22 Cdo 1393/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) M. V. a 2) R. S., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 22/2002, o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 31. března 2004, č. j. 12 Co 148/2004-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze 17. 9. 2002, č. j. 15 C 22/2002-47, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných 1) a 2) k věcem specifikovaným ve výroku I. a nařídil prodej všech těchto věcí a rozdělení výtěžku prodeje podle spoluvlastnických podílů, který činí u každé z účastnic 1/3 k celku (výrok I.), podílové spoluvlastnictví účastníků k zlatým náušnicím – kruhy a zlatému řetízku s přívěskem srdíčko, tyto věci přikázal do výlučného vlastnictví žalované 1), která je povinna zaplatit žalobkyni a žalované 2) každé částku 333,30 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.) a podílové spoluvlastnictví účastníků ke zlatému prstenu bez očka, když tento přikázal do výlučného vlastnictví žalované 2), která je povinna zaplatit žalobkyni a žalované 1) každé částku 133,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.). Dále zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pomníku z černého mramoru s bílým sloupkem na hřbitově v Š. v urnovém háji na hrobě č. 44, tento pomník přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, která je povinna zaplatit žalované 1) a žalované 2) každé částku 1.333,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IV.). V části, v níž se žalobkyně domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k šatstvu, prádlu a obuvi a jeho vypořádání, řízení zastavil (výrok V.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).
Žalované 1) a 2) podaly do výroku IV. o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pomníku a souvisejícího výroku o nákladech řízení odvolání. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením z 15. 4. 2003, č. j. 40 Co 146/2003-67, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku IV. a VI., zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem z 24. 10. 2003, č. j. 15 C 22/2002-82, zamítl žalobu v části, „v níž se žalobkyně domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví k pomníku z černého mramoru s bílým sloupkem na hřbitově v Š. v urnovém háji na hrobě č. 44 s tím, že tento se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalované 1) Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením z 31. 3. 2004, č. j. 12 Co 148/2004-95, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku a nákladech řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání, ve kterém namítá, že nesouhlasí s rozhodnutím soudů obou stupňů a trvá na vrácení nákladů, které ji vznikly.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobou oprávněnou včas se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle § 236 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je ale přípustné jen za podmínek uvedených v § 237, § 238, § 238a a § 239 OSŘ; tyto podmínky v dané věci splněny nebyly. Dovolání není přípustné, jde-li o usnesení o nákladech řízení (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze 31. 1 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení advokátem (§ 241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), neboť dovolání žalované 1) musí být v každém případě podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR za situace, kdy žalobkyni a žalované 2), jimž by ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ právo na jejich náhradu náleželo, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu