22 Cdo 1129/2020-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně PRO-MSPORT s. r. o., IČO 27380696, se sídlem v Praze, Ohradní 1159/65, zastoupené JUDr. Jiřím Běleckým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 59/II, proti žalovanému K. F., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Havlíkem, advokátem se sídlem v Praze, Klimentská 1652/36, o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 7/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2019, č. j. 23 Co 282/2019-349, takto:
Výrok usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2020, č. j. 22 Cdo 1129/2020-375, se opravuje tak, že namísto „k rukám advokáta Mgr. Pavla Havlíka“ v II. bodě výrokové části usnesení má správně být „k rukám advokáta JUDr. Jiřího Běleckého“.
Vzhledem k tomu, že ve výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 22 Cdo 1129/2020-375, došlo ke zjevné nesprávnosti, spočívající v chybném označení zástupce žalobkyně, vydal dovolací soud podle § 164 a § 243b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), toto opravné usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2020
Mgr. Michal Králík Ph.D. předseda senátu
přiklonily. Výpovědi slyšených svědků nemají pro právní posouzení věci žádnou vypovídací hodnotu. Zrušení rozsudku by bylo přepjatým formalismem a zvýhodnilo by praktiky „věčných stěžovatelů“ nad správným, spravedlivým a legitimně očekávaným rozsouzením věci. Dovolání není přípustné. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a současně se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení je napadené rozhodnutí založeno. Od 1. 1. 2013 (účinnost zákona č. 404/2012 Sb. novelizujícího o. s. ř., čl. II bod 7 jeho přechodných ustanovení a contrario) nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, nebo ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 807/2018 (dostupné na www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Dovolatel nastolil v dovolání otázku hodnocení důkazu znaleckým posudkem a otázku nepřezkoumatelnosti rozsudku, které měl odvolací soud (i soud prvního stupně) vyřešit v rozporu s jím označenou judikaturou.
Dovolání není přípustné, neboť první otázka ve skutečnosti směřuje do skutkového stavu a ani druhá otázka přípustnost dovolání nezakládá (k tomu viz níže uvedené). Dovolací soud dovodil, že pro způsobilé vymezení otázky procesního práva, která může založit přípustnost dovolání, je nezbytné, aby se jednalo o právní otázku, na jejímž řešení založil odvolací soud své rozhodnutí, a napadené rozhodnutí na ní tedy závisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn.
29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5927/2016, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). Dřívější judikatura, připouštějící za určitých podmínek zpochybnění provedeného hodnocení důkazů jako nepřiměřeného, nadále není použitelná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1.
1. 2013 k dispozici nemá [viz ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2020, sp. z. 22 Cdo 3357/2019)]. Odkaz dovolatele na dřívější judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu uvedenou v dovolání není tedy případný. Podle ustálených závěrů soudní praxe tak proces hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem [srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh.
obč.), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014]. Dovolatel prostřednictvím námitek týkajících se hodnocení znaleckého posudku zpochybňuje skutková zjištění podávající se ze znaleckého dokazování, ze kterého nalézací soudy vycházely. Dovolací soud je však skutkovými zjištěními vázán a nemůže je přezkoumávat. Zjištění průběhu vlastnické hranice mezi nemovitostmi účastníků a umístění kačírku v terénu je otázkou skutkovou, nikoliv právní. Dovolatel neuvádí, které právní závěry měly nalézací soudy ze znaleckých posudků převzít a neodlišit je od závěrů skutkových a proč by se tedy v této věci měly uplatnit závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.
2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014. Rovněž námitky, že soud nekriticky převzal závěry podávající se ze znaleckého posudku, představují tvrzené pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5155/2008), stejně jako námitky ohledně možné záměny geodetických bodů, způsobu zaměření a dopočtu pozemku a znalcem použité fotodokumentace (zde jde navíc o odborné závěry znalce soudnímu přezkumu nepodléhající – k tomu viz níže uvedené).
Tyto námitky tedy přípustnost dovolání nezakládají. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu spočívající v nedostatečném hodnocení svědeckých výpovědí (nezhodnocení výpovědi slyšených svědků) a místního šetření. Dovolatel také výslovně nenamítá, že závěry posudku podklad v nálezu na místě samém nemají, že znalec zadaný úkol nevyčerpal, že jeho závěry nejsou podloženy výsledky řízení nebo jsou v rozporu s ostatními důkazy.
Pokud proto namítá, že soudy se v odůvodnění nevypořádaly s otázkou dostatečnosti a přesvědčivosti závěrů znaleckých posudků a měly samostatnou úvahou vyhodnotit otázku, zda je posudek náležitě odůvodněn, má podklad v nálezu učiněném na místě samém, zda znalec vyčerpal zadaný úkol, přihlédl ke skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda závěry posudku jsou podloženy výsledky řízení, nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení, atd., namítá opět pouze nepřezkoumatelnost rozsudku.
V rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 (uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele.
Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly
– podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (shodně dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1774/2017). Dovoláním napadené rozhodnutí (potažmo rozhodnutí soudu prvního stupně) pak zjevně ani v intencích výše citovaných závěrů nepřezkoumatelné není. Odvolací soud se v odůvodnění rozsudku vypořádal s odvolacími námitkami žalovaného týkajícími se znaleckých posudků a jasně vyložil, proč z jejich závěrů (které se nelišily navzájem ani s provedeným zaměřením geodetickou kanceláří) ve svém rozhodnutí vyšel.
V tom, že nalézací soudy ze závěrů znaleckých posudků vyšly, je implicitně zahrnut i závěr, že požadavky kladené na hodnocení těchto důkazů mají za splněné. Soud prvního stupně (jehož závěry převzal soud odvolací) také uvedl, proč ostatní provedené důkazy nehodnotil (protože z nich nevyplynuly pro rozhodnutí věci žádné významné skutečnosti). Ostatně opak (významnost zjištění z ostatních důkazů pro rozhodnutí věci) netvrdí ani sám dovolatel. Výsledky místního šetření vzal přitom na základě pokynu soudu prvního stupně při vypracování revizního znaleckého posudku v úvahu znalec Ing.
Rydlo. Nad rámec uvedeného lze dodat: Důkaz znaleckým posudkem podléhá volnému hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. Toto hodnocení je věcí nalézacích soudů. I dřívější judikatura připouštěla možnost jeho přezkoumání v řízení o dovolání jakožto mimořádném opravném prostředku jen v případě, že je v rozporu s pravidly logického myšlení či s obecnou zkušeností, tedy jestliže je zjevně nepřiměřené (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2128/2010).
Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř, od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.
Z uvedeného vyplývá, že soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6023/2017). Je výhradně na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku stanovit. Pokud se účastníkovi řízení podaří použitou metodiku relevantně zpochybnit, přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.
6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3941/2011). O přesném vedení hranic rozhoduje soudcem ustanovený znalec (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006). „Podle tohoto rozhodnutí dovolací soud považuje zjištění o průběhu hranic mezi pozemky stran sporu za zjištění skutkové, nikoli právní. Tento závěr je zřejmý již z toho, že otázka průběhu hranic mezi sousedními pozemky je otázkou odbornou, jejíž řešení soudům nepřísluší. K vyřešení této otázky soudy ustanovují znalce, jimž jako úkol zadávají odpověď na právě uvedenou otázku.
Přitom platí, že znalci nepřísluší řešit otázky právní.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1109/2014). Odvolací soud (i soud prvního stupně) učinily ze znaleckých posudků znalců Ing. Čecha a Ing. Rydla (revizní posudek) skutkové (odborné) zjištění (které nemůže soud přezkoumávat) o umístění kačírku v terénu a o průběhu hranice mezi pozemky účastníků. Na základě tohoto skutkového závěru učinily soudy právní závěr o tom, že žalovaný umístěním kačírku zčásti na pozemek žalobkyně neoprávněně zasahuje do jejího vlastnického práva.
Proto podle § 1042 o. z. poskytly žalobkyni ochranu vyhověním žalobě na vyklizení, a to v nezbytném rozsahu (kačírkem zavezené části jejího pozemku). Uvedený skutkový závěr učinily i na základě žalobkyní předloženého zaměření v terénu provedeného geodetickou kanceláří, které srovnaly se znaleckým posudkem a revizním znaleckým posudkem (vypracovanými soudem ustanovenými znalci). Účastníkům byla dána možnost se ke znaleckým posudkům vyjádřit a znalci byli soudem vyslechnuti při jednání. Skutečnost, že se žalovanému nedostalo takového vyjádření znalce, jež by odpovídalo jeho právnímu názoru, neznamená, že by byl na svých procesních právech zkrácen.
Ani závěr o rozporu hodnocení znaleckých posudků s pravidly logického myšlení či s obecnou zkušeností (o jeho zjevné nepřiměřenosti) by proto s ohledem na vše shora uvedené nebylo možno učinit. Dovolací soud proto dovolání pro nepřípustnost odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení dovolání není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebudou-li povinnosti vyplývající z vykonatelného rozhodnutí dobrovolně v určené lhůtě splněny, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či soudní exekuci.
V Brně dne 24. 6. 2020
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu