22 Cdo 1877/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSC., ve
věci žalobců: A) Č. š., a. s., a B) K. a p., spol. s r. o., zastoupených
advokátem proti žalované C., a. s., vedené u Okresního soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 7 Nc 4501/2004, o předběžné opatření, o dovolání
žalobce B) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.
května 2004, č. j. 8 Co 903/2004-53, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce B) a žalovaný nemají ve vztahu mezi sebou právo na náhradu
nákladů dovolacího řízení.
Žalobci se domáhali nařízení předběžného opatření, kterým by žalovanému
bylo uloženo strpět, aby k průchodu a průjezdu k dobývacímu prostoru I. dále
specifikovaného kamenolomu užívali komunikaci, která je jedinou přístupovou
cestou a nachází se na pozemcích žalovaného. Smlouvou o převodu části
podniku, s dosud do katastru nemovitostí nevloženou částí smlouvy ohledně
převodu předmětných pozemků, prodal část kamenolomu žalobce A) žalobci B).
Žalovaný s dalším užíváním pozemků k průjezdu souhlasí jen za předpokladu, že
bude uzavřena nájemní smlouva. Vzhledem k délce doby, po kterou komunikaci na
pozemcích žalovaného užívá v dobré víře, vydržel žalobce A) věcné břemeno
průjezdu přes tyto pozemky, přičemž právo užívat komunikaci vyplývá pro žalobce
také ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále „ZPK“). Jednání
žalovaného jako přímého konkurenta žalobců, neboť žalovaný provozuje druhou
polovinu kamenolomu, navíc porušuje ustanovení o nekalé soutěži.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. dubna 2004, č.
j. 7 Nc 4501/2004-42, jako předběžným opatřením rozhodl, že „žalovaný je
povinen strpět užívání pozemku č. 3906/2 a pozemku parc. č. 2262/8 zapsaných na
listu vlastnictví v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro
Jihočeský kraj v Č. B. na LV č. 2114 pro okres Č. B., obec a k. ú. T. S., za
účelem příchodu, příjezdu, odchodu a odjezdu z kamenolomu Rejta, dobývacího
prostoru T. S.., žalobci“ (výrok I.), a že „žalobci jsou povinni podat ve
lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení o předběžném opatření žalobu u Okresního
soudu v Českých Budějovicích ve věci samé, jinak předběžné opatření
zanikne“(výrok II.).
Soud prvního stupně vzal za osvědčeno, že ve vlastnictví žalovaného
jsou pozemky parc. č. 3906/2 a č. 2262/8 v kat. území T. S., na kterých se
nachází místní komunikace, která je jedinou přístupovou cestou ke kamenolomu
R., dobývací prostor T. S. Ten byl smlouvou o převodu části podniku převeden
žalobcem A) na žalobce B), dosud však nebylo vlastnické právo k pozemkům,
převedených touto smlouvou vloženo do katastru nemovitostí. Žalovaný dopisem
z 29. 3. 2004 nabídl žalobci A) uzavření nájemní smlouvy ohledně užívání
pozemků k průjezdu s tím, že nebude-li smlouva uzavřena, učiní technická
opatření, kterými žalobce z užívání vyloučí. Za této situace, kdy „žalobci
tvrdí, že právo věcného břemene k předmětným nemovitostem vydrželi podle § 151n
odst. 1 věta druhá ObčZ“, dospěl soud prvního stupně k závěru, že je třeba
zatímně upravit poměry účastníků podle § 74 odst. l OSŘ předběžným opatřením
tak, aby podnikatelská činnost žalobců v místě nebyla ohrožena, když předběžným
opatřením tak bude zajištěn dosavadní po dobu 35 let trvající přístup ke
kamenolomu. Soud prvního stupně současně uložil žalobcům podle § 76 odst. 3
OSŘ, aby ve stanovené lhůtě podali „návrh na zahájení řízení ve věci“, jinak
předběžné opatření zanikne.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud
odvolací usnesením ze dne 7. 5. 2004, č. j. 8 Co 83/2004-53, rozhodl tak, že
usnesení soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a věc postoupil k
projednání a rozhodnutí obci Trhové Sviny. Dále rozhodl o nákladech řízení před
soudy obou stupňů.
Odvolací soud dospěl k závěru, že podle obsahu návrh směřuje k tomu,
aby žalujícím společnostem bylo formou zatímní úpravy zajištěno užívání
komunikace v katastrálním území obce T. S. Žalobci sami upozornili, že regulace
užívání místní či tzv. účelové komunikace podléhá režimu ZPK, přičemž podle §
7 tohoto zákona může veřejný přístup na účelovou komunikaci upravit nebo omezit
pouze příslušný orgán. Podle § 40 odst. 5 písm. b) a písm. c) téhož zákona
vykonávají působnost silničního orgánu ve věcech týkajících se těchto
komunikací obce. Obecné užívání pozemku není soukromoprávním institutem a
neopírá-li se toto užívání o občanskoprávní předpisy, musí o něm být
rozhodováno podle obecných norem ve správním řízení (§ 44 citovaného zákona)
Tím je dán nedostatek pravomoci soudu ve smyslu § 7 OSŘ, pro který bylo řízení
podle § 104 odst. 1 OSŘ zastaveno a věc byla postoupena příslušnému správnímu
orgánu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce B) dovolání. Uvádí, že
by názor odvolacího soudu o nedostatku pravomoci soudu považoval za správný,
pokud by ovšem hrozba žalovaného, že zabrání užívání komunikace neměla též
charakter nekalosoutěžního jednání podle příslušných ustanovení obchodního
zákoníku. Žalovaný je přímým konkurentem žalobce B) a jednání, kterým by
bránil v užívání komunikace, je v rozporu s dobrými mravy soutěže a může
způsobit žalobci B) újmu. Proto je pravomoc soudu k nařízení předběžného
opatření dána. Žalobce B) navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a
věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné /§ 239 odst. l
písm. a) OSŘ/ a že bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení,
přezkoumal napadené usnesení jen ve vztahu k žalovanému B). Žalobci nemají
totiž v řízení postavení nerozlučných společníků a ve vztahu k žalobci A)
dovolací soud správnost rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumával.
Podle § 7 odst. 1 OSŘ v občanskoprávním řízení projednávají a
rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních,
pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány.
Žalobce B) v dovolání potvrzuje, že se domáhá vydání předběžného
opatření, týkajícího se užívání pozemků žalovaného, které jsou účelovými
komunikacemi. Podle § 1 odst. 1 ZPK je pozemní komunikace, kterou je podle
odst. 2 písm. d) téhož ustanovení i komunikace účelová, dopravní cesta určená k
užití silničními a motorovými vozidly a chodci. Podle § 19 ZPK v mezích
zvláštních předpisů a za podmínek stanovených zákonem smí každý užívat
bezplatně pozemní komunikace obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou
určeny, pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis
jinak. Jde o tzv. obecné užívání pozemních komunikací, které není institutem
soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění. Jde-li o účelovou
komunikaci, je vlastník pozemku, na kterém se tato komunikace nachází, omezen
obecným užíváním vyplývajícím z § 19 ZPK. Podle § 44 odst. 1 v řízení o
věcech upravených ZPK, tedy také o obecném užívání pozemních komunikací, se
postupuje podle obecných předpisů ve správním řízení a v § 40 ZPK jsou
vyjmenovány příslušné správní orgány (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu
sp. zn. 22 Cdo 178/99, publikovaný v Soudních rozhledech č. 10/2000). Pravomoc
obcí rozhodovat o obecném užívání účelových komunikací podle § 40 odst. l písm.
b) a c) ZPK tak znamená, že rozhodují o tomto právu užívat účelové
komunikace bez ohledu na to, zda oprávněným subjektem je osoba fyzická nebo
osoba právnická, která je obchodní společností a užívá komunikaci v
souvislosti se svojí obchodní činností. Ohledně výkonu práva obecného užívání
účelové komunikace nemohou mezi subjektem, který vykonává toto právo z titulu
veřejnoprávního, a vlastníkem pozemku, na kterém se komunikace nachází,
vznikat vztahy soukromoprávní. Žalobce B) také ani v dovolání soukromoprávní
důvod užívání cesty na pozemcích žalovaného z titulu věcného břemene netvrdí.
Z toho vyplývá, že odvolací soud vzhledem k nedostatku pravomoci
soudu podle § 7 OSŘ rozhodl správně podle § 104 odst. 1 OSŘ a dovolání bylo
proto podle § 243b odst. 2 OSŘ zamítnuto.
Žalovaný byl v dovolacím řízení úspěšný a příslušela by mu proto vůči
žalobci B) podle § 243b odst. 5 a § 224 odst. l a 142 odst. l OSŘ náhrada
nákladů tohoto řízení; ty však žalovanému nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2004
JUDr. Marie Rezková, v.r.
předsedkyně senátu