Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 1736/99

ze dne 2000-12-21
ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.1736.99.1

22 Cdo 1736/99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně G. K. proti

žalované I. P., o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn.

17 C 53/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne

21. prosince 1998, č. j. 18 Co 607/98-77, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 5. října 1998, č. j. 17 C 53/97-68,

zamítl návrh žalobkyně, aby žalované bylo uloženo vydat žalobkyni obraz

akademického malíře K., na kterém je zobrazena krajina se starým automobilem s

postavou otce žalobkyně v bílém plášti a automobilových brýlích, který se

zdviženou rukou ukazuje na letící letadlo, a obraz akademického malíře K., na

kterém je zobrazen starý automobil s dvěma postavami v bílých pláštích, a

rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 12. 1998,

č. j. 18 Co 607/98-77, odvolání žalobkyně odmítl, když zjistil, že rozsudek

soudu I. stupně byl obecné zmocněnkyni žalobkyně PhDr. J. S. doručen uložením

na poště dne 16. 11. 1998, patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dnem

1. 12. 1998, a vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno do podatelny soudu až

dne 10. 12. 1998, bylo podáno až po uplynutí odvolací lhůty, tj. opožděně.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání ve kterém

namítá, že oznámení o uložení zásilky nebylo zmocněnkyni doručeno, v důsledku

toho nevěděla o počátku běhu lhůty k podání odvolání a řídila se proto poučením

uvedeným v rozsudku soudu I. stupně, že odvolací lhůta je 15 dní od doručení.

Ze subjektivního hlediska proto zmocněnkyně lhůtu k podání odvolání dodržela, a

pokud bylo odvolání odmítnuto jako opožděné, byla tím žalobkyně omezena ve

svých procesních právech, tj. podat ve lhůtě uvedené v rozsudku odvolání a tím

se účastnit jednání před soudem. Dovolatelka dále uvedla, že její zmocněnkyně

mnohokrát upozorňovala doručovací poštu na to, že ji jsou zásilky doručovány

opožděně, popř. nejsou doručovány vůbec přesto, že pracuje převážně doma, avšak

pošta na tato upozornění nereagovala. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené

rozhodnutí zrušil a " postoupil k dalšímu řízení ve věci".

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je podáno včas osobou k tomu

oprávněnou ( § 240 odst. 1 o. s. ř. ), za splnění podmínky povinného zastoupení

advokátem ( § 241 odst. 1, 2 o. s. ř. ), a je přípustné podle § 238a odst. 1

písm. e) o. s. ř. ( směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání

odmítnuto). Pokud dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr o

opožděnosti odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, jde o dovolací důvod

obsahově podřaditelný pod ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., protože

námitky uvedené v dovolání ve svém důsledku napadají jako nesprávné právní

posouzení účinků doručení rozsudku soudu I. stupně a tím i včasnosti

dovolatelkou podaného odvolání.

Podle § 47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být

doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručování zdržuje,

uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v

den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení

bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a

adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do

tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když

se adresát o uložení nedozvěděl.

Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně

doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postup pošty

a povinné údaje vyznačované na doručence, jež osvědčují náhradní doručení

zásilky určené do vlastních rukou v souladu s § 47 odst. 2 o. s. ř., stanovila

v době, kdy se doručování zmocněnkyni žalobkyně uskutečňovalo, vyhláška č.

78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů, ve znění vyhl.

č. 59/1991 Sb. ( dále jen "poštovní řád").

Doručenka, jež obsahuje všechny náležitosti uvedené v příloze

poštovního řádu v bodech 18,19 a 20 ( tj. v níž je uveden údaj o výzvě

doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na

poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty), je listinou, jež má

povahu listiny veřejné. Ta se od listin soukromých liší svou důkazní silou ;

potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno ( § 134

o. s. ř. ). Důsledek toho je ten, že účastník, který zpochybňuje správnost

údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování nebyl

dodržen, popř. se v době doručování v místě doručování nezdržoval ), je povinen

nabídnout soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení.

V daném případě bylo doručení rozsudku soudu I. stupně prokazováno

doručenkou ( č. l. 71 spisu ), která obsahuje údaj o tom, že adresátka PhDr. J.

S., ačkoliv se v místě doručení zdržovala, nebyla přes písemnou výzvu, která ji

byla při prvním pokusu o doručení (dne 10.11. 1998) zanechána v odevzdacím

místě na uvedené adrese, zastižena ani při druhém pokusu o doručení této

písemnosti dne 11.11.1998, že písemnost byla téhož dne uložena na poště a

adresátka byla písemně vyrozuměna o tom, že si má uloženou písemnost do tří dnů

vyzvednout s tím, že nevyzvedne-li si ji do tří dnů od uložení, považuje se

poslední den této lhůty za den doručení. Doručenka byla řádně opatřena razítkem

dodací pošty i podpisem pracovníka pošty. Z jejího obsahu se také podává, že k

osobnímu převzetí zásilky adresátkou došlo dne 25. 11. 1998, kdy toto převzetí

na poště stvrdila svým podpisem.

Dovolací soud prostřednictvím soudu I. stupně provedl dokazování o

tvrzených dovolacích důvodech ( § 243a odst. 2 o. s. ř.), a z výpovědi svědkyně

L. O., poštovní doručovatelky pošty P. zjistil, že předmětnou zásilku v daném

období zmocněnkyni žalobkyně doručovala, že ji při prvním pokusu o doručení

nezastihla, proto zanechala ve schránce výzvu na následující den, a když ani

při druhém pokusu o doručení adresátku doma nezastihla ( na zvonění nikdo

nereagoval ), vhodila do schránky vyrozumění. Svědkyně rovněž potvrdila, že

podpis pracovníka pošty na předmětné doručence je jejím podpisem, nejsou ji

známy žádné problémy s doručováním PhDr. J. S. a jmenovaná si také nikdy na ni

v souvislosti s doručováním nestěžovala. Svědkyně PhDr. J. S. ve své výpovědi

poukázala na nedostatky doručování zásilek tak, jak je to namítáno i v podaném

dovolání.

Na základě uvedených skutkových zjištění dovolací soud dospěl k závěru,

že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by postup stanovený zákonem pro

doručování úředních písemností, který je předpokladem účinného náhradního

doručení ve smyslu § 47 odst. 2 o.s.ř., nebyl dodržen. Doručenka, která byla u

poštovní zásilky obsahující rozsudek soudu I. stupně připojena a posléze

vrácena soudu, obsahuje všechny předepsané náležitosti a má proto důkazní sílu

veřejné listiny. Pravdivost údajů na ní vyznačených ( co do postupu pracovnice

pošty při doručování zásilky), nejen že nebyla vyvrácena, ale také potvrzena

výpovědí poštovní doručovatelky L. O. Za této důkazní situace, když dovolatelka

ani nenamítá, že by se zmocněnkyně PhDr. J. S. nezdržovala v dané době v místě

doručování, nemůžou obecné námitky ohledně nedostatků v doručování, zpochybnit

správnost obou údajů vyznačených na předmětné doručence a tím ani správnost

rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání, jako podaného opožděně.

Protože uplatněný dovolací důvod nebyl prokázán a dovolacím soudem nebyly ve

věci zjištěny ani vady v řízení, k nímž musí přihlížet z úřední povinnosti ( §

241 odst. 3 písm. a) b) o. s. ř. a § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. ), bylo

dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

zamítnuto.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224

odst.1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že procesně úspěšné žalované,

která by měla vůči žalobkyni na jejich náhradu právo, v dovolacím řízení žádné

prokazatelné výlohy, spojené s uplatňováním nebo bráněním práva, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. prosince 2000

JUDr. Michal M i k l á š, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová