22 Cdo 1349/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,
a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Mikušky ve věci
žalobkyně J. Š., zastoupené JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Liberci
2, Valdštejnská 381/6, proti žalovanému P. Š., zastoupenému JUDr. Martinem
Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci 3, 1. máje 535/50, o vypořádání
společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C
52/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 25. října 2011, č. j. 73 Co 589/2010-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech dovolacího
řízení částku 18.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
jejího advokáta JUDr. Jana Vodičky.
Okresní soud v Liberci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20.
srpna 2010, č. j. 19 C 52/2007-146, rozhodl výrokem pod bodem I., že z věcí,
které měli účastníci ve společném jmění manželů ke dni zániku manželství,
připadá do vlastnictví žalovaného „tržní cena členských práv a povinností k
družstevní garáži č. 13 na parc. č. 560/21 v k ú. D. v hodnotě 10.000,- Kč,
zůstatek na účtu u Československé obchodní banky a. s. Praha ve výši 27.314,-
Kč a hodnota vypořádaných cenných papírů ke dni 12. 10. 2005 vedených na P. Š.
v celkové výši 3.185.426,- Kč,“ žalobkyni přikázal zůstatek na účtu stavebního
spoření majitele J. Š. u Českomoravské stavební spořitelny Praha ve výši
24.194,- Kč, výrokem pod bodem II. uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na
vyrovnání jejího podílu částku 1.166.459 Kč do tří měsíců od právní moci
rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného
rozsudkem ze dne 25. října 2011, č. j. 73 Co 589/2010-168, rozsudek soudu
prvního stupně potvrdil (s formulačními změnami). Dále rozhodl o nákladech
odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a
uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou
účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1
písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-
li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se
nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam nemá, neboť je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2465/2010,
uvedl: „Jestliže tedy jeden z manželů bez souhlasu druhého a v rozporu s § 145
odst. 2 obč. zák. vybere z účtu u peněžního ústavu peníze, pak při vypořádání
společného jmění nelze přihlížet k tomu, že ten, kdo peníze vybral, je ztratil
nebo mu byly odcizeny (resp. je pozbyl za nezjištěných okolností). I v tomto
případě je třeba k těmto peněžním prostředkům přihlédnout při vypořádání, a to
k tíži toho, kdo s nimi protiprávně nakládal“. To platí obdobně pro nakládání s
cennými papíry. Protože žalobkyně učinila včas předmětem vypořádání cenné
papíry, se kterými žalovaný takto nakládal, soud nepochybil, pokud jejich
majetkovou hodnotu přikázal žalovanému. Navíc v dané věci podle zjištění soudů
dovolatel neprokázal, že mu byly peníze, které měl za cenné papíry obdržet,
odcizeny; ovšem i kdyby to prokázal, na věci by to nic neměnilo, neboť by šlo o
důsledek jeho jednání bez souhlasu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto a proto je
povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení. Ty sestávají z
odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k
dovolání). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše
odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla
původně změněna vyhl. č. 177/1996 Sb., byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze
dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013,
kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna je dána částkou
14.700,- Kč podle § 6, § 8 odst. 6, § 7 bod 6, § 11 odst.
1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), ve znění vyhl. 399/2010 Sb., neboť úkon byl učiněn
před 1. 1. 2013, kdy nabyla účinnosti vyhl. č. 486/2012 Sb., kterou se mění
vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II a Čl. III vyhl. č. 486/2012 Sb.). Žalobkyni dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon
právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, tj. celkem 15.420,- Kč., a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši
21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tj. 3.150 Kč. Celková výše nákladů
dovolacího řízení tak činí 18.150,- Kč. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se
žalobkyně domáhat soudního výkonu rozhodnutí.