22 Cdo 1682/2022-757
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně Schachermayer, spol. s r. o., se sídlem v Praze 12, Mezi Vodami 1935/7, IČO: 16188977, zastoupené JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalovaným 1) UPC Real, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, IČO: 27926818, zastoupené Mgr. Vladimírem Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Grafická 3365/3a, 2) AdCom Group, a. s., se sídlem v Praze 5, Pod Kotlářkou 151/3, IČO: 01595903, zastoupené Mgr. Janem Suchomelem, advokátem se sídlem v Praze 10, Na Vinici 2092/34, za účasti vedlejších účastnic na straně žalovaných: Mladá fronta, a. s., se sídlem v Praze 12, Mezi Vodami 1952/9, IČO: 49240315, zastoupená Mgr. Lenkou Jandíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Pod Spravedlností 935, a CI Office, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, o odstranění překážek výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 302/2016, o dovolání žalované 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2019, č. j. 28 Co 262/2019-351, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019, č. j. 28 Co 262/2019-351, bylo odmítnuto odvolání žalované 2) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 7. 2019, č. j. 12 C 302/2016-335, kterým soud prvního stupně rozhodl, že se s žalovanou 2) bude v řízení pokračovat podle § 107 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), namísto původní žalované 2) – společnosti Communica, s. r. o., se sídlem Pod Kotlářkou 151/3, Praha 5 – Košíře, neboť odvolací soud u žalované 2) spatřoval nedostatek subjektivní přípustnosti odvolání (napadeným rozhodnutím jí nebyla způsobena újma, protože měla rozhodnutí o procesním nástupnictví sama navrhnout). Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019, č. j. 28 Cdo 262/2019-351, podala žalovaná 2) dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (ve znění účinném od 30. 9. 2017) dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4. Podle tohoto ustanovení může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Jelikož v projednávané věci právě o takový případ jde, je dovolání proti napadenému usnesení nepřípustné. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalované 2) odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu