22 Cdo 1443/2006
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce J. K., správce konkurzní podstaty úpadce Ing. M. M. – A., proti
žalované J. M., zastoupené advokátem, o vypořádání společného jmění manželů,
vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 C 118/2003, o dovolání
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2005, č.
j. 15 Co 384/2005- 267, takto:
I. Dovolání proti výroku VI. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21.
prosince 2005, č. j. 15 Co 384/2005-267, o nákladech řízení, se odmítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2005, č. j. 15 Co
384/2005-267, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud Plzeň-jih (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
29. září 2004, č. j. 9 C 118/2003-184, rozhodl pod bodem I. výroku že, „z věcí,
které měli J. M. a M. M. ve společném jmění manželů, připadají do výlučného
vlastnictví Ing. M. M. rodinný dům čp. 134 na st. parc. č. 232/1 a st. parc. č.
232/1 o výměře 631 m2, nemovitosti zapsané na LV č. 1122 pro obec a k. ú. K. u
Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště N., průmyslový objekt
bez čp. na st. parc. č. 2197 (pozemek jiného vlastníka), nemovitost zapsaná na
LV č. 2893 pro obec a k. ú. B. u Katastrálního úřadu pro J. kraj, Katastrální
pracoviště S., pohledávka za Ing. J. Š., v celkové částce 728 523 Kč,
vyplývající z pravomocného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v
Plzni ze dne 1. 9. 1997, č. j. Sm 41/97, veškeré movité věci a pohledávky než
uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, které jsou uvedeny v soupisu konkurzní
podstaty úpadce Ing. M. M., sepsané správcem konkurzní podstaty Ing. J. U. dne
29. 5. 2002 v konkurzním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn.
20 K 24/2001, a Ing. M. M. se přikazují k úhradě pohledávky přihlášené
konkurzními věřiteli a zjištěné v konkurzním řízení vedeném pod č. j. 20 K
24/2001 u Krajského soudu v Plzni, Ing. J. M. se přikazuje veškeré vybavení
domácnosti specifikované pod položkami 1 - 41, soubor videokazet náležející k
vybavení videopůjčovny provozované žalovanou a nábytek tvořící vybavení této
videopůjčovny a pohledávka za J. H., M. H. a Z. Z. v částce 289 844,- Kč,
uplatněná žalovanou v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn.
10 C 118/2004 z titulu náhrady za investice do nemovitosti č. p. 86 v obci a k.
ú. B., zapsané na LV č. 2572 u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální
pracoviště N., a Ing. J. M. se přikazují k úhradě pohledávky vyjmenované pod
položkami 1 - 7. Dále soud prvního stupně rozhodl výrokem pod bodem II., že
vzájemné nároky manželů M., vyplývající z jejich zaniklého společného jmění,
jsou jeho rozhodnutím zcela vypořádány“, a výroky pod body III. - V. o
nákladech řízení a soudním poplatku.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne
21. prosince 2005, č. j. 15 Co 384/2005-267, změnil rozsudek soudu prvního
stupně tak, že výrokem pod bodem I. „z věcí, které měli úpadce a žalovaná ve
společném jmění manželů, se přikazuje a) do výlučného vlastnictví úpadce
průmyslový objekt bez č. p. na staveb. parc. č. 2197 (pozemek jiného
vlastníka), nemovitost zapsaná na LV č. 2893 pro obec a k. ú B. u Katastrálního
úřadu pro J. kraj, Katastrální pracoviště S. v hodnotě 1 329 620,- Kč, a movité
věci sepsané Ing. J. U. - správcem konkursní podstaty úpadce v řízení před
Krajským soudem v Plzni sp. zn. 20 K 24/2001 v soupisu konkursní podstaty
úpadce ze dne 29. 5. 2002, s výjimkou věcí uvedených po bodem b) tohoto
rozsudku, bez hodnoty, b) do výlučného vlastnictví žalované rodinný dům čp.
134 na st. parc. č. 232/1 a stavební parcela č. 232/1 o výměře 631 m2,
nemovitosti zapsané na LV č. 1122 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu
pro P. kraj, Katastrální pracoviště N. v hodnotě 5 354 620 Kč, veškeré vybavení
domácnosti uvedené pod bodem b) 1. rozsudku soudu prvního stupně pod položkami
1 - 41 v celkové hodnotě 90 930 Kč, soubor videokazet a veškeré vybavení
videopůjčovny provozované žalovanou v K. 134 v hodnotě 400 000,- Kč. Výrokem
rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. byly žalované přikázány k úhradě
pohledávky Okresní správy sociálního zabezpečení P. v částce 120 193,- Kč,
Finančního úřadu v B. ve výši 979 Kč a Č. p. a. s. ve výši 37 007,- Kč s
příslušenstvím a 1 484,- Kč, výrokem pod bodem III. byly úpadci a žalované
přikázány do vlastnictví každému jednou polovinou pohledávky za J. H., M. H. a
Z. Z. v částce 289 844,- Kč, proti České republice ve výši 19 495 126,- Kč,
proti v. d. D. B. ve výši 15 882 588,- Kč a proti Ing. J. Š. ve výši 903 523,-
Kč. Výrokem pod bodem IV. bylo uloženo úpadci a žalované, aby zaplatili každý
jednou polovinou pohledávky Ing. M. P. ve výši 20 000,- Kč, dědiců po zemřelém
P. M. ve výši 40 000,- Kč, Ing. M. P. ve výši 30 000,- Kč a H. M. ve výši 30
000,- Kč. Výrokem pod bodem V. bylo uloženo žalované, aby zaplatila úpadci na
vyrovnání podílu částku 2 114 122,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku“ a výrokem po bodem VI. bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy
obou stupňů.
Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že na majetek úpadce Ing. M. M., se kterým žalovaná uzavřela manželství 19. 8. 1978, byl prohlášen
konkurz usnesením Krajského soudu v Plzni ze 14. 9. 2001, sp. zn. 20 K
24/2001, které bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze 17. 1. 2002,
sp. zn. 2 Ko 119/2001. Usnesením Krajského soudu v Plzni z 15. 4. 2002, sp. zn. 20 K 24/2001, byl konkurz opětovně prohlášen a správcem konkurzní podstaty
byl jmenován Ing. J. U. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v
Praze z 6. 8. 2002, sp. zn. 20 Ko 112/2002. Prohlášením konkurzu dne 14. září
2001 ze zákona podle § 14 odst. l písm. k ) zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a
vyrovnání (dále „ZKV“), zaniklo společné jmění úpadce a žalované. Ve smyslu §
26 odst. 1 ZKV bylo třeba provést vypořádání společného jmění. Protože k jeho
vypořádání dohodou mezi správcem konkurzní podstaty a žalovanou nedošlo, podal
správce návrh na jeho vypořádání u soudu (§ 26a odst. 1 ZKV). Ing. J. U. dne
19. ledna 2005 zemřel a novým správcem konkurzní podstaty úpadce byl usnesením
Krajského soudu v Plzni z 26. 1. 2005 sp. zn. 20 K 24/2001, ustanoven JUDr. J. K. Ten podle usnesení soudu prvního stupně z 24. 5. 2005, č. j. 9 C
118/2003-246, vstoupil do řízení namísto původního žalobce. Za trvání
manželství žalovaná a úpadce pořídili ze společných prostředků shora popsané
nemovitosti. I když soud prvního stupně deklaroval, že při jejich vypořádání je
třeba vycházet z obvyklé ceny těchto nemovitostí, zjistil jejich cenu jen
podle cenového předpisu (průmyslový objekt 958 610,- Kč a 4 081 380,- Kč
rodinný dům s příslušenstvím a pozemkem), a navíc dospěl k závěru, že vzhledem
k zástavním právům, které na nemovitostech váznou, je jejich hodnota nulová. Takový závěr považoval odvolací soud za nesprávný, neboť právními závadami by
mohla být jen určitá práva nájemní nebo věcná břemena. Odvolací soud proto
vzal za základ pro vypořádání ceny nemovitostí, jak je žalovaná odůvodnila ve
svém odvolání – tj. u průmyslového objektu v B. ve výši 1 329 620,- Kč a u
rodinného domu s příslušenstvím a pozemkem v K. ve výši 5 354 620,- Kč. Vzhledem k tomu, že do konkurzní podstaty spadá podle ZKV ta část společného
jmění, se kterou úpadce podnikal, bylo správné přikázat průmyslový objekt do
vlastnictví úpadce. Aby byl zachován princip rovnosti podílů manželů na
společném majetku, vyplývající z § 149 odst. 2 ObčZ, odvolací soud přikázal
žalované rodinný dům s pozemkem a rovněž vybavení domácnosti v ceně 90 930,-
Kč. Dále přikázal žalované vybavení videopůjčovny, se kterou podnikala a které
bylo souhlasně oceněno účastníky částkou 400 000,- Kč. Další movité věci
uvedené pod bodem 4 rozsudku soudu prvního stupně, tj. přes 2000 položek
nacházejících se v objektu, v němž úpadce podnikal, byly přikázány úpadci.
Jde
o věci, které nemají žádnou hodnotu, jak dovodil soud prvního stupně (podle
žalobce jsou věci vzhledem ke svému stavu neprodejné a vyžadují spíše náklady
na likvidaci a ani věřitelský výbor v konkurzním řízení jejich ocenění
nepožadoval) a jak odvolací soud zjistil i z výpovědi svědka – úpadce Ing. M. M., jehož výslechem dokazování sám doplnil. Odvolací soud považoval za
nadbytečný výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo úpadci uloženo
zaplatit pohledávky konkurzních věřitelů, neboť uvedená povinnost vyplývá pro
úpadce přímo ze ZKV. Podle vypořádání provedeného odvolacím soudem se dostalo
majetku úpadci v ceně 1 329 620,- Kč a žalované v ceně 5 845 550,- Kč. Jestliže celkem činí cena majetku 7 175 170,- Kč, z toho při rovnosti podílů
má každý z manželů dostat polovinu ve výši 3 587 585,- Kč, pak žalované se
dostalo o 2 257 965,- Kč více, které by měla zaplatit na vyrovnání úpadci do
konkurzní podstaty. Od této částky odvolací soud odečetl 64 011,- Kč (polovina
z částky 128 022,- Kč, kterou žalovaná zaplatila po zániku společného jmění
na dluhy, vzniklé při pořizování společného majetku s úpadcem: Finančnímu úřadu
v B. 106 028,- Kč a V. z. p. 1 136,- Kč a 20. 858,- Kč) a 79 831, 50 Kč
(polovina částky 159 663,- Kč, což je celková výše dluhů přikázaných k úhradě
žalované ve výroku pod II.). Po těchto odpočtech bylo žalované uloženo, aby
zaplatila úpadci na vyrovnání podílu částku 2 114 122, 50 Kč. Dále odvolací
soud uvedl, že existence a výše dalších tvrzených dluhů a pohledávek
spoluvlastníků prokázána nebyla, a s přihlédnutím k tomu, že jeden ze
spoluvlastníků je v úpadku, byly oba zavázáni k úhradě dluhů a přijetí
pohledávek, pokud budou vymoženy, rovným dílem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Vytýká odvolacímu
soudu, že ceny nemovitostí, ze kterých při vypořádání vycházel, neodpovídají
jejich ceně v době rozhodování odvolacího soudu. Soud prvního stupně při
rozhodování 29. 9. 2004 vycházel z cen podle „zmanipulovaných“ znaleckých
posudků z 15. 9. 2003, neboť ceny byly nižší, než bylo podle správného postupu
zjistitelné. Odvolací soud na zjištění cen nemovitostí rezignoval, ale ceny, ze
kterých vycházel, jsou jen správně zjištěné ceny k 15. 9. 2003, nikoli tedy ke
dni jeho rozhodování 21. prosince 2005. V době, kdy odvolací soud rozhodoval,
již uplynuly dva roky, změnily se „zákonem stanovené parametry pro zjišťování
cen nemovitostí a jejich skutečný technický stav.“ Dále žalovaná odvolacímu
soud vytýká, že ve výroku svého rozsudku odkazuje na soupis konkurzní
podstaty, který je však těžko čitelný, a navíc nepřesný, neboť obsahuje i
majetek cizí. I když i takový majetek může být do konkurzní podstaty sepsán,
nelze ho jako zaniklé společně jmění manželů vypořádat. Proto je rozsudek
odvolacího soudu i v rozporu s hmotným právem. Soupis odkazuje v části C na
přílohu 3, kterou je seznam pohledávek. Např. firma S., která je v konkurzu má
závazky v uvedených částkách 49 904,- Kč, uznané v plné výši konkurzním
správcem i dlužníkem. Proto by měly být také předmětem vypořádání. Žalovaná
připomíná také pohledávku ve výši 1 040 000,- Kč, uplatněnou u Krajského soudu
v Plzni proti správci konkurzní podstaty JUDr. K. žalobou podanou 1. 7. 2004,
která by měla být rovněž předmětem vypořádání. Tato pohledávka byla původně
pohledávkou vůči D. B. v. d. Podle žalobkyně se soupis konkurzní podstaty v
průběhu konkurzního řízení může změnit a odkaz na uvedený soupis ve výroku
rozsudku o vypořádání společného jmění tak vede k neurčitosti a
nevykonatelnosti rozsudku. Pokud soud bez důkazů odkázal na nulovou hodnotu
sepsaného majetku, který přikázal úpadci, došlo k zásahu do práva žalované na
spravedlivé vypořádání společného jmění. Částka, kterou jí bylo uloženo
zaplatit na vyrovnání podílu žalovanému, není správně vypočtena. Vypořádání
krátí podíl žalované v částce převyšující hodnotu autosalonu. Žalovaná také
nesouhlasí s tím, že nežádala o náhradu nákladů řízení, jak je v rozsudku
odvolacího soudu uvedeno. Soud nezohlednil ani skutečnost, že spor vznikl v
důsledku nesprávného postupu konkurzního správce. Žalovaná navrhla, aby
rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu
řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno
oprávněnou řádně zastoupenou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání
přípustné.
Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není
přípustné (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29
Odo 274/2001, publikovaný pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Jako nepřípustné bylo proto odmítnuto /§ 243b odst. 5 a § 218
odst. 1 písm. c) OSŘ/.
V rozsudku z 5. 6. 1998, sp. zn. 3 Cdon 117/96, publikovaném pod R 27/1999
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uvedl, že „dovolací
soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího
soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení § 242
odst. 3 písm. d) OSŘ jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi
účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti
němuž není dovolání přípustné s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při
rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení
přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným
výrokem vymezuje ustanovení § 242 odst. 2 OSŘ.“
Řízení o vypořádání společného jmění manželů je sporem o vypořádání vztahu mezi
účastníky, které vyplývá z § 149 odst. 2 ObčZ. Dovolací soud proto přezkoumával
přípustnost dovolání odděleně ve vztahu k napadeným výrokům rozsudku odvolacího
soudu.
Soudy obou stupňů shodně přikázaly do vlastnictví manžela – úpadce movité věci,
uvedené v soupise konkurzní podstaty sepsaném v konkurzním řízení vedeném na
majetek manžela žalované konkurzním správcem Ing. J. U. dne 29. 5. 2002 (s
výjimkou věcí jmenovitě dále přikázaných žalované). Uvedený výrok rozsudku
odvolacího soudu je tak výrokem potvrzujícím rozsudek soudu prvního stupně.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění
předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 3 OSŘ.
Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn
(rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím tohoto soudu ve věci
samé), přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst.
1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud považuje rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí zásadního
významu pro posouzení otázky, zda lze považovat výrok rozsudku, kterým soud v
řízení o vypořádání společného jmění manželů přikáže jednomu z manželů movité
věci, specifikované tím, že jsou uvedeny v soupisu konkurzní podstaty,
sepsaném v konkurzním řízení, vedeném na majetek manžela, za určitý, neboť
jde o otázku dosud v judikatuře dovolacího soudu neřešenou.
Podle § 155 odst. l OSŘ obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku
rozsudku.Výrok rozsudku musí být přesný, určitý a srozumitelný tak, aby byl
vykonatelný po stránce materiální. Přikazuje -li soud v řízení o vypořádání
společného jmění manželů, zahájeného k návrhu konkurzního správce podle § 26a
odst. l ZKV, do vlastnictví manžela movité věci, je předpokladem určitosti
takového výroku označení věcí jejich správným názvem a zpravidla též uvedením
některé vlastnosti věci (věcem) náležející. Není vyloučeno, aby věci movité,
zejména je-li jich značné množství, byly specifikovány odkazem na listinu,
obsahující seznam těchto věcí, např. na soupis konkurzní podstaty, o němž by
soud také měl uvést, že je nedílnou součástí jeho rozsudku. Do tohoto soupisu
správce konkurzní podstaty zapisuje také věci, práva a jiné majetkové hodnoty,
které náležejí úpadci, tedy i věci movité, které náležejí do zaniklého
společného jmění manželů. Pro případ odkazu na uvedený soupis ve výroku
rozsudku musí být věci movité v této listině řádně (rozumí se přesně, určitě a
srozumitelně) označeny a obsah této listiny se stává součástí rozsudečného
výroku o vypořádání společného jmění manželů. Z toho také vyplývá, že listina -
soupis konkurzní podstaty - musí být k písemnému vyhotovení tohoto rozsudku
připojena. Soud také v řízení o vypořádání společného jmění, které zaniklo
prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manželů podle § 14 odst. písm. k)
ZKV, nesmí přehlédnout, že v tomto řízení se vypořádávají movité věci pořízené
manžely zcela nebo zčásti ze společných prostředků za trvání společného jmění
(§ 143 odst. l ObčZ). Konkurzní podstatu však tvoří majetek podléhající
konkurzu (§ 6 odst. l ZKV) a konkurz se týká majetku, který patřil dlužníkovi
v den prohlášení konkurzu a který nabyl za konkurzu a za podmínek stanovených
ZKV patří do podstaty také majetek jiných osob, zejména těch, které jej nabyly
na základě neúčinných právních úkonů dlužníka (§ 6 odst. 2 a 3 ZKV). V soupisu
konkurzní podstaty mohou být tedy sepsány i věci movité, náležející do
výlučného vlastnictví manžela - úpadce, které nejsou předmětem společného jmění
manželů a nelze je proto vypořádat. Předmětem společného jmění nemohou být
rovněž movité věci nabyté manžely po prohlášení konkurzu a ani movité věci,
které se předmětem společného jmění nestaly.
Pro daný případ z uvedených závěrů vyplývá, že soudy obou stupňů mohly v
souladu s § 155 odst. l OSŘ rozhodnout o vypořádání movitých věcí,
náležejících do zaniklého společného jmění manželů tak, že přikázaly manželovi
– úpadci do vlastnictví věci uvedené v soupisu konkurzní podstaty. Takový
soupis by však jako součást rozsudečného výroku musel být k rozsudku soudů
připojen, což se nestalo. Tím došlo k vadě řízení, která měla za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci /§ 241a odst. l písm. a) OSŘ/.
K dovolací námitce žalované, že v soupisu konkurzní podstaty, na který odkázal
i odvolací soud, jsou také uvedeny movité věci, které se nikdy nestaly
předmětem společného jmění, dovolací soud uvádí, že pro takový případ nebyla
žalované vypořádáním těchto věcí rozhodnutím odvolacího soudu způsobena žádná
újma. Odvolací soud totiž vycházel z toho, že všechny tyto movité věci byly ke
dni jeho rozhodování bezcenné. Na výši vypořádacího podílu tak nemohlo mít
případné zařazení cizích bezcenných věcí do společného jmění vliv. Kromě toho
žalovaná sice uvedla v podání z 19. 9. 2004 (č. l. 148), že v předmětném
soupisu jsou i cizí movité věci, avšak při jednání soudu prvního stupně dne 29.
9. 2004 nedovedla tyto věci specifikovat (viz protokol na č. l. 181 b) a ani
při výslechu svědka Ing. M. M. před odvolacím soudem se na cizí movité věci
nedotazovala.
K shodnému závěru, že movité věci, sepsané v soupisu konkurzní podstaty,
přikázané do vlastnictví manžela žalované, jsou neprodejné - tedy s „nulovou
tržní cenou“, dospěl odvolací soud na základě zjištění soudu prvního stupně,
že jde o náhradní díly a zboží sepsané už dne 29. 5. 2002 a že věřitelský
výbor v konkurzním řízení nepožadoval ani znalecké ocenění těchto věcí. Rovněž
manžel žalované - úpadce, slyšený jako svědek odvolacím soudem, označil cenu
těchto věcí, které opatřil v rámci svého podnikání, za nulovou. Zaslal sice
odvolacímu soudu ještě sdělení, že tím mínil nulovou hodnotu těchto věcí pro
sebe samotného, ale žalovaná, která byla jednání odvolacího soudu přítomna,
žádné dotazy na svědka neměla.
Dovolací soud neshledává, že by se odvolací soud na základě uvedených zjištění
odchýlil při vypořádání movitých věcí od ceny dané tím, za kolik by je bylo
možné ke dni rozhodování prodat v daném místě a čase ve stavu ke dni zániku
společného jmění, tj. od obecné ceny těchto věcí. V těchto cenách se provádí i
vypořádání věcí nemovitých, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15.
prosince 1994, sp. zn. III. ÚS 102/94, publikovaném ve Sbírce nálezů Ústavního
soudu svazek 2, str. 175 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. ledna 1998,
sp. zn. 2 Cdon 425/96, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
sešit 3, ročník 1999 pod číslem 15, které se sice týkají vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ale jsou použitelné i pro vypořádání
nemovitostí v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Ohledně námitek
žalované k cenám nemovitostí, ze kterých odvolací soud při vypořádání vycházel,
dovolací soud rovněž dospívá k závěru, že dovolání žalované není subjektivně
přípustné, neboť odvolací soud je vypořádal v cenách, které žalovaná v
odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně sama navrhovala. Kromě toho
vzhledem ke zrušení rozsudku odvolacího soudu, bude se odvolací soud cenou
vypořádávaných nemovitostí znovu zabývat.
Přisvědčit lze přípustnému dovolání žalované, které se týká vypořádání
pohledávek. Společné jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 ObčZ tvoří majetek
nabytý manžely za trvání společného jmění, tedy i pohledávky vzniklé v
souvislosti s podnikáním manžela. Soud prvního stupně přikázal rovněž s odkazem
na soupis konkurzní podstaty z 29. 5. 2002 pohledávky sepsané v příloze 3
tohoto soupisu, úpadci - manželu žalované. V této příloze je specifikováno
celkem 35 pohledávek, z nichž odvolací soud vypořádal pohledávku proti v. d.
D. B. (uvedena zčásti pod položkami 1 - 9 přílohy) a dále tři pohledávky v
tomto seznamu neuvedené. Odvolací soud sice uvedl, že další tvrzené pohledávky
nebyly prokázány co do důvodu a výše, avšak bez bližšího zdůvodnění a jeho
závěr tak není přezkoumatelný. Přitom jsou v příloze 3 soupisu konkurzní
podstaty uvedeny např. pohledávky proti firmě S. pod položkami 18 - 20, byť s
poznámkou konkurz, jak na ně žalovaná výslovně v dovolání poukazuje.
Dovolací soud proto vzhledem k opodstatněnosti dovolání z výše uvedených důvodů
rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§
243b odst. 2 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2006
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu