22 Cdo 1683/2022-759
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně Schachermayer, spol. s r. o., se sídlem v Praze 12, Mezi Vodami 1935/7, IČO: 16188977, zastoupené JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalovaným 1) UPC Real, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, IČO: 27926818, zastoupené Mgr. Vladimírem Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Grafická 3365/3a, 2) AdCom Group, a. s., se sídlem v Praze 5, Pod Kotlářkou 151/3, IČO: 01595903, za účasti vedlejších účastnic na straně žalovaných: Mladá fronta, a. s., se sídlem v Praze 12, Mezi Vodami 1952/9, IČO: 49240315, zastoupené Mgr. Lenkou Jandíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Pod Spravedlností 935, a CI Office, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, o odstranění překážek výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 302/2016, o dovolání žalované 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2020, č. j. 28 Co 363, 364/2020-519, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 9? 9. 2020, č. j. 12 C 302/2016-501, zastavil řízení o dovolání žalované 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019, č. j. 28 Co 149/2019-351 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zastavil řízení o dovolání žalované 2) ze dne 19. 9. 2019 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, č. j. 28 Co 149/2019-300 (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku II podala žalovaná 2) dovolání, při jehož podání nebyla zastoupena advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Ustanovení § 241 o. s. ř. stanoví tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání. Představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejího splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem právnická osoba, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním. Z dovolání nevyplývá, že by byla žalovaná 2) zastoupena. Žalovaná 2) neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má osoba pověřená za ni v řízení jednat právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná 2) nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu