22 Cdo 1637/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce K. V., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. V., zastoupené
advokátkou, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně
pod sp. zn. 18 C 96/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 8. února 2005, č. j. 8 Co 830/2004-135, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 1 025,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr.
K. N.
Okresní soud v Novém Jičíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 30. dubna 2004, č. j. 18 C 96/98-115, ve znění usnesení téhož soudu ze dne
22. září 2004, č. j. 18 C 96/98-124, pod bodem I. výroku uložil žalované, aby
vyklidila nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu v N. na LV č. 67 pro obec
N. a kat. území N. – D., a to rodinný dům č. p. 1195 stojící na pozemku parc.
č. 490 – objekt bydlení, pozemek parc. č. 490 – zastavěná plocha a nádvoří a
pozemek parc. č. 280/22 – zahrada, a vyklizené nemovitosti předala žalobci. Pod
bodem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že 12. 7. 1997 došlo mezi
účastníky, žalovanou a původně také žalovaným J. V. jako prodávajícími a
žalobcem jako kupujícím, k uzavření kupní smlouvy ohledně předmětných
nemovitostí. Smlouva byla účastníky smlouvy podepsána v notářské kanceláři
JUDr. Š. a jejich podpisy byly ověřeny pracovnicí této kanceláře A. K. Žalovaní
se zavázali předmětné nemovitosti vyklidit do 30 dnů ode dne vkladu
vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vklad práva na základě této smlouvy
byl zapsán 6. 2. 1998 a právními účinky vkladu 29. 12. 1997. V katastru
nemovitostí je jako vlastník nemovitostí veden žalobce. Soud žalobě vyhověl s
tím, že kupní smlouva byla uzavřena platně, oba žalovaní věděli, co podepisují,
nebyli uvedeni v omyl, smlouvu neuzavřeli v tísni a „na odstoupení od smlouvy
neměli právo“. Smlouva není v rozporu ani s § 5 odst. 1 písm. c) zákona č.
344/92 Sb., katastrální zákon, neboť splňuje podmínky v tomto paragrafu
stanovené.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem
ze dne 8. února 2005, č. j. 8 Co 830/2004-135, rozsudek soudu prvního stupně ve
znění opravného usnesení změnil v odstavci I. výroku tak, že „žalovaná je
povinna vyklidit rodinný dům v N. na ul. K. č. p. 1195, stojící na parc. č. st.
490 – objekt bydlení, pozemek parc. č. st. 490 – zastavěná plocha a nádvoří a
pozemek parc. č. 280/22 – zahrada, vše zapsáno na LV č. 67 pro katastrální
území N. – D. a obec N. u katastrálního úřadu v N., do tří dnů od právní moci
tohoto rozsudku“. Návrh, aby žalované bylo uloženo tyto nemovitosti vyklizené
předat žalobci, zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního
stupně i s jeho právním posouzením věci. Podle odvolacího soudu kupní smlouva z
12. 6. 1997, uzavřená mezi J. a M. V. a žalobcem, byla způsobilá ke vzniku
vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem a tedy i k zápisu do
katastru nemovitostí. Pokud žalovaná tvrdila, že kupní smlouvu ve skutečnosti
neuzavřeli, protože měli zato, že podepsali zástavní smlouvu, a že v tomto
smyslu byli žalobcem uvedeni v omyl, soud prvního stupně správně dovodil, že
byla uzavřena kupní smlouva. Odvolací soud dodal, že svědkyně K. byla
vyslechnuta mimo jednání bez možnosti účastníků se k její výpovědi vyjádřit,
příp. jí klást otázky, že však její výpověď nevzbuzuje žádných pochybností a
obsahově odpovídá její výpovědi v trestním řízení, vedeném proti žalobci. Z
její výpovědi lze učinit závěr, „že je naprosto nepravděpodobné, aby osoba,
jejíž podpis je ověřován, nevěděla, jakou listinu podepisuje“. Důvody pro
odstoupení žalované a jejího bývalého manžela nebyly shledány. Soud prvního
stupně proto nepochybil, pokud žalobci podle § 126 odst. 1 ObčZ poskytl ochranu
jeho vlastnického práva. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně
pouze z důvodu správného označení pozemku parc. č. 280/22.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím žalované bylo uloženo
vyklidit předmětné nemovitosti, podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného
právního posouzení věci. Namítá, že po právní stránce měla být věc posouzena
tak, že mezi účastníky došlo k uzavření toliko zástavní smlouvy na předmětné
nemovitosti. V této souvislosti poukázala na svoji výpověď, výpověď manžela –
původně druhého žalovaného a syna svědka P. V. Její syn se žalobcem uzavřel
smlouvu o půjčce, která měla být zajištěna zástavní smlouvou na předmětné
nemovitosti. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Uvedl, že žalovaná v dovolání setrvává na tvrzeních, s nimiž se oba soudy
náležitě vypořádaly. Poukázal na to, že před kupní smlouvou byla před státní
notářkou podepsána zástavní smlouva, kdy účastníci jednali o podmínkách koupě.
Žalovaná předmětný dům vyklidila a uhradila náklady řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o
dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním
napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Odvolací soud formuloval výrok rozsudku ve věci samé, pokud jím
žalované bylo uloženo, aby vyklidila předmětné nemovitosti, jako měnící, ve
skutečnosti však jde o výrok potvrzující, neboť odvolací soud práva a
povinnosti účastníků nestanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za
splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst.
3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn,
přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Aby vůbec mohlo být uvažováno o přípustnosti dovolání podle citovaného § 237
odst. 1 písm. c) OSŘ, musí dovolatel svým dovoláním logicky uplatnit námitku
nesprávného právního posouzení určité právní otázky odvolacím soudem, neboť jen
právní stránka a nikoli skutková stránka jeho rozhodnutí, může činit toto
rozhodnutí rozhodnutím zásadního významu.
Pro rozhodnutí v dané věci bylo určující zjištění, zda žalovaná a její
bývalý manžel jako prodávající věděli, že podepisují kupní a nikoliv zástavní
smlouvu. Námitky vznesené žalovanou v dovolání se také týkají právě a pouze
tohoto zjištění Toto zjištění (o vědomí žalovaných, jaký je obsah jimi
podepisované smlouvy, resp. zda si povšimli, že je smlouva označena jako
smlouva kupní) je však zjištěním skutkovým nikoli právním závěrem. Dovolatelka
tak ve skutečnosti napadá hodnocení důkazů a skutková zjištění z něj
vycházející, což představuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 OSŘ. Takový
dovolací důvod však nelze v dovolacím řízení, jehož přípustnost by se opírala o
§ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, uplatnit. Dovolatelka ostatně právní otázku, která
by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé rozhodnutím po právní
stránce zásadního významu, ani neformulovala. Lze tedy obecně uzavřít, že pokud
dovolatel v dovolání, jež může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ
nenapadne žádný právní závěr odvolacího soudu, nezbývá dovolacímu soudu než bez
dalšího dovolání odmítnout jako nepřípustné.
S ohledem na uvedené dovolací soud dovolání žalované neshledal přípustným podle
§ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ a podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ
dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání
žalované bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalobci představují
odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle § 7
písm. d), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb. částku 950,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle § 13
odst. 3 advokátního tarifu. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149
odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce
podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. března 2006
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu