22 Cdo 1566/2021-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyň a) DEXTRON s.r.o., identifikační číslo osoby 27494217, a b) H.V.D.-CZ s.r.o., identifikační číslo osoby 25267132, obě se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 592, zastoupených JUDr. Tomášem Udržalem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 95, proti žalovaným 1) K. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupeným Mgr. Zuzanou Mládkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, 17. listopadu 237, 2) H. B., narozené XY, a 3) Š. B., narozené XY, obě bytem v XY, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 C 61/2020, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 12. 2020, č. j. 27 Co 245/2020 -62, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Žalobkyně se podanou žalobou domáhají vyklizení nemovitostí. Dne 8. 4. 2020 byla žalovanému 1) doručena výzva k vyjádření podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) prostřednictvím usnesení ze dne 27. 3. 2020, č. j. 20 C 61/2020-25 („kvalifikovaná výzva”). Lhůtu k vyjádření stanovil soud v délce 60 dnů, tedy delší než ukládá zákon. Posledním dnem lhůty byl den 8. 6. 2020; žalovaný 1) však doručil své nepodepsané vyjádření až 24. 6. 2020 – to posléze doplnil o svůj podpis a o další skutečnosti podáním doručeným 13.
7. 2020. Okresní soud v Pardubicích („soud prvního stupně”) usnesením ze dne 26. 8. 2020, č. j. 20 C 61/202-560, neprodloužil žalovanému 1) lhůtu k podání vyjádření a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích („odvolací soud”) usnesením ze dne 14. 12. 2020, č. j. 27 Co 245/2020-62, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Proti usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně, podává žalovaný 1) dovolání; o důvodech přípustnosti se nijak nezmiňuje.
Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci. Obsah usnesení soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalované 2) a 3) se k dovolání nevyjádřily. Dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v řízení pokračovat. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o.
s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. K tomu viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, v jehož právní větě se uvádí: „1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2.
Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů“. Srov. též další judikaturu tam uvedenou; z četné judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání).
K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit rovněž důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16, nebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 28.
11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Nevymezení přípustnosti má za následek odmítnutí dovolání. Dovolatel, který nijak nevymezuje přípustnost dovolání, učinil předmětem svého podání pouze námitku, že mu kvalifikovaná výzva byla doručena v rozporu s § 114b odst. 5 poslední větou o. s. ř., tedy bez žalobního návrhu. Nesouhlasí s tím, že doručenka, podle které měly být v obálce žaloba a usnesení s kvalifikovanou výzvou, potvrzuje skutečný obsah zásilky. Spis totiž obsahuje dalším (původním) žalovaným nedoručené dopisy, které jsou prázdné.
Pokud tyto nedoručené dopisy neobsahují na doručenkách nadepsané listiny, pak lze pochybovat o obsahu dopisu adresovanému žalovanému 1). Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že žalovanému 1) bylo doručeno 8. 4. 2020, posledním dnem lhůty k vyjádření byl den 8. 6. 2020. Na doručence je kromě data doručení uvedeno, jaké písemnosti byly v dopise doručovány, tedy usnesení ze dne 27. 3. 2020, č. j. 20 C 62/2020-25 (kvalifikovaná výzva) a žaloba. Společně s doručenkami jsou ve spise i dopisy, které nebyly ostatním žalovaným doručeny, a tak byly vráceny soudu.
Dovolatel sice namítá, že soudu vrácené dopisy jsou prázdné, nicméně všechny tyto obálky jsou rozdělané (roztrhlé v horní části obálky). Původním žalovaným bylo totiž doručováno znovu a tyto nové dopisy, opět vrácené soudu z důvodu nedoručení, jsou již zalepené a nerozdělané. Na první pohled je zřejmé, že tyto (nové) obálky prázdné nejsou a obsahují více listin (ostatně samotná žaloba se nachází na č. l. 1-2 spisu, usnesení s kvalifikovanou výzvou se nachází na č. l. 25; dohromady mají oba dokumenty celkem 3 listy).
K dalšímu pokusu o doručení soud nepřistoupil. Námitka dovolatele je tak neopodstatněná. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného 1) podle § 243x odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.