22 Cdo 1603/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila,
CSc., ve věci žalobkyň: A) V. B., B) D. K. a C) M. V., všech zastoupených
advokátkou, proti žalovanému městu B. n. P., vedené u Okresního soudu ve Ždáře
nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 203/91, o dovolání žalobkyň proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 1999, č. j. 37 Co 153/98-120, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“)
rozsudkem z 19. 12. 1997, č. j. 6 C 203/91-65, určil, že rodiče žalobkyň J. K.
a A. K. byli ke dni smrti J. K. bezpodílovými spoluvlastníky dvou třetin
nemovitostí, a to domu čp. 59 na st. parc. nyní zapsané v katastru nemovitostí
pod č. 108, parcely původně č. 350 nyní č. 113, 114 a 115, parc. původně 351
nyní č. 108, 110, 107, parc. původně č. 203 nyní č. 112, 115, parc. původně č.
204/1 nyní č. 112, 113, 115, 114, 110, parc. původně č. 204/2 nyní č. 108, 107
a 110, všech zapsaných na listu vlastnictví č. 1 pro obec a kat. území B. n. P.
Dále určil, že žalobkyně C) je vlastnicí uvedených nemovitostí z jedné třetiny
a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že M. M. jako prodávající
uzavřela s manžely J. a A. K. (rodiči všech žalobkyň, kteří již zemřeli) a
jejich tehdy nezletilou dcerou žalobkyní C), zastoupenou opatrovníkem J. O.,
jako kupujícími 16. 8. 1956 kupní smlouvu, kterou každému z nich v rozsahu
jedné třetiny předmětné nemovitosti prodala za kupní cenu 55.000 Kčs.
Rozhodnutím z 1. 10. 1956 přivolil ke smlouvě podle § 1 odst. 1 zákona č.
65/1951 Sb., o převodech nemovitostí pronájmech zemědělské a lesní půdy, ONV v
B. n. P. a smlouva byla schválena usnesením z 30. 10. 1956, sp. zn. Nc 138/56
Lidového soudu v B. n. P. jako opatrovnickým soudem nezletilé žalobkyně C). Z
podnětu prokurátora bylo přivolení ONV ke smlouvě z 1. 10. 1956 zrušeno radou
ONV B. n. P. rozhodnutím z 20. 2. 1957. Odvolání rodičů žalované C), které
podali proti posledně uvedenému rozhodnutí i v jejím zastoupení, bylo
rozhodnutím odboru výstavby R. KNV v B. z 27. 7. 1957 zamítnuto a rozhodnutí
ONV z 1. 10. 1956 bylo potvrzeno. Podle rozdělovníku na rozhodnutí bylo uvedené
rozhodnutí doručeno rodičům žalobkyně C) i jako jejím zástupcům. M. M. poté
prodala nemovitosti kupní smlouvou z 10. 8. 1957 Čsl. státu, zastoupenému MNV v
B. n. P., za dohodnutou kupní cenu 55.000 Kč a jako jejich vlastník je nyní v
katastru nemovitostí vyznačen žalovaný. Na základě těchto zjištění soud prvního
stupně dospěl k závěru, že žalobkyně C) byla v letech 1956-57 nezletilá a
nebyla způsobilá k uzavření kupní smlouvy o nemovitostech. Vzhledem ke kolizi
zájmů ji rodiče, kteří byli také účastníky smlouvy, nemohli zastoupit, ale
žalobkyně C) byla při uzavření kupní smlouvy i při jejím následném schvalování
zastoupena opatrovníkem. Tak tomu již nebylo v řízení o zrušení přivolení ONV,
ve kterém byla v rozporu s § 57 odst. 2 zákona č. 265/1949 Sb., o právu
rodinném, zastoupena rodiči. Zatímco z rozhodnutí ONV v B. n. P. z 20. 2. 1957
přímo nevyplývalo, komu bylo doručováno, bylo rozhodnutí KNV v Brně doručeno
rodičům žalobkyně C) jako jejím zástupcům, nikoli jejímu opatrovníkovi J. O.
Rozhodnutí KNV v B. tak nenabylo právní moci a původně udělené přivolení ONV ke
kupní smlouvě z 16. 8. 1956 nebylo nikdy zrušeno. Rodiče žalobkyň a žalobkyně
C) platnou kupní smlouvou z 16. 8. 1956 nabyli spoluvlastnictví k převáděným
nemovitostem, které trvalo i ke dni smrti otce žalobkyň J. K. a dosud trvá u
žalobkyně C). Soud prvního stupně ještě dodal, že i v případě řádného doručení
rozhodnutí KNV v B. nemohlo mít pouhé zrušení přivolení ke kupní smlouvě za
následek přechod vlastnického práva. Takový způsob nabytí vlastnictví nebyl v
§§ 111 až 129 zákona č. 141/1950, občanský zákoník, upraven. Nemohlo jít ani o
nabytí vlastnictví úředním výrokem, neboť rozhodnutí o zrušení přivolení ONV ke
kupní smlouvě ani rozhodnutí odvolacího orgánu žádný výrok o pozbytí
spoluvlastnického práva rodičů žalobkyň a žalobkyně C) neobsahovaly.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem z 20. 12. 1999, č. j.
37 Co 153/98-120, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a
rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud opakoval důkazy listinami – zejména
shora označenými rozhodnutími ONV v B. n. P., usnesením Lidového soudu v B. n.
P. z 30. 10. 1956, rozhodnutím KNV v B. z 27. 7. 1957 a korespondencí mezi
tímto ONV, KNV v B., Okresním prokurátorem ve Ž. n. S. a Krajským prokurátorem
v B. z let 1956 57, dále výpisem z pozemkové knihy vložky č. 59 pro kat. území
B. n. P. Z tohoto doplněného dokazování zjistil, že nebyl zachován spis
týkající se přivolení ONV v B. n. P. ke kupní smlouvě z 16. 8. 1956, ani spis o
zrušení původně uděleného přidělení ONV k této smlouvě. Dále zjistil, že v
pozemkové knize byly zapsány kupní smlouva z 19. 8. 1956, zrušení přivolení ONV
k této smlouvě rozhodnutím ONV v B. n. P.z 20 7. 1957 a rozhodnutím KNV v
Brně z 27. 7. 1957 a kupní smlouva z 10. 8. 1957. Odvolací soud uvedl, že z
toho, že nebyla zachována úplná spisová dokumentace ohledně přivolení ONV ke
kupní smlouvě z 16. 8. 1956, nelze dovozovat, že rozhodnutí o přivolení z 1.
10. 1956 nebylo opatrovníku nezletilé žalobkyně C)J. O. doručeno, zejména když
kupní smlouva z 16. 8. 1956 byla také vyznačena v pozemkové knize. Pak je ovšem
třeba stejně uvažovat i o doručení rozhodnutí o zrušení přivolení ONV ke kupní
smlouvě z 20. 2. 1957 a 27. 7. 1957 opatrovníku tehdy nezletilé žalobkyně C) a
nelze vycházet jen z pokynů uvedených KNV v B. v písemném vyhotovení jeho
rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že pokud není k dispozici kompletní spisová
dokumentace, týkající se předmětného správního řízení o zrušení přivolení ONV
ke kupní smlouvě, nelze dovodit, že tehdy nezletilá žalobkyně C) nebyla v tomto
řízení opatrovníkem zastoupena, případně že všem účastníkům tohoto řízení
nebylo správní rozhodnutí doručeno. Odvolací soud poukázal také na to, že pokud
by na doručení rozhodnutí správních orgánů, které rozhodovaly o přivolení ONV
ke kupní smlouvě a o zrušení tohoto přivolení bylo možné usuzovat jen z dokladů
o doručení jejich účastníkům, pak by nemohlo být pravomocné ani rozhodnutí o
přivolení ONV ke kupní smlouvě a spoluvlastnictví k nemovitostem by na rodiče
žalobkyň a žalobkyni C) účinně vůbec nepřešlo. Odvolací soud uzavřel, že v
důsledku zrušení dříve vydaného rozhodnutí, jímž ONV přivolil k převodu
nemovitostí podle kupní smlouvy z 16. 8. 1956 podle § 1 zákona č. 65/1961 Sb.,
se uvedená kupní smlouva ve smyslu § 111 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb.,
občanský zákoník, nestala účinnou. Nemohla mít proto za následek převod
vlastnictví k nemovitostem z M. M. na rodiče žalobkyň a žalobkyni C). Protože
ani jiný titul nabytí spoluvlastnických práv k nemovitostem nebyl u rodičů
žalobkyň ke dni smrti jejich otce a u žalobkyně C) až dosud prokázán, musela
být žaloba na určení takových práv zamítnuta.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání. Namítají
nesprávnost závěru odvolacího soudu, že rozhodnutí o zrušení přivolení ONV ke
kupní smlouvě z 16. 8. 1956 nabylo právní moci. Odvolací soud jednak nevzal v
úvahu, že funkce opatrovníka původně žalobkyni C) ustanoveného zanikla zápisem
kupní smlouvy z 16. 8. 1956 do pozemkové knihy, a žalobkyni C) pro řízení o
zrušení souhlasu ONV nový opatrovník ustanoven nebyl. Kromě toho zjištění
odvolacího soudu o doručení rozhodnutí o zrušení přivolení ONV ke kupní smlouvě
všem účastníkům tohoto správního řízení nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování. Už ze samotného odvolání proti rozhodnutí ONV z 20. 2.
1957 vyplývá, že bylo podáno rodiči i v zastoupení nezletilé žalobkyně C) a
také z rozhodnutí KNV v B. z 27. 7. 1957 je zřejmé, že nezletilá žalobkyně C)
byla zastoupena rodiči, nikoli opatrovníkem. Také v listinách okresního
prokurátora je jako zástupce nezletilé žalobkyně C) uváděn její otec. Přivolení
ONV ke kupní smlouvě z 1. 10. 1956 nebylo tedy nikdy pravomocně zrušeno.
Správný je také závěr soudu prvního stupně, že zrušení přivolení ONV ke kupní
smlouvě nemohlo mít za následek „neplatnost kupní smlouvy a automatické vrácení
vlastnického práva na původního prodávajícího.“ S touto otázkou se odvolací
soud nevypořádal, neboť jen konstatoval, že přivolení ONV ke kupní smlouvě
uděleno nebylo. Žalobkyně navrhly, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a
věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud podle části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 dovolání projednal
a rozhodl o něm podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000, tj. podle
zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
(dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými
účastnicemi řízení, přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve
smyslu § 242 odst. 1 a 3 OSŘ.
Vady řízení vyjmenované v § 237 odst. l OSŘ nebo jiné vady řízení, které měly
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zjištěny nebyly.
Předpokladem úspěšnosti dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c) OSŘ je
zjištění, že hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem, jež bylo podkladem
pro rozhodnutí tohoto soudu je vadné. Musí tedy jít o skutkové zjištění, na
jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní a které oporu v
provedeném dokazování nemá, neboť výsledky dokazování takové skutkové zjištění
neumožňují. Skutkovým zjištěním se rozumí souhrn skutečností, kterými má
odvolací soud skutkový stav za prokázaný. Jde o výsledek hodnocení provedených
důkazů podle hledisek uvedených v § 132 OSŘ o volném hodnocení důkazů. Pod
pojem provedené dokazování nutno zahrnout dokazování soudy obou stupňů a je
třeba pod ně zahrnout i další poznatky, které vyšly během řízení najevo, neboť
řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem tvoří jeden celek
(řízení nalézací).
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže odvolací soud
vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo jinak
nevyšly za řízení najevo, nebo pokud soud pominul rozhodné skutečnosti, které
byly provedenými důkazy prokázány, nebo v jeho hodnocení je logický rozpor,
nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být
zjištěno způsobem vyplývajícím z postupu předepsaným soudu v ustanovení § 133
až § 135 OSŘ. Někdy lze věc hodnotit dvěma různými způsoby. Je věcí odvolacího
soudu, který způsob si pak vybere: způsob hodnocení pak lze napadnout jen je-li
úvaha soudu v rozporu s pravidly logického myšlení (na tom nic nemění
skutečnost, že důkazy snad bylo možno hodnotit i jinak).
Odvolací soud přesvědčivě a úplně zdůvodnil, na základě kterých důkazů dospěl
ke zjištění, že rozhodnutí KNV v B. z 27. 7. 1957 bylo oznámeno, resp. doručeno
opatrovníku tehdy nezletilé žalobkyně C), byť na vyhotovení tohoto rozhodnutí
byl pokyn k doručení rodičům nezletilé žalobkyně C) jako jejím zástupcům, a to
z nedostupnosti správního spisu, týkajícího se zrušení přivolení ONV ke kupní
smlouvě a zápisů kupní smlouvy z 16. 8. 1956, rozhodnutí o zrušení souhlasu ONV
z 20. 2. 1957 a KNV z 27. 7. 1957 a další kupní smlouvy z 10. 8. 1957 v
pozemkové knize. Pokud tedy žalobkyně vytýkají rozsudku odvolacího soudu
nesprávnost skutkového zjištění, a na něj navazující právní závěr o právní moci
rozhodnutí KNV v B., v podstatě polemizují se způsobem volného hodnocení
shromážděných důkazů, které je přesvědčivé a logické a dovolací soud je proto
nemůže pokládat za vadné. Odvolací soud také správně zdůraznil, že pokud nebyl
k dispozici ani kompletní správní spis ohledně původně uděleného přivolení ONV
ke kupní smlouvě z 16. 8. 1956, a soud by nepřihlížel k tomu, že tato smlouva
byla zapsána v pozemkové knize, z čehož lze usuzovat na to, že byl zachován
potřebný procesní postup i ve správním řízení o přivolení ONV k této smlouvě,
nebylo by prokázáno ani doručení rozhodnutí ONV z 1. 10. 1956, kupní smlouva z
16. 8. 1956 by se vzhledem k nedostatku pravomocného rozhodnutí o přivolení ONV
k této
smlouvě nestala účinnou, takže vlastnictví k převáděným nemovitostem by na
rodiče žalobkyň a žalobkyni C) nikdy nepřešlo.
Neobstojí ani námitka žalobkyň, že opatrovník J. O. ustanovený nezletilé
žalobkyni C) ji nemohl zastoupit ve správním řízení o zrušení přivolení ONV ke
kupní smlouvě z 16. 8. 1956. Opatrovník byl nezletilé žalobkyni C) ustanoven
jako kolizní podle § 57 odst. 2 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, aby
ji zastupoval při uzavření kupní smlouvy, protože rodiče ji pro střet zájmů
zastoupit nemohli, neboť spolu s nezletilou byli účastníky kupní smlouvy.
Funkce opatrovníka nemohla spočívat jen v zastoupení při vlastním uzavření
kupní smlouvy, ale také v zastoupení nezletilé v řízeních souvisících s
uzavřením smlouvy – takovými řízeními byly jak řízení o přivolení ONV ke
smlouvě, jejím schválení opatrovnickým soudem i řízení o zrušení původně
uděleného přivolení ONV.
Neopodstatněná je také námitka žalobkyň, že odvolací soud se nevypořádal s
tím, že zrušení původně uděleného přivolení ONV ke kupní smlouvě z 16. 8. 1956
nemohlo znamenat zánik spoluvlastnictví rodičů žalobkyň a žalobkyně C) k
nemovitostem, když je již na základě této smlouvy a původního uděleného
přivolení ONV nabyli. Odvolací soud správně poukázal na to, že převod
vlastnictví podle smlouvy o převodu nemovitostí byl ve smyslu § 111 odst. l
zákona č. 141/1951 Sb., občanského zákoníku, vázán na přivolení ONV k takové
smlouvě podle § 1 odst. l zákona č. 65/1951 Sb. Nezbytným předpokladem převodu
vlastnictví k nemovitostem byla tedy existence rozhodnutí o přivolení ONV ke
smlouvě o jejich převodu. Jestliže však ONV k takové smlouvě přivolil a jeho
rozhodnutí bylo zrušeno, pak nastal stav jakoby vůbec neexistovalo a uvedený
předpoklad splněn nebyl.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu dovolacích námitek správný a
dovolání bylo proto zamítnuto (§ 243b odst. 4 OSŘ).
Žalovaný byl v dovolacím řízení úspěšný, příslušela by mu proto náhrada účelně
vynaložených nákladů řízení. (§ 243b odst. 4, § 224 odst. l, § 151 odst. 1 a §
142 odst. l OSŘ). Ty mu však nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2002
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu