22 Cdo 1456/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně
B. L., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. K., zastoupenému advokátem, o
zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o zaplacení částky 93 720,-
Kč, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 5 C 173/91, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2002, č. j.
28 Co 201/2002-398, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Nymburku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
19. prosince 2001, č. j. 5 C 173/91-369, pod bodem I. výroku zrušil podílové
spoluvlastnictví účastníků k osobnímu automobilu Škoda Rapid 136 a tento
automobil přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému pod bodem II.
výroku uložil, aby žalobkyni zaplatil na vypořádání částku 14 250,- Kč. Pod
bodem III. zamítl vzájemný návrh žalovaného, jímž se domáhal zrušení a
vypořádání podílového spoluvlastnictví k barevnému televizoru Tesla Color 416,
mrazničce zn. Calex, kombinovanému stroji na dřevo, kuchyňské lince LINEA,
lustru se skleněnými ozdobami, podlahové krytině – linoleu, dvojitému oknu,
lahvi na propan-butan a třem garnýžím, a pod bodem IV. zamítl vzájemný návrh
žalovaného, kterým se domáhal zaplacení částky 93 720,- Kč. Pod body V. a VI.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zamítnutí vzájemných návrhů žalovaného soud
prvního stupně odůvodnil tím, že nebylo prokázáno, že by šlo o věci, které
účastníci nabyli společně s vůlí nabýt je do spoluvlastnictví; jde o věci
žalobkyně, která prokázala, že v době nabytí věcí měla finanční prostředky, aby
je koupila. Listiny spojené s nabytím věcí jsou také na jméno žalobkyně. Pokud
jde o částku 93 720,- Kč, vzal za prokázané, že žalovaný v letech 1985-1990
vypomáhal žalobkyni při některých pracích na jejích nemovitostech, dohoda o
odměně žalovaného za tyto práce však mezi účastníky uzavřena nebyla a
„žalovanému nevzniklo právo na vydání neoprávněného majetkového prospěchu,
neboť právním titulem pro jeho plnění byla uvedená smlouva o občanské výpomoci“.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného do výroků
pod body III. a IV. a výroků o nákladech řízení rozsudkem ze dne 24. září 2002,
č. j. 28 Co 201/2002-398, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se
ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním
posouzením věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odvolacímu
soudu vytýká, že nesprávně zhodnotil provedené důkazy a věc nesprávně posoudil
i po právní stránce, pokud jde o otázku vzniku podílového spoluvlastnictví
účastníků k věcem, ohledně nichž podal vzájemný návrh, a otázku investic jím
vneseným do nemovitosti žalobkyně. Je přesvědčen, že vznik podílového
spoluvlastnictví k označeným věcem prokázal, stejně tak jako jeho nárok na
uhrazení vnesených investic. Poukázal na to, že finanční prostředky, které
pravidelně dával žalobkyni, nepokrývaly jen výdaje na jeho stravu a běžné
potřeby, ale mohly z nich být hrazeny i další věci. Mezi účastníky sice nebylo
výslovně dohodnuto, že věci koupené z jejich společných prostředků budou v
jejich podílovém spoluvlastnictví, při nákupu věci uvedených v jeho vzájemném
návrhu však byli přítomni oba osobně a fakticky se k nim chovali jako
spoluvlastníci. Jejich vztah byl trvalý a vážně uvažovali o uzavření
manželství. Jím vnesené investice do nemovitosti žalobkyně proto nelze
považovat za občanskou výpomoc. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího
soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o
dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním
napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za
splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst.
3 OSŘ.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ dovolání je přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Předpoklad přípustnosti dovolání stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ
nebyl naplněn, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně,
kterým soud prvního stupně nerozhodl jinak než v dřívějším rozsudku z 29. 9.
1998, č. j. 5 C 173/91-254, který byl zrušen odvolacím soudem usnesením ze 14.
6. 2000, č. j. 28 Co 745/99-292. Soud prvního stupně shodně jako dřívějším
rozsudkem vzájemný návrh žalovaného na zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví ke sporným označeným věcem, jakož i na zaplacení částky 93
720,- Kč, zamítl.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po
právní stránce zásadní význam. Otázku vzniku podílového spoluvlastnictví k
předmětným věcem soudy obou stupňů posoudily v souladu s rozhodnutím
publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16, ročník 1983,
z něhož vyplývá, že pro posouzení vzniku podílového spoluvlastnictví k věci je
rozhodující dohoda uzavřená mezi účastníky o založení spoluvlastnických vztahů,
která nemusí být písemná. Právní posouzení požadavku žalovaného na zaplacení
částky 93 720,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení vychází ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost, má-li jít o dovolání podle §
237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, dovolací soud není oprávněn přezkoumávat.
Tento požadavek žalovaného soudy obou stupňů nebyl řešen v rozporu s hmotným
právem a je v souladu se stávající judikaturou.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je tak nepřípustné a proto
bylo odmítnuto [§ 243b odst. 5, § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalovaný nebyl
v řízení úspěšný a žalobkyni náklady řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2003
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu