22 Cdo 1873/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka
ve věci žalobkyně JUDr. J. V., proti žalovaným: 1) OPZ PLUS, a. s., se sídlem v
Praze 1, Hradební 3, IČ: 45274835, zastoupené JUDr. Lambertem Halířem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Kroftova 1, 2) Mgr. M. M., správkyni konkurzní
podstaty úpadce OPZ PLUS a. s., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, zastoupené
JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, a 3)
PHL-G.E.N., s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, IČ: 28162684,
zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Žitná 1, o
určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 11 C 57/2006, o dovolání první žalované proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 9. ledna 2008, č. j. 28 Co 482/2007–516, takto:
Dovolání se zamítá.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v průběhu probíhajícího
odvolacího řízení usnesením ze dne 9. ledna 2008, č. j. 28 Co 482/2007-516,
rozhodl, že v řízení bude namísto původní žalované 3) CIMEX PRAHA, a. s., se
sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, IČ: 26013606 [dále jen „původní žalovaná
3)“], nadále pokračováno se společností PHL–G.E.N., s. r. o., se sídlem v Praze
4, Na Pankráci 1062/58, IČ: 28162684. Dospěl totiž k závěru, že z listin, které
v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, vyplývá, že tato obchodní společnost
převzala jako jedna ze vzniklých nástupnických společností po původní žalované
3) jmění této společnosti, které se týká předmětu řízení. S odkazem na
ustanovení § 107 odst. 1, 3, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)
rozhodl o procesním nástupnictví po původním žalovaném 3).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání, jehož přípustnost
spatřuje v § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s uplatněním dovolacích důvodů podle
§ 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Podstatou dovolací argumentace je
námitka, že odvolací soud neměl splněny podmínky pro rozhodnutí o procesním
nástupnictví, jelikož právní předchůdci společnosti PHL-G.E.N., s. r. o.
„neprokázali žádným právním relevantním způsobem, že by se stali vlastníky
předmětu sporu.“ Odvolacím soudem uvažovaný právní nástupce proto není ve věci
pasivně legitimován, protože po zániku původní žalované 3) není nikdo, kdo by
vstoupil do jejích práv a povinností, o které v řízení jde. Původní žalovaná 3)
tudíž nemá žádného právního nástupce, který by mohl do řízení na její místo
vstoupit. Žalované 3) totiž „zanikla aktivní legitimace k vedení sporu,
případně jsou platná jen rozhodnutím tamního soudu a procesní úkony žalobce i
žalovaného před zánikem a výmazem žalovaného č. 3 a jeho právních předchůdců z
obchodního rejstříku“. Navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc
vrácena uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Ostatní účastníci řízení se k dovolání nevyjádřili.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, a že
je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené
usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu
dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání není
důvodné.
Podle § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení
způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno,
posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v
řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení
pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle § 107 odst. 3 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení
právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím
procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické
osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku
právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
V souzené věci se žalobkyně jako menšinový spoluvlastník domáhá určení, že
žalovaná 1) je vlastnicí ideálního podílu 7/8 k nemovitostem - občanské
vybavenosti č. p. 2074 postavené na pozemku p. č. 31/2, zastavěná plocha, a
pozemku p. č. 31/2, zastavěná plocha, v k. ú. Nové Město, obec Praha, když jako
vlastník uvedeného podílu je v katastru nemovitostí zapsána právní předchůdkyně
subjektu, o kterém odvolací soud rozhodl jako účastníku v další fázi řízení po
původní žalované 3).
Ve vztahu k obchodní společnosti PHL – G.E.N., s. r. o. odvolací soud rozhodl o
jejím procesním nástupnictví v řízení na straně žalované 3) na základě zjištění
učiněného z výpisu z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze, oddíl C,
vložka 129749, a části Smlouvy a projektu o rozdělení a převzetí obchodního
jmění společnosti CIMEX PRAHA, a. s., ve formě notářského zápisu, podle něhož
původní žalovaná 3) společnost CIMEX PRAHA, a. s. v průběhu odvolacího řízení
zanikla kombinovaným rozdělením společnosti se založením nových nástupnických
společností za současného přechodu jmění na tyto společnosti, přičemž jmění
zaniklé společnosti týkající se předmětného řízení převzala společnost
PHL-G.E.N., s. r. o. Na základě uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že
původní žalovaná 3) ztratila po zahájení řízení způsobilost být účastníkem
řízení, a že společnost PHL–G.E.N., s. r. o. je ve smyslu § 107 odst. 1 a 3
(dále „o. s. ř“.) procesním nástupcem původní žalované 3) CIMEX PRAHA, a. s., s
nímž bude v řízení nadále pokračováno.
Uvedenému závěru podle názoru dovolacího soudu nelze ničeho vytknout, neboť
zcela odpovídá obsahu shora uvedených nabývacích titulů tvořících součást
sbírky listin příslušné vložky obchodního rejstříku. Tyto listiny výslovně
upravují jak zánik původní žalované 3), k němuž na základě nich došlo výmazem z
obchodního rejstříku dne 1. října 2007, tak i hmotněprávní sukcesi společnosti
PHL–G.E.N., s. r. o., pokud jde o vlastnictví původní žalované 3) k
nemovitostem, ohledně jehož určení se v tomto řízení vede spor, a současně i
procesněprávní sukcesi nástupnické společnosti v tomto řízení na místo původní
žalované 3).
Námitka dovolatelky, že odvolací soud nemohl rozhodnout o procesním
nástupnictví, jelikož to neumožňovala povaha věci pro počáteční nedostatek
věcné legitimace na straně původní žalované 3) [případně pro později vzniklý
nedostatek věcné legitimace v souvislosti se shora popsaným zánikem původní
žalované 3)], neobstojí, neboť tuto hmotněprávní otázku, kterou soud zpravidla
řeší až na základě výsledků dokazování a v souvislosti s rozhodováním ve věci
samé (v rozhodnutí, kterým se řízení končí), nemůže v rámci otázky procesního
nástupnictví účastníka řízení soud posuzovat. Šetření podmínek procesního
nástupnictví podle § 107 o. s. ř. totiž není dokazováním o skutkovém stavu
věci. Na správném závěru odvolacího soudu pak nemůže nic změnit ani skutečnost,
že v katastru nemovitostí je dosud zapsána jako vlastnice sporných nemovitostí
již zaniklá právní předchůdkyně současné žalované 3), neboť stávající
nedořešení katastrálního řízení a katastrálního zápisu odráží existenci
probíhajícího soudního řízení o určení vlastnického práva, když podle zápisu
stavu v katastru nemovitostí vlastnické právo k předmětu sporu svědčí právě
právní předchůdkyni současné žalované 3). Rozhodnutím o právním nástupnictví
pak není žádným způsobem předjímáno rozhodnutí ve věci samé ani otázka pasivní
legitimace žalované č. 3), ale je řešen pouze okruh účastníků pro další fázi
odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 1) podle § 243b odst. 2
o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť napadené
rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, jímž se řízení končí
(§ 151 odst.1, § 224 odst. 1, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu