22 Cdo 1539/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče
a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců:
A) Stavebního bytového družsta P., B) D. M., C) M. V., a D) J. H.,
zastoupených advokátem, proti žalovanému P. f. K. b. a. s., o určení
oprávněnosti námitek vznesených ve stavebním řízení, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 233/2002, o dovolání žalobců proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2003, č. j. 11 Co 494/2002-33, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze
dne 27. září 2002, č. j. 8 C 233/2002-20, zastavil řízení, v němž se žalobci
domáhali, aby bylo žalovanému uloženo zdržet se na přesně specifikovaných
pozemcích „zhotovení stavby takových rozměrů a řešení, jež by zhoršila
proslunění bytů v bytovém domě č. p. 3290 v P. stojícím na pozemku č. parc.
4635 v kat území M. a snížila tržní hodnotu majetku žalobců“, vyslovil, že po
právní moci usnesení bude věc postoupena Městské části P., odboru stavebnímu a
dopravy k dalšímu řízení jako orgánu příslušnému ve věcech stavebního řízení, a
rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze
dne 15. ledna 2003, č. j. 11 Co 494/2002-33, změnil usnesení soudu prvního
stupně jen tak, že po právní moci usnesení bude věc postoupena odboru
výstavby Městské části P., jinak je potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 7. března 2003.
Dne 22. ledna 2003, tedy po vydání usnesení odvolacího soudu, ale
dříve, než toto usnesení nabylo právní moci, došlo soudu prvního stupně
podání, jímž žalobci vzali žalobu zpět. Na jeho základě soud prvního stupně
usnesením ze dne 7. května 2004, č. j. 8 C 233/2002-47, zrušil své usnesení ze
dne 27. září 2002, č. j. 8 C 233/2002-20, i usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 15. ledna 2003, č. j. 11 Co 494/2002-33, řízení zastavil a rozhodl o
nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku. Usnesení nabylo právní moci dne
22. června 2004.
Dne 3. dubna 2003 podali žalobci dovolání proti usnesení odvolacího
soudu ze dne 15. ledna 2003, č. j. 11 Co 494/2002-29 (správně 11 Co
494/2002-33), i proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. září 2002, č. j.
8 C 233/2002-20, a navrhli, aby obě tato rozhodnutí byla zrušena a věc vrácena
soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na výzvu soudu prvního stupně ke
sdělení, zda s ohledem na to, že obě tato usnesení již byla zrušena shora
uvedeným usnesením soudu prvního stupně, na svém dovolání trvají, žalobci
nereagovali.
Podle § 103 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) přihlíží soud
kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout
ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104 odst. 1 OSŘ jde-li o takový
nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle §
243c odst. 1 OSŘ platí tato ustanovení i pro řízení u dovolacího soudu.
Občanský soudní řád v žádném ze svých ustanovení neobsahuje výčet všech
podmínek řízení. Teorie procesního práva a shodně s ní i praxe soudů tradičně
řadí mezi podmínky řízení existenci návrhu na zahájení řízení, příp. rozhodnutí
soudu o zahájení řízení bez návrhu podle § 81 OSŘ, podmínky týkající se soudu
(pravomoc, věcná, místní a funkční příslušnost, podmínka, aby soudnímu řízení
nemuselo předcházet řízení před jiným orgánem – tzv. dělená pravomoc, a
podmínka, aby projednání věci před soudem nebránila rozhodčí smlouva), podmínky
na straně účastníků řízení, příp. jejich zástupců (způsobilost být účastníkem
řízení, procesní způsobilost, způsobilost být zástupcem a oprávnění k
zastupování) a tzv. negativní procesní podmínky (tedy aby rozhodnutí ve věci
samé nebránila překážka věci zahájené či věci rozsouzené).
Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout – pokud to zákon
připouští – pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem proti
rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 OSŘ odvolání. Proto občanský
soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti
rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je ovšem
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a tak nezbylo, než řízení o
dovolání žalobců, pokud směřovalo proti usnesení soudu prvního stupně, podle §
104 odst. 1 a § 243c odst. 1 OSŘ zastavit.
V řízení o opravných prostředcích pak lze za podmínky řízení – vedle
již vyjmenovaných – považovat též existenci opravného prostředku a existenci
rozhodnutí, jež bylo tímto opravným prostředkem napadeno. Neexistence
napadeného rozhodnutí či neexistence opravného prostředku je takovým
nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit, neboť není možno
přezkoumávat neexistující rozhodnutí ani přezkoumávat existující rozhodnutí,
pokud se toho nikdo nedomáhá.
Z již citovaného § 236 odst. 1 OSŘ plyne, že podmínkou dovolacího
řízení je – kromě dovolání – existence pravomocného rozhodnutí odvolacího
soudu, které je tímto dovoláním napadeno. V daném případě sice v době, kdy
žalobci podávali dovolání, jím napadené usnesení odvolacího soudu existovalo,
ale tím, že bylo usnesením soudu prvního stupně ze 7. 5. 2004 zrušeno, nastala
situace, kdy zde není žádné pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, které by
bylo možno přezkoumat. Jak už bylo uvedeno, jde o neodstranitelný nedostatek
podmínky řízení, a tak i řízení o dovolání žalobců, pokud směřovalo proti
usnesení odvolacího soudu, muselo být podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 1 OSŘ
zastaveno.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, §
224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) OSŘ tak, že žádný z
účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalovanému, jemuž by podle § 146
odst. 2 věty prvé OSŘ toto právo příslušelo, v dovolacím řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2004
Vít Jakšič, v. r.
předseda senátu