22 Cdo 1470/2002
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce M. R., zastoupeného advokátem, proti žalované I. K., zastoupené
advokátem, o řešení spoluvlastnických neshod, vedené u Okresního soudu v
Semilech pod sp. zn. 5 C 745/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 7. února 2002, č. j. 23 Co 428/2000-82, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci králové ze dne 7. února 2002, č. j.
23 Co 428/2000-82, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Semilech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
10. prosince 1999, č. j. 5 C 745/97-59, pod bodem I. výroku uložil žalované,
aby strpěla „dostavbu garáže na části pozemkové parcely číslo 353/3 zapsané na
listu vlastnictví číslo 489 pro obec M. p. K., katastrální území S. L., a to v
souladu se stavebním povolením odboru výstavby Městského úřadu v T. č. j. Výst.
627/332.6/96“. Pod body II. a III. zastavil řízení „o určení, že žalovaná je
oprávněna výlučně užívat garáž v suterénu domu čp. 65 na stavební parcele číslo
254 v obci M. p. K., katastrální území S. L.“ a „o protinávrhu žalované ze dne
29. 8. 1999“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozhodnutím stavebního odboru
MÚ v Turnově z 18. 6. 1996 bylo žalobci na základě jeho žádosti z 5. 6. 1996,
kterou doložil výpisem z listu vlastnictví č. 489 katastru nemovitostí, v němž
jako výlučný vlastník pozemku parc. č. 353/3 v obci M. p. K., kat. území S. L.,
je uveden žalobce, vydáno stavební povolení ke stavbě garáže na tomto pozemku.
Podle listiny z 24. 5. 1996 se stavbou garáže žalovaná a vlastníci sousedního
pozemku parc. č. 350/5 manželé V. vyslovili souhlas. Rozhodnutím z 30. 9. 1996
byl žalobce vyzván k zastavení všech stavebních prací poté, co 27. 9. 1996
žalovaná stavebnímu odboru sdělila, že je spoluvlastnicí pozemku parc. č.
353/3, což doložila novým výpisem z katastru nemovitostí, a se stavbou garáže
vyslovila nesouhlas. V důsledku opakovaného nesouhlasu žalované se stavbou byl
žalobce vyzván k podání žaloby u soudu. Účastníci jsou podílovými
spoluvlastníky nemovitostí, zapsaných na LV č. 489, a to každý z nich v rozsahu
½. Pokud byl v katastru nemovitostí jako vlastník těchto nemovitostí
zapsán jen žalobce, šlo o chybný zápis, který byl opraven. Soud prvního stupně
věc posuzoval podle § 139 odst. 2 a 3 ObčZ a nesouhlas žalované se stavbou
garáže neshledal důvodný.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované
rozsudkem ze dne 7. února 2002, č. j. 23 Co 428/2000-82, rozsudek soudu prvního
stupně v napadených výrocích pod bodem I. a IV. potvrdil a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení. Dále proti tomuto rozsudku připustil dovolání pro právní
otázku, „zda o změně společné věci může ve smyslu § 139 odst. 3 občanského
zákoníku rozhodnout soud i při rovnosti hlasů“. Odvolací soud vyslovil souhlas
s právním názorem soudu prvního stupně, že postavením garáže dojde ke změně
povahy pozemku ze zahrady na stavební pozemek, a protože ohledně stavby garáže
nedošlo k dohodě mezi účastníky, ani nebylo dosaženo většiny, je třeba věc
posoudit podle § 139 odst. 3 ObčZ s tím, že „pokud právo žádat o rozhodnutí
soudu svědčí přehlasovanému účastníku, pak musí tím spíše svědčit i účastníku
polovičnímu, nepřehlasovanému“, jímž je žalobce. Ztotožnil se také se závěrem,
že „nepůjde o omezení takového rozsahu, které by odůvodňovalo upřednostnění
stanoviska žalované“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Podle názoru žalované v daném případě
nejde o řešení neshod mezi podílovými spoluvlastníky podle § 139 odst. 2 a 3
ObčZ, ale o úkon směřující ke změně podstaty věci, kdy „nelze založit povinnost
vytvořit nový předmět spoluvlastnictví rozhodnutím soudu“. Poukázala na to, že
souhlas ke stavbě garáže nikdy nedala. Právě z tohoto důvodu bylo stavební
povolení zrušeno. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a
věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části
dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č.
30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §
242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Vady řízení vyjmenované v § 237 odst. 1 OSŘ, které zakládají
přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatelka
napadenému rozsudku nevytýkala a ani z obsahu spisu existence žádná z těchto
vad neplyne. Totéž lze konstatovat ve vztahu k jiným vadám, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241 odst. 3 písm. b) OSŘ]. Proto bylo
možno přezkoumat napadený rozsudek jen z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v
§ 241 odst. 3 písm. d) OSŘ při řešení právní otázky, pro kterou odvolací soud
připustil dovolání.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se
jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít,
nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že
ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle § 139 odst. 2 ObčZ o hospodaření se společnou věcí rozhodují
spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů,
nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv
spoluvlastníka soud.
Podle § 139 odst. 3 ObčZ jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou
přehlasovaní spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud.
Oba citované odstavce § 139 ObčZ se týkají hospodaření spoluvlastníků se
společnou věcí. Odstavec 3 však představuje výjimku z odstavce 2 a vztahuje se
jen na případy sporu menšinových podílových spoluvlastníků s většinovými
podílovými spoluvlastníky o důležitou změnu společné věci. Jeho smyslem je
umožnit menšinovým spoluvlastníkům zvrátit rozhodnutí většinových
spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí v tak zásadní otázce hospodaření
se společnou věcí, jakou je důležitá změna společné věci. V daném případě o
takovou výjimku nejde, neboť se nejedná o žalobu minoritního vlastníka. V
ostatních případech sporu spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí, a to
i pokud se týkají změny společné věci, přísluší postupovat podle § 139 odst. 2
ObčZ. Pokud tedy odvolací soud věc posuzoval z hlediska § 139 odst. 3 ObčZ, šlo
o aplikaci nesprávného právního předpisu.
Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně postavil své rozhodnutí na
právním závěru, že postavením garáže žalobcem sice dojde ke změně povahy
pozemku ze zahrady na stavební pozemek, že však stavbou „nepůjde o omezení
takového rozsahu, které by odůvodňovalo upřednostnění stanoviska žalované“. S
tímto právním závěrem, vyjma závěru o změně povahy pozemku, nelze souhlasit.
Nelze pominout, že postavením garáže jen jedním ze spoluvlastníků na pozemku,
který je v jejich podílovém spoluvlastnictví, přičemž by se tato stavba stala
výlučným vlastnictvím jen jednoho z nich - stavebníka, vznikla by stavba, jež
by trvale a nad rámec omezení daných samotnou podstatou spoluvlastnického práva
omezovala práva žalované. Žalovaná by byla zcela vyloučena z užívání části
pozemku zastavěné stavbou, která by jí nepatřila. S námitkou žalované,
uplatněnou v dovolání, lze také souhlasit potud, že ani za použití § 139 odst.
2 ObčZ nelze nutit podílového spoluvlastníka, aby souhlasil s vytvořením další
věci, jež by měla být v jejich spoluvlastnictví
Z uvedených důvodů nelze než uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem
nebylo správné. Proto byl napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst.
1 a 2 OSŘ zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2003
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu