22 Cdo 1179/2022-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. P., narozené XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Janem Heldesem, advokátem se sídlem v Polné, Husovo náměstí 20, proti žalovaným 1) J. H., narozené XY, bytem v XY, a 2) ZDV Novoveselsko, družstvo, se sídlem v Novém Veselí, Dolní 180, IČO: 60699213, zastoupenému Mgr. Martinem Blohoněm, advokátem se sídlem v České Třebové, Masarykova 1293, o neplatnost kupní smlouvy, eventuálně o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 27/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 7. 12. 2021, č. j. 54 Co 209/2021-115, takto:
Záhlaví usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, č. j. 22 Cdo 1179/2022-135, se opravuje tak, že namísto „sp. zn. 6 C 27/2021“ se správně uvádí „sp. zn. 6 C 27/2020“. Výrok III usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, č. j. 22 Cdo 1179/2022-135, se opravuje tak, že namísto „2 800 Kč“ se správně uvádí „7 800 Kč“.
Vzhledem k tomu, že v záhlaví a výroku III usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, č. j. 22 Cdo 1179/2022-135, došlo ke zjevné nesprávnosti, spočívající v chybném uvedení spisové značky, pod kterou je věc vedena u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, a chybném uvedení počáteční číslice výše náhrady nákladů dovolacího řízení, vydal dovolací soud podle § 164 a § 243b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, toto opravné usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které spatřovala přípustným, neboť věc spočívá na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, případně byly řešeny odlišným způsobem. Jako otázky vymezila: 1) Je oprávněný z předkupního práva povinen využít své předkupní právo ke všem nemovitým věcem obsaženým v kupní smlouvě, která je mu předložena, nebo může využít své právo pouze k některým z nich? 2) Je případně povinen využít své předkupní právo ke všem věcem i za situace, kdy tyto netvoří ucelený soubor věcí? A lze případně za ucelený soubor věcí považovat podíly na různých nemovitých věcech? 3) Je nezbytné k účinnému využití předkupního práva zaplatit kupní cenu za některé vybrané věci, které jsou předmětem kupní smlouvy, když není známa konkrétní kupní cena těchto nemovitých věcí a kdy prodávající odmítá sdělit cenu jednotlivých věcí a principiálně i odmítne možnost využití předkupního práva ve vztahu pouze k některým věcem? Navrhla, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že vyhoví jejímu nároku na nahrazení projevu vůle žalovaného 2) s uzavřením kupní smlouvy ohledně předmětných nemovitých věcí, a dále aby uložil žalovaným povinnost k náhradě nákladů celého řízení.
Žalovaná 1) se k dovolání nevyjádřila.
Žalovaný 2) ve vyjádření k dovolání uvedl, že jako určující k řešení spatřuje jinou otázku, než vymezuje žalobkyně v dovolání, a sice zachování jejího předkupního práva za situace, kdy v zákonné lhůtě neuhradila kupní cenu. Ve vztahu k předpokladům přípustnosti dovolání uvedl, že k této otázce již existuje judikatura Nejvyššího soudu. Dále ve vyjádření své úvahy rozvedl a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl, případně odmítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání. V projednávané věci žalobkyně v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání konkrétně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve vztahu ke každé dovolací otázce. Žalobkyně sice v úvodu svého dovolání uvedla, že má jít o otázku hmotného práva, „která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně byla řešena odlišným způsobem,“ z takové formulace však není zřejmé, k jaké ze tří vymezených otázek vztahuje ten který z předpokladů přípustnosti dovolání, a to nehledě na skutečnost, že nemohou být současně splněny oba uvedené předpoklady přípustnosti dovolání pro vzájemnou rozpornost, a že druhý z uvedených důvodů občanský soudní řád jako předpoklad přípustnosti dovolání vůbec nezná. Jestliže tedy z dovolání žalobkyně není patrné, jaký předpoklad přípustnosti přiřazuje ke konkrétní dovolací otázce, trpí její dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Jelikož dovolání žalované trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Toliko nad rámec a pro úplnost dovolací soud uvádí, že by žalobkyně nemohla být v dovolacím řízení úspěšná, i kdyby její dovolání neobsahovalo vady. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žalobkyně nesplnila podmínku řádného uplatnění předkupního práva, protože nezaplatila kupní cenu. Tento určující závěr však žalobkyně v dovolání žádnou ze svých otázek nezpochybňuje. Bez relevance jsou otázky 1) a 2), ve kterých polemizuje s tím, zda lze předkupní právo uplatnit pouze k některým z převáděných věcí. Odvolací soud se totiž těmito otázkami nezabýval a neučinil závěr, že by takové jednání nebylo možné. Zcela hypotetická je pak otázka 3) týkající se platby kupní ceny pouze za věci, ke kterým je předkupní právo uplatňováno. V dané věci totiž odvolací soud vycházel z toho, že nedošlo k zaplacení kupní ceny v žádném rozsahu. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný 2) domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 4. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu