jeho nepromlčitelnosti.
29. Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3812/2015, ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2529/2021).
30. Odvolací soud uvedl, že věcné břemeno je promlčeno jak podle § 632 o. z. (pro jeho nevykonávání), tak podle § 633 odst. 1 o. z. (proto, že žalobkyně zabránila žalovanému ve výkonu práva tím, že znemožnila přístup do domu a bytu). V řízení bylo prokázáno, že od roku 2017 žalobkyně zabránila žalovanému i vedlejší účastnici ve vstupu do bytu. Druhý z uvedených důvodů promlčení v tak dovolacím přezkumu vzhledem k formulaci dovolání obstojí, je rozhodnutí odvolacího soudu věcně správné bez ohledu na správnost úvahy o promlčení podle § 632 o. z.; touto otázkou se tak dovolací soud nemusel zabývat.
31. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
32. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný a vedlejší účastnice povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 12. 12. 2023
JUDr. Jiří Spáčil CSc. předseda senátu