22 Cdo 1519/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila,
CSc., ve věci žalobkyně M. K., proti žalovanému I. K., o zaplacení částky 28
000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C
126/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
22. dubna 2005, č. j. 8 Co 165/2005-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 10. ledna 2005, č. j. 17 C 126/2002-103, zamítl žalobu, „aby byl žalovaný
povinen zaplatit žalobkyni 28 000,- Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 18
000,- Kč ve výši 10% od 10. 6. 2002 do zaplacení, z částky 1 000,- Kč ve výši
12% od 13. 1. 2003 do zaplacení, a z částky 9 000,- Kč ve výši 10% od 7. 7.
2002 do zaplacení“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně
rozsudkem ze dne 22. dubna 2005, č. j. 8 Co 165/2005-141, napadené rozhodnutí
potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že
je blíže odůvodní ve lhůtě 30ti dnů a požádala o zrušení rozhodnutí odvolacího
soudu.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 25. července, č. j. 17 C 126/2002-153,
vyzval žalobkyni, aby do 7 dnů od doručení usnesení připojila plnou moc
udělenou zástupci pro dovolací řízení, uvedla důvody, z jakých rozhodnutí
odvolacího soudu napadá, čeho se domáhá, popřípadě, aby uvedla, které důkazy by
měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání. Toto usnesení bylo žalobkyni
doručeno dne 11. srpna 2005. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala opakovanými
návrhy na prodloužení lhůty k odstranění výše uvedených nedostatků ze dne 12.
srpna a 9. září 2005 a žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 28.
listopadu 2005.
V doplnění dovolání ze dne 5. října 2006, žalobkyně namítla, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to aplikaci ustanovení § 143
odst. 1 občanského zákoníku.
Žalovaný ve svém vyjádření považuje dovolání žalobkyně za nedůvodné a
opožděné a navrhuje jeho odmítnutí.
Podle § 241b odst. 3 OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém
rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o
tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Nebyla-li
v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do
uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-
li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 OSŘ), běží
lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této
žádosti rozhodnuto.
Žalobkyně ve lhůtě, kterou jí pro odstranění vad podaného dovolání poskytl soud
prvního stupně, tyto vady neodstranila a o ustanovení zástupce z řad advokátů
požádala až po uplynutí této lhůty. Důvody dovolání i rozsah, v jakém
rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně napadá byly doplněny až po lhůtě
stanovené pro podání dovolání.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2
OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobkyně
nebyla se svým návrhem úspěšná a žalovanému náklady v tomto řízení nevznikly (§
243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 a contrario OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu