22 Cdo 1875/2002
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci
žalobce Ž. F. s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalované M. D., o určení
vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn.
3 C 271/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 18. prosince 2001, č. j. 5 Co 1896/2001-88, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. prosince
2001, č. j. 5 Co 1896/2001-88, a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne
8. června 2001, č. j. 3 C 271/2000-68, se zrušují a věc se vrací Okresnímu
soudu v Prachaticích k dalšímu řízení.
Okresní soud v Prachaticích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 8. června 2001, č. j. 3 C 271/2000-68, zamítl žalobu, aby soud určil, „že
žalobce je výlučným vlastníkem pozemkových parcel č. 887/6, 887/7 a 887/9,
zapsaných na LV č. 226 u Katastrálního úřadu v P. pro obec H. k. ú. Ž. u N.“.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Okresního úřadu v P. -
pozemkového úřadu z 8. 3. 1993, které nabylo právní moci 31. 3. 1993, byla
schválena dohoda o vydání pozemku katastrálního čísla 887/6, uzavřená mezi L.
ČR – H. K. aj. K., J. K., L. M. a H. V. K pozemkům katastrálního čísla 877/7 a
887/9 bylo vlastnické právo uvedeným fyzickým osobám obnoveno rozhodnutím téhož
úřadu z 11. 3. 1996 poté, co rozhodnutím tohoto úřadu z 8. 3. 1993 byla
schválena dohoda o vydání věci mezi H. s. p. v N. a uvedenými osobami.
Rozhodnutím Okresního úřadu v P. - pozemkového úřadu ze 7. 9. 1997 návrhu na
vydání označených pozemků M. D. nebylo vyhověno. J. K., J. K., L. M. a H. V.
uzavřeli 28. 12. 1995 kupní smlouvu ohledně označených pozemků s právním
předchůdcem žalobce Ž. I. s. r. o. jako kupujícím s právními účinky vkladu k
11. 1. 1996. V katastru nemovitostí je k označeným pozemkům proveden duplicitní
zápis vlastnického práva pro žalovanou. Soud prvního stupně se zabýval otázkou
naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení a dospěl k závěru, že
naléhavý právní zájem na určení v dané věci není dán s tím, že „žalobce je
vlastníkem předmětných pozemků na základě kupní smlouvy, řádně zapsané v
katastru nemovitostí dnem 11. 1. 1996, vlastnické právo k předmětným pozemkům
vykonává, pozemky užívá, žalobkyně v žádném případě v užívání pozemků nebrání,
skutečnost, že došlo k duplicitnímu zápisu vlastnictví u žalobkyně (správně
žalované) do katastru nemovitostí mu ve výkonu jeho vlastnického práva nijak
nebrání a duplicitní zápis vlastnictví v katastru nemovitostí nepředstavuje
zápis práva. … Domáhá-li se někdo jiný zápisu do katastru, musí postupovat
právními prostředky a důkazní břemeno je na něm nikoliv na tom, kdo byl v
souladu s právními předpisy již do katastru zapsán. Je tedy na žalované, zda
žalobní návrh podá nebo zda se žalobce bude domáhat opravy duplicitního zápisu,
když tento zasahuje do jeho právem chráněných zájmů a byl proveden bez jeho
účasti“.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání
žalobce rozsudkem ze dne 18. prosince 2001, č. j. 5 Co 1896/2001-88, rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Ztotožnil se s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nemá naléhavý
právní zájem na žalobě, jeho nedostatek však spatřoval v jiných okolnostech.
Duplicitní zápis vlastnictví žalované v katastru nemovitostí byl proveden
záznamem ve smyslu § 37 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí
zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, a zákon č. 344/1992 Sb., katastrální zákon (dále jen „vyhláška“),
zatímco žalobce byl jako vlastník zapsán po provedeném vkladovém řízení. Oba
zápisy mají stejné právní účinky. Zapsaný duplicitní vlastník nemá jinou
možnost, než se žalobou u soudu domáhat vyřešení toho, kdo je a kdo není
vlastníkem předmětných nemovitostí. Za situace, kdy žalobce je zapsán v
katastru nemovitostí jako výlučný vlastník, pak i kdyby byl ve věci úspěšný,
nebyla by tím vyřešena existence duplicitního zápisu vlastnictví žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ] s tím, že
rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam pro řešení
otázky existence naléhavého právního zájmu na určovací žalobě při duplicitním
zápisu v katastru nemovitostí, kdy odvolací soud se odchýlil od ustálené
judikatury. Namítá, že nelze souhlasit s právním závěrem soudu prvního stupně,
že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když je jako
vlastník zapsán v katastru nemovitostí, neboť duplicitní vlastník je omezen
právy jiného duplicitního vlastníka a nemůže bez souhlasu druhého s věcí
nakládat a naopak nemůže tak činit ani druhý duplicitní vlastník. Pokud
odvolací soud naznačuje, že by mělo být žalováno, že duplicitní vlastník není
vlastníkem, má žalobce za to, že „tento gramatický výklad nevede k ničemu
jinému než k výsledku soudního rozhodnutí stejného právního významu, na jehož
základě by měl katastrální úřad vyznačit výlučného vlastníka“. Navrhl, aby
dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal,
zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu
upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ, přičemž předpoklady
přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyly naplněny.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237
odst. 3 OSŘ).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 OSŘ, neboť právní otázka naléhavého
právního zájmu na určení vlastnictví v návaznosti na duplicitní zápis
vlastnického práva v katastru nemovitostí judikaturou vyšších soudů výslovně
nebyla řešena.
Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žalobce nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu
spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Podle § 37 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí
zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon
České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
(katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., je-li katastrálnímu
úřadu postupně doručeno více vykonatelných rozhodnutí a jiných listin, jimiž
je katastrální úřad vázán, z nichž každá svědčí o vlastnictví jiné osoby k
téže nemovitosti, vyjádří katastrální úřad v katastru tuto okolnost
duplicitním zápisem vlastnictví. Zároveň o tom vyrozumí osoby, které jsou
podle takto rozporných listin označeny za vlastníky nemovitosti.
Je-li jako vlastník určité nemovitosti zapsána i jiná osoba než žalobce
(duplicitní zápis), nelze mít za to, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na
určení, že je vlastníkem právě on, může-li stejná práva, tvořící obsah
vlastnického práva, uplatňovat i jiná osoba. Dovolací soud je naopak toho
názoru, že osoba duplicitně zapsaná jako vlastník určité nemovitosti má vždy
naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k takové nemovitosti, neboť při
významu zápisů do katastru nemovitostí (srov. § 20 katastrálního zákona o
závaznosti údajů v katastru) je třeba nepatřičnost dvojího či vícerého zápisu
vlastnictví k téže věci (mimo režim spoluvlastnictví) odstranit. Proto nemůže
obstát názor soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého zájmu žalobce na
určení, že je vlastníkem nemovitosti, u níž je zaznamenán duplicitní zápis
vlastnictví v katastru nemovitostí.
Pozitivní určení vlastnického práva pak má přednost před negativním
určením (že žalovaný není vlastníkem sporné nemovitosti), protože z negativního
určení nevyplývá jistě, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti. Skutečným
vlastníkem může být totiž i osoba třetí. Dovolací soud je toho názoru
(zaujatého již v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 6. 2000
sp. zn. 22 Cdo 2589/98, publikovaném v Soudních rozhledech č. 8/2000), že
podkladem pro provedení zápisu změn v katastru nemovitostí nemůže být
rozhodnutí, jímž by právo nebo právní vztah byl určen negativně, neboť takové
rozhodnutí by nemohlo vytvořit podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi
účastníky. Učiněný závěr je tak v rozporu s právním závěrem, k němuž dospěl
odvolací soud.
Dovolací soud také souhlasí s názorem, že duplicitní zápis nemůže být
proveden na základě rozsudku, jímž se určuje vlastnictví k nemovitostem ve
smyslu § 80 písm. c) OSŘ. Takovéto rozhodnutí závazným způsobem (viz § 159
odst. 2 OSŘ) deklaruje, kdo je vlastníkem nemovitosti ke dni jeho určení
soudem, řeší tudíž do té doby sporné vlastnické vztahy mezi účastníky řízení a
tedy odstraňuje problém eventuálního duplicitního zápisu. Takovým rozhodnutím
je samozřejmě vázán i katastrální úřad, který na jeho základě provede výmaz
vlastnického práva neúspěšného žalovaného „duplicitního vlastníka“, jehož
identifikace je z výroku rozsudku ve spojení s jeho záhlavím zcela jasná.
Protože právní posouzení věci odvolacím soudem nebylo správné, byl
rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 OSŘ zrušen. Jelikož důvod
zrušení se vztahuje také na rozsudek soudu prvního stupně, byl zrušen i jeho
rozsudek a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2003
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu