22 Cdo 1119/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobkyně Z. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. B., zastoupenému
advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u
Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 232/96, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20.
ledna 2005, č. j. 19 Co 2958/2004-374, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 22. září 2004, č. j. 11 C 232/96-346, výrokem pod bodem I. rozhodl, že
zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále jen „BSM“) se vypořádává
tak, že „do vlastnictví žalobkyně se přikazuje automatická pračka Tatramat v
ceně 1.000,- Kč, mikrovlnná trouba Philips v ceně 700,- Kč, mrazák Gorenje v
ceně 1.200,- Kč, video s televizí zn. Sharp v ceně 5.000,- Kč, televizor Rubín
bez ceny, stůl + 3 židle kuchyňské kovové, červená koženka, v ceně 100,- Kč,
obývací stěna, konferenční stolek, polička pod televizor, vše dřevěné, vše
černé barvy, psací stůl kovový s bílou deskou, sedací souprava mikroplyš
žlutozelenomodrá, 2 válendy dřevěné dětské, v úhrnné ceně 50.000,-Kč, tržní
cena převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu č. 29 v domě čp.
1285 v Č. B. v částce 600.000,- Kč“ a že „do vlastnictví žalovaného se
přikazuje zůstatek na běžném účtu č. 2731456-238 u Č. s., a. s. v částce 700,80
Kč, obývací stěna v ceně 25.000,- Kč, osobní automobil Fiat UNO v ceně 70.000,-
Kč, výnos podnikatelské činnosti ke dni 15. 7. 1996 v částce 174.500,- Kč“, s
tím, že „žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu
částku 193.899,60 Kč, a to ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku“, a
výroky pod body II., III., IV. V. a VI. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně věc posoudil podle § 143 a násl. občanského zákoníku ve
znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále „ObčZ“). Vyšel ze
zásady, že podíly obou účastníků řízení jsou stejné. Do BSM zahrnul movité věci
uvedené ve výroku rozsudku a v cenách stanovených dohodou účastníků, vypořádal
i tržní cenu členských práv a povinnosti k družstevnímu bytu, jehož uživatelkou
se stala žalobkyně, zůstatek peněz na běžném účtu a výslednou sumu z
podnikatelské činnosti žalovaného. Zjistil, že celková hodnota majetku v BSM
činila 1 165 540,80 Kč, podíl každého z účastníků činil 582 740,40 Kč.
Žalobkyně získala movité věci za 58 000,- Kč a hodnotu odpovídající tržní ceně
členských práv k družstevnímu bytu ve výši 600 000,- Kč. Žalovaný nabyl movité
věci za 95 700,80 Kč a aktiva svého podnikání ve výši 174 500,- Kč. Žalobkyně
tak získala věci a práva v celkové hodnotě 776 670,- Kč, žalovanému připadly
věci, práva a peníze v celkové sumě 388 870,80 Kč. Částka 193 899,60 Kč tak
představovala obnos, k jehož zaplacení žalovanému byla žalobkyně zavázána na
vyrovnání podílů účastníků.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací, rozhodující k odvolání
žalobkyně, rozsudkem ze dne 20. ledna 2005, č. j. 19 Co 2958/2004-374, potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.
Dokazování doplnil toliko o listinný důkaz - znalecký posudek Ing. Z. ohledně
výnosů z podnikatelské činnosti žalovaného. Dospěl k závěru, že rozhodnutí
soudu prvního stupně je správné. Ani odvolací soud neměl důvod odchýlit se od
rovnosti podílů účastníků řízení a od jeho závěrů ohledně částky, která byla
stanovena na vyrovnání podílů. Pokud jde o družstevní byt, který účastníci
získali za trvání manželství, konstatoval, že po zániku manželství bylo soudem
rozhodnuto o zrušení práva jeho společného nájmu s tím, že výlučnou nájemkyní a
členkou družstva se stala žalobkyně a žalovanému bylo uloženo byt vyklidit bez
bytové náhrady. Žalobkyně tak získala hodnotu, která podle znalce činila 600
000,- Kč, které bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě
získat; skutečnost, že v domě bydlí žalobkyně i s dětmi, nebyl důvodem pro
snížení jeho ceny. K námitce žalobkyně, že soud do BSM nezahrnul ve správné
výši částky investované ze společného majetku do domu žalovaného v J. ulici
odvolací soud uvedl, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že na rekonstrukci
domu byly použity prostředky z BSM; nevyvrátila tvrzení žalovaného, že
rekonstrukci domu financovali jeho rodiče. Odvolací soud se po podrobném
rozboru ztotožnil i se závěry soudu prvního stupně ohledně výnosu z
podnikatelské činnosti žalovaného a uzavřel, že zvláštní povaha sdružení
neumožňuje jeho ocenění; přes některé rozdíly mezi znaleckým posudkem
provedeným v řízení ohledně ocenění podnikání žalovaného a listinou – posudkem
Ing. Z. neshledal potřebu provést důkaz revizním znaleckým posudkem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání; soudům obou
stupňů vytýká vady řízení, neúplnost prováděných důkazů, jejich nesprávné
hodnocení a nesprávné právní posouzení věci.Tvrdí, že soudy zahrnuly do
vypořádání zaniklého BSM výnosy z podnikatelské činnosti žalovaného v nesprávné
výši, do zaniklého BSM nezahrnuly zhodnocení domu žalovaného v J. ulici,
neuvažovaly o modifikaci podílů účastníků a do BSM zahrnuly hodnotu členských
práv a povinností k družstevnímu bytu v nesprávné výši. Uvádí, že soudy vyšly z
předpokladu, že podnik žalovaného byl zpočátku založen na výrobních
prostředcích v jeho výlučném vlastnictví. Šlo ale o sdružení, založené až za
trvání manželství. Odvolací soud akceptoval názor znalce Ing. V., který
uzavřel, že sdružení pro jeho povahu nelze tržně ocenit. Dovolatelka s tím
nesouhlasí a v této souvislosti nabízí paralelu s právním názorem Nejvyššího
soudu týkající se stanovení hodnoty družstevního bytu. Za procesní pochybení
považuje skutečnost, že soud neprovedl revizní znalecký posudek. K problematice
rekonstrukce domu žalovaného dovolatelka namítá, že na ni bylo ze společného
jmění vynaloženo 700 000,- Kč. Odkazuje na původní tvrzení žalovaného, a to i
v tom směru, že rekonstrukce byla provedena i z výnosu společného podniku.
Pokud jde o družstevní byt, spatřuje dovolatelka závažný právní význam v tom,
že soudy obou stupňů aplikovaly paušálně právní názor Nejvyššího soudu ke
stanovení hodnoty členských práv a povinností k družstevnímu bytu, aniž
přihlédly k hodnotě právních závad, které na tomto bytě vázly. Soudy
nezohlednily existenci užívacích práv dětí k družstevnímu bytu. K otázce
modifikace podílů BSM při rozhodování soudu dovolatelka uvádí, že majetek
účastníků pořízený za trvání manželství, a to i s přihlédnutím k pořizovací
hodnotě družstevního bytu, byl nepatrný vedle majetku, který za trvání
manželství držel žalovaný a k jehož zhodnocení došlo. Je nesporné, že jeho
hodnota byla v době rozvodu vyšší, než v době jeho vzniku, a to nejen v
důsledku změny oceňovacích předpisů. Za trvání manželství došlo ke zhodnocení
domu žalovaného v J. ulici. Také finanční prostředky, jež žalovaný získal
prodejem domu, se za trvání manželství zhodnotily. Je prokázané, že žalovaný
těsně po zániku manželství pořídil další majetkové hodnoty. Mělo být proto
přistoupeno k modifikaci podílů s přihlédnutím k tomu, oč se znásobil majetek
žalovaného. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc
tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
c) OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v § 241a odst. 2 a 3 OSŘ a
že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení
(zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a
zjistil, že dovolání není důvodné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) OSŘ], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm.
b) OSŘ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ a jestliže
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)]
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem (§ 237 odst. 3 OSŘ).
Přípustnost dovolání v dané věci není založena podle § 237 odst. 1
písm. a) OSŘ, ani podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ, poněvadž i když jde o v
pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně po předchozím zrušení věci
odvolacím soudem, nejde v otázkách vytýkaných dovoláním o rozhodnutí, jímž by
soud prvního stupně rozhodl znovu jinak, než v dřívějším rozsudku, protože by
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, když odvolací soud zrušil předchozí
rozsudek soudu prvního stupně kvůli tomu, že tento soud vyšel pro vypořádání
BSM z hodnoty vypořádacího podílu člena k bytovému družstvu, nikoliv z obecné
ceny členských práv a povinností; tento závěr dovolání nenapadá. Připadá do
úvahy tedy jen přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ; ta je dána ve
vztahu k otázce, jakým způsobem je při vypořádání BSM třeba zohlednit
majetkovou účast účastníka ve sdružení podle § 829 ObčZ a zda při ocenění
družstevního bytu, jehož jediným uživatelem se jako člen družstva stal jeden z
bývalých manželů jako společných uživatelů, kterým svědčilo právo užívání
společného bytu manžely, lze pro účely vypořádání BSM přihlížet k tomu, že s
tímto manželem bydlí v bytě děti účastníků. Konečně dovolací soud dosud
neřešil právní otázku, zda při úvaze o rovnosti podílů bývalých bezpodílových
spoluvlastníků při vypořádání BSM je právně významná skutečnost, že v době
trvání manželství podstatně vzrostla hodnota majetku ve výlučném vlastnictví
jednoho z nich.
Zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle
zásad uvedených v § 150. Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na
návrh některého z manželů soud (§ 149 odst. 1 a 3 ObčZ). Při vypořádání
se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné. Každý z manželů je
oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný
majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na
jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí,
k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o
nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též
zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (§ 150 ObčZ).
Předmětem vypořádání BSM může být jen takový majetek, který byl součástí
bezpodílového spoluvlastnictví a ke kterému vzniklo alespoň jednomu z manželů
majetkové právo za podmínek, zakládajících toto spoluvlastnictví. Podniká-li
jeden z manželů ve sdružení s třetí osobou, může být předmětem vypořádání jen
to, co by tomuto manželovi náleželo v případě, že by jeho účast ve sdružení
byla ukončena k okamžiku zániku BSM. Nelze vyjít z hodnoty podniku jako souboru
hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání sdružení, neboť takové
ocenění nevyčísluje výši majetkových nároků podnikajícího manžela vůči sdružení
(např. za situace, kdy sdružení podniká pouze s majetkem jednoho z účastníků).
Situace je tu jiná než v případě podnikání prostřednictvím obchodní
společnosti. Proto v případě, že jeden z manželů podnikal prostřednictvím
sdružení (§ 829 ObčZ), může být předmětem vypořádání BSM jen částka, na jejíž
vyplacení by měl nárok, zanikla-li by jeho účast ve sdružení ke dni zániku BSM
(§ 839 ObčZ), samozřejmě po odečtení případného vkladu vlastních oddělených
prostředků účastníka. Proto soudy v nalézacím řízení postupovaly při ocenění
účasti žalovaného ve sdružení správně a dovolatelce v této části nelze
přisvědčit. S ohledem na uvedené nebylo chybou, že odvolací soud nepřikročil k
důkazem revizním znaleckým posudkem, jehož provedení ostatně zákon ponechává na
úvaze soudu, kterou by bylo možno zpochybnit jen v případě, že by byla zjevně
nepřiměřená; tak tomu v dané věci není.
Ani námitka, že při stanovení hodnoty práv a povinností k družstevnímu bytu je
nutno přihlédnout k tomu, že byt užívají spolu s žalobkyní nezletilé děti, není
důvodná. Konstantní soudní praxe tuto skutečnost důvodně nezohledňuje.
Rozhodující je částka, kterou by žalobkyně získala převodem členských práv a
povinností týkajících se bytu a je nemyslitelné, že by převedla práva k bytu a
její nezletilé děti by v něm zůstaly bydlet. Navíc v případě přitakání tomuto
argumentu by bylo nutno snižovat při vypořádání BSM hodnotu každé věci, kterou
budou v budoucnu užívat děti účastníků (televizor, rekreační chata apod. – arg.
ad absurdum). Proto skutečnost, že v družstevním bytě, jehož uživatelem se jako
člen družstva stal jeden z bývalých manželů – bezpodílových spoluvlastníků –
bydlí spolu s ním nezletilé děti, nemá vliv na ocenění hodnoty členských práv a
povinností týkajících se tohoto bytu.
Nebylo možno přisvědčit ani názoru, že v důsledku údajného nárůstu hodnoty
majetku ve výlučném vlastnictví žalovaného měl být zvýšen podíl žalobkyně na
majetku v BSM. Ze zákona jasně vyplývá, že samotná skutečnost, že jeden z
bezpodílových spoluvlastníků měl i v době trvání BSM majetek ve svém výlučném
vlastnictví a že došlo ke zhodnocení tohoto majetku, nemá na určení výše podílů
bývalých bezpodílových spoluvlastníků vliv; významné jsou jen investice ze
společného majetku na oddělený majetek spoluvlastníka, které se podle
konstantní judikatury nahrazují do BSM ve výši, ve které byly vynaloženy. Proto
ani v této části není dovolání důvodné.
Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ může být připuštěno jen pro
řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí
odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena
podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2
OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování
(§ 241a odst. 3 OSŘ). Dovolatelka zpochybňuje způsob hodnocení důkazů, kterým
soudy v nalézacím řízení dospěly k závěru o částkách údajně investovaných do
domu ve výlučném vlastnictví žalovaného; vytýká tak soudům, že jejich skutkové
zjištění nemá oporu v provedeném dokazování. Takovou námitku však nelze v
dovolacím řízení, jehož přípustnost je dána podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ
uplatnit. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dovolatelka spatřuje zásadní
význam rozhodnutí „v přístupu obou soudů k … projevům účastníků…“. Soud
postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a tato námitka se
vztahuje jen ke konkrétnímu postupu v dané věci, je skutkové povahy a nemá
zásadní právní význam; mohlo by jít jen o dovolací důvod, upravený v § 241a
odst. 3 OSŘ. Proto k tomuto tvrzení nelze přihlédnout.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací
důvody upravené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ tedy v posuzované věci
nejsou dány. Jiné než v dovolání uvedené vady řízení uvedené v § 229 odst.
1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud
přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než
dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že
dovolatelka nebyla úspěšná a žalovanému náklady dovolacího řízení, na jejichž
úhradu by měl právo (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ),
nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu