Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 1891/2013

ze dne 2013-09-16
ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1891.2013.1

22 Cdo 1891/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího

Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve

věci žalobkyně G. L., zastoupené JUDr. Ivanem Burešem, advokátem se sídlem v

Praze 6, Na Kotlářce 1081/6, proti žalovanému M. P., zastoupenému JUDr.

Miroslavem Blažkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Mezi školami 2320/4, o

zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro

Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 351/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2013, č. j. 18 Co 474/2012-171,

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta

JUDr. Ivana Bureše.

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4.

září 2012, č. j. 16 C 351/2009-142, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků

k nemovitostem - pozemkům parc. č. 308/1, 308/14 a k rozestavěnému rodinnému

domu na pozemku parc. č. 308/1, dosud bez čísla popisného, vše v k. ú. S., obci

Hl. m. Praha (výrok I.) a nařídil jejich prodej s tím, že výtěžek získaný

prodejem bude mezi účastníky rozdělen rovným dílem (výrok II.). Dále rozhodl o

náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem

ze dne 9. ledna 2013, č. j. 18 Co 474/2012-171, rozsudek soudu prvního stupně

potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém uplatňuje

jeho přípustnost odkazem na § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s.

ř.“) a má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil

k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání

žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým

se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti

rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §

243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 9. ledna 2013,

projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského

soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání

odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně

uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání

pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být

rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti

každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže

napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že

rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V

dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti

kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení

důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti

dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod

dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá

za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatel v dané věci nevymezil, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů

přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř. Pouhý odkaz na § 237 o.

s. ř. a jeho citace pro vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nestačí, a

to již z toho titulu, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři

rozdílné důvody přípustnosti dovolání.

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění

předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud

dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů

dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. září 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu