22 Cdo 1303/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila,
CSc., ve věci žalobce F. J., zastoupeného advokátem, proti žalované J. U.,
zastoupené advokátkou, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Karlových
Varech pod sp. zn. 15 C 174/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 5. února 2004, č. j. 13 Co 706/2003-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 1 200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
JUDr. A. Z.
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových varech (dále „soud prvního
stupně“) ze dne 12. března 2002, č. j. 10 C 45/2001-69 ve znění opravného
usnesení téhož soudu ze dne 17. června 2002, č. j. 10 C 45/2001-80, bylo
zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v kat. území H. Ž.,
a to k objektu bydlení č. p. 17 na stavební parc. č. 21/3, ke stavební parc. č.
26 a k pozemkům parc. č. 21/3, 21/6 a 441/5, označené nemovitosti byly
přikázány do výlučného vlastnictví žalované, které bylo uloženo, aby žalovanému
zaplatila částku 475 000,- Kč. Rozsudek byl žalobci doručen 9. 5. 2002 a
opravné usnesení 3. 7. 2002. Dne 5. června 2002 podal žalobce proti tomuto
rozsudku odvolání s návrhem na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.
Usnesením soudu prvního stupně z 19. 7. 2002, č. j. 10 C 45/2001-88, které
nabylo právní moci 27. 1. 2003, byl návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k
podání odvolání zamítnut. Dne 29. května 2003 žalobce podal návrh na povolení
obnovy řízení ve věci, vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 10 C 45/2001.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 26. srpna 2003, č. j. 15 C
174/2003-22, žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 10 C
45/2001 zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud neshledal důvody pro
povolení obnovy řízení s tím, že žalobce v žalobě na obnovu řízení kromě návrhu
na výslech svědků žádné nové důkazy neuvedl a že navrhované důkazy byly nejen v
původním řízení zčásti provedeny, ale mohly být v něm žalobcem i navrženy.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 5. února 2004,
č. j. 13 Co 706/2003-42, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s důvody, které
soud prvního stupně vedly k zamítnutí návrhu na obnovu řízení. Dodal, že
„žalobou na obnovu řízení nelze napadnout samotné hodnocení provedených důkazů
ani se žalobou na obnovu řízení nelze domáhat nápravy případných pochybení při
právním posouzení věci nebo procesních vad. Obnovu řízení neodůvodňují ani
případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností,
rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly
pak pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno.
Žalobce neuvádí žádné nové skutečnosti ani důkazy, které by zde nebyly v době
původního rozhodnutí, resp. jejichž provedení tehdy nebylo možné“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že žalobu na obnovu řízení podal z
důvodu ochrany svých vlastnických práv k nemovitostem, které byly přikázány do
výlučného vlastnictví žalované, přestože mohly být rozděleny, a také proto, že
předložil znalecký posudek Ing. V., který nemovitosti ocenil částkou dvakrát
vyšší než znalec ustanovený soudem Ing. M., k němuž soud nepřihlédl a
nevypořádal se s ním. Tento důkaz mohl žalobci přivodit příznivější rozhodnutí,
neboť z něj vyplývá jiná cena nemovitostí, než z níž vycházel soud při
rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Navrhl, aby
dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání s tím, že důkazy, které žalobce
uvádí v dovolání, nejsou důkazy, které neexistovaly v době, kdy se vedlo
původní řízení ve věci sp. zn. 10 C 45/2001, a jejichž provedení žalobce nemohl
v původním řízení navrhnout. Provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. V.
žalobce nenavrhl.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním
napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238 odst. 1 OSŘ dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího
soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým
bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle § 238 odst. 2 OSŘ ustanovení §
237 platí obdobně.
To znamená, že ve věcech uvedených v § 238 odst. 1 OSŘ je dovolání
přípustné za stejných podmínek, jaké stanoví pro přípustnost dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu nebo proti jeho usnesení ve věci samé § 237, a to
včetně omezení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 2 OSŘ.
Nejvyšší soud jako soud dovolací proto po zjištění, že dovolání bylo
podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda s ohledem na to, že
rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím potvrzujícím, jsou v daném případě
splněny podmínky přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení § 237 odst. 1
písm. c), odst. 3 OSŘ.
Dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné za
splnění předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ.
Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn,
přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle § 237 odst. 1 písm. c), odst.
3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a
proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
nemá zásadní význam, neboť je v souladu s běžným rozhodování soudů v řízení o
povolení obnovy řízení a v dané věci není nic, co by ji činilo významnější z
hlediska obecného. K otázce, kdy jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy
„nové“, dovolací soud odkazuje na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 19, ročník 1975, podle kterého „nemožností
použít skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení [§
228 odst. 1 písm. a) OSŘ] je míněna nemožnost provést dokazování v soudním
řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo
důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení možného
dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly
účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k
jejich dokazování nebylo přikročeno“.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal podmínky přípustnosti dovolání v
daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ dovolání
žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce
bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a §
146 odst. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalované představují odměnu advokáta, která
činí podle § 10 odst. 1 a 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb. částku 1 125,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč
podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Platební místo a lhůta k plnění
vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může
žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. července 2005
JUDr. František
Balák, v. r.
předseda senátu