22 Cdo 1129/2020-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem,
Ph.D., ve věci žalobkyně PRO-MSPORT s. r. o., IČO 27380696, se sídlem v Praze,
Ohradní 1159/65, zastoupené JUDr. Jiřím Běleckým, advokátem se sídlem v
Rakovníku, Dukelských hrdinů 59/II, proti žalovanému K. F., narozenému XY,
bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Havlíkem, advokátem se sídlem v Praze,
Klimentská 1652/36, o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Rakovníku
pod sp. zn. 3 C 7/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 10. 12. 2019, č. j. 23 Co 282/2019-349, takto:
Výrok usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2020, č. j. 22 Cdo
1129/2020-375, se opravuje tak, že namísto „k rukám advokáta Mgr. Pavla
Havlíka“ v II. bodě výrokové části usnesení má správně být „k rukám advokáta
JUDr. Jiřího Běleckého“.
Vzhledem k tomu, že ve výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, č.
j. 22 Cdo 1129/2020-375, došlo ke zjevné nesprávnosti, spočívající v chybném
označení zástupce žalobkyně, vydal dovolací soud podle § 164 a § 243b zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II
bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), toto opravné usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2020
Mgr. Michal Králík Ph.D.
předseda senátu
přiklonily. Výpovědi slyšených svědků nemají pro právní posouzení věci žádnou
vypovídací hodnotu. Zrušení rozsudku by bylo přepjatým formalismem a zvýhodnilo
by praktiky „věčných stěžovatelů“ nad správným, spravedlivým a legitimně
očekávaným rozsouzením věci. Dovolání není přípustné. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále
jen „o. s. ř.“, není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a
současně se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení je napadené
rozhodnutí založeno. Od 1. 1. 2013 (účinnost zákona č. 404/2012 Sb. novelizujícího o. s. ř., čl. II bod 7 jeho přechodných ustanovení a contrario)
nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu;
dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím
řízení [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28
Cdo 1539/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, nebo ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 807/2018 (dostupné na www.nsoud.cz, stejně jako další
uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Rozhodnutí odvolacího soudu lze
přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (§
242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Dovolatel nastolil v dovolání otázku hodnocení důkazu znaleckým posudkem a
otázku nepřezkoumatelnosti rozsudku, které měl odvolací soud (i soud prvního
stupně) vyřešit v rozporu s jím označenou judikaturou. Dovolání není přípustné,
neboť první otázka ve skutečnosti směřuje do skutkového stavu a ani druhá
otázka přípustnost dovolání nezakládá (k tomu viz níže uvedené). Dovolací soud dovodil, že pro způsobilé vymezení otázky procesního práva, která
může založit přípustnost dovolání, je nezbytné, aby se jednalo o právní otázku,
na jejímž řešení založil odvolací soud své rozhodnutí, a napadené rozhodnutí na
ní tedy závisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32
Cdo 842/2014). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů
zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského
soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím
důvodem (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn.
29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod
číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného
odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96,
uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5927/2016, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). Dřívější judikatura, připouštějící za určitých podmínek zpochybnění provedeného
hodnocení důkazů jako nepřiměřeného, nadále není použitelná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018). Na
nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jak soud
hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím dovolacího důvodu, který
dovolatel od 1. 1. 2013 k dispozici nemá [viz ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2020, sp. z. 22 Cdo
3357/2019)]. Odkaz dovolatele na dřívější judikaturu Nejvyššího i Ústavního
soudu uvedenou v dovolání není tedy případný. Podle ustálených závěrů soudní praxe tak proces hodnocení důkazů nelze úspěšně
napadnout žádným dovolacím důvodem [srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014]. Dovolatel prostřednictvím námitek týkajících se hodnocení znaleckého posudku
zpochybňuje skutková zjištění podávající se ze znaleckého dokazování, ze
kterého nalézací soudy vycházely. Dovolací soud je však skutkovými zjištěními
vázán a nemůže je přezkoumávat. Zjištění průběhu vlastnické hranice mezi
nemovitostmi účastníků a umístění kačírku v terénu je otázkou skutkovou,
nikoliv právní. Dovolatel neuvádí, které právní závěry měly nalézací soudy ze
znaleckých posudků převzít a neodlišit je od závěrů skutkových a proč by se
tedy v této věci měly uplatnit závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014. Rovněž námitky, že soud nekriticky
převzal závěry podávající se ze znaleckého posudku, představují tvrzené
pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci (viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5155/2008), stejně jako
námitky ohledně možné záměny geodetických bodů, způsobu zaměření a dopočtu
pozemku a znalcem použité fotodokumentace (zde jde navíc o odborné závěry
znalce soudnímu přezkumu nepodléhající – k tomu viz níže uvedené). Tyto námitky
tedy přípustnost dovolání nezakládají. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
odvolacího soudu spočívající v nedostatečném hodnocení svědeckých výpovědí
(nezhodnocení výpovědi slyšených svědků) a místního šetření. Dovolatel také
výslovně nenamítá, že závěry posudku podklad v nálezu na místě samém nemají, že
znalec zadaný úkol nevyčerpal, že jeho závěry nejsou podloženy výsledky řízení
nebo jsou v rozporu s ostatními důkazy.
Pokud proto namítá, že soudy se v
odůvodnění nevypořádaly s otázkou dostatečnosti a přesvědčivosti závěrů
znaleckých posudků a měly samostatnou úvahou vyhodnotit otázku, zda je posudek
náležitě odůvodněn, má podklad v nálezu učiněném na místě samém, zda znalec
vyčerpal zadaný úkol, přihlédl ke skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda
závěry posudku jsou podloženy výsledky řízení, nejsou v rozporu s výsledky
ostatních důkazů, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům
logického myšlení, atd., namítá opět pouze nepřezkoumatelnost rozsudku. V rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 (uveřejněném pod číslem
100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud vysvětlil, že
měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné,
nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu
prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě
použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí
soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není
zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly –
podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i
když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění,
není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly
– podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (shodně dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1774/2017). Dovoláním napadené rozhodnutí (potažmo rozhodnutí soudu prvního stupně) pak
zjevně ani v intencích výše citovaných závěrů nepřezkoumatelné není. Odvolací soud se v odůvodnění rozsudku vypořádal s odvolacími námitkami
žalovaného týkajícími se znaleckých posudků a jasně vyložil, proč z jejich
závěrů (které se nelišily navzájem ani s provedeným zaměřením geodetickou
kanceláří) ve svém rozhodnutí vyšel. V tom, že nalézací soudy ze závěrů
znaleckých posudků vyšly, je implicitně zahrnut i závěr, že požadavky kladené
na hodnocení těchto důkazů mají za splněné. Soud prvního stupně (jehož závěry
převzal soud odvolací) také uvedl, proč ostatní provedené důkazy nehodnotil
(protože z nich nevyplynuly pro rozhodnutí věci žádné významné skutečnosti). Ostatně opak (významnost zjištění z ostatních důkazů pro rozhodnutí věci)
netvrdí ani sám dovolatel. Výsledky místního šetření vzal přitom na základě
pokynu soudu prvního stupně při vypracování revizního znaleckého posudku v
úvahu znalec Ing. Rydlo. Nad rámec uvedeného lze dodat:
Důkaz znaleckým posudkem podléhá volnému hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. Toto hodnocení je věcí nalézacích soudů. I dřívější judikatura připouštěla
možnost jeho přezkoumání v řízení o dovolání jakožto mimořádném opravném
prostředku jen v případě, že je v rozporu s pravidly logického myšlení či s
obecnou zkušeností, tedy jestliže je zjevně nepřiměřené (srov. např. rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2128/2010).
Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako
každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř, od jiných se však liší tím, že odborné
závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost
posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů
a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem
tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou
podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se
bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních
důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického
myšlení. Z uvedeného vyplývá, že soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem
nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6023/2017). Je výhradně na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil,
jakou metodu použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže
metodiku stanovit. Pokud se účastníkovi řízení podaří použitou metodiku
relevantně zpochybnit, přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého
posudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo
3941/2011). O přesném vedení hranic rozhoduje soudcem ustanovený znalec (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006). „Podle tohoto
rozhodnutí dovolací soud považuje zjištění o průběhu hranic mezi pozemky stran
sporu za zjištění skutkové, nikoli právní. Tento závěr je zřejmý již z toho, že
otázka průběhu hranic mezi sousedními pozemky je otázkou odbornou, jejíž řešení
soudům nepřísluší. K vyřešení této otázky soudy ustanovují znalce, jimž jako
úkol zadávají odpověď na právě uvedenou otázku. Přitom platí, že znalci
nepřísluší řešit otázky právní.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1109/2014). Odvolací soud (i soud prvního stupně) učinily ze znaleckých posudků znalců Ing. Čecha a Ing. Rydla (revizní posudek) skutkové (odborné) zjištění (které nemůže
soud přezkoumávat) o umístění kačírku v terénu a o průběhu hranice mezi pozemky
účastníků. Na základě tohoto skutkového závěru učinily soudy právní závěr o
tom, že žalovaný umístěním kačírku zčásti na pozemek žalobkyně neoprávněně
zasahuje do jejího vlastnického práva. Proto podle § 1042 o. z. poskytly
žalobkyni ochranu vyhověním žalobě na vyklizení, a to v nezbytném rozsahu
(kačírkem zavezené části jejího pozemku). Uvedený skutkový závěr učinily i na
základě žalobkyní předloženého zaměření v terénu provedeného geodetickou
kanceláří, které srovnaly se znaleckým posudkem a revizním znaleckým posudkem
(vypracovanými soudem ustanovenými znalci). Účastníkům byla dána možnost se ke
znaleckým posudkům vyjádřit a znalci byli soudem vyslechnuti při jednání. Skutečnost, že se žalovanému nedostalo takového vyjádření znalce, jež by
odpovídalo jeho právnímu názoru, neznamená, že by byl na svých procesních
právech zkrácen.
Ani závěr o rozporu hodnocení znaleckých posudků s pravidly logického myšlení
či s obecnou zkušeností (o jeho zjevné nepřiměřenosti) by proto s ohledem na
vše shora uvedené nebylo možno učinit. Dovolací soud proto dovolání pro nepřípustnost odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení dovolání není
podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle § 243f odst. 3 věty
druhé o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebudou-li povinnosti vyplývající z vykonatelného rozhodnutí dobrovolně v
určené lhůtě splněny, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či
soudní exekuci.
V Brně dne 24. 6. 2020
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu