22 Cdo 1899/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie
Rezkové ve věci žalobkyně K. M., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Ing.
P. F., a 2) I. F., oběma zastoupeným advokátem, o nahrazení projevu vůle,
vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 79/2005, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č.
j. 27 Co 691/2006-52, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Praha–západ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
22. listopadu 2005, č. j. 7 C 79/2005-26, rozhodl, že se nahrazuje projev vůle
žalovaných nabídnout žalobkyni na uzavření kupní smlouvu ve znění uvedeném ve
výroku I., jejímž předmětem je spoluvlastnický podíl ideální ¼ pozemkové
parcely č. 274/1 o výměře 719 m2, orná půda, zapsané na LV č. 2365 u
Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P. – z. pro katastrální
území Z.u P. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je spoluvlastnicí ideální
½ výše uvedeného pozemku, kterou nabyla na základě kupní smlouvy ze dne
12. 9. 2002. Spoluvlastníkem druhé id. ½ pozemku se stal na základě
stejné smlouvy Ing. A. D., který prodal kupní smlouvou z 29. 6. 2004 podíl
ideální ¼ uvedeného pozemku do společného jmění žalovaných, aniž by jej
před tím formou písemné nabídky nabídl ke koupi žalobkyni jako spoluvlastnici,
čímž porušil její předkupní právo stanovené
v § 140 občanského zákoníku („ObčZ“). Ústní nabídku, která neobsahovala
podstatnou náležitost, tj. výši kupní ceny, shledal soud neplatnou podle § 40
odst. 1 ObčZ. Žalobkyně požádala ve smyslu oprávnění stanoveného v § 603 ObčZ
žalované, aby jí podíl ideální ¼ na pozemku nabídli ke koupi, a protože
kupní cenu podílu nebylo možné ze smlouvy z 29. 6. 2004, jejímž předmětem byly
i další nemovitosti, zjistit, vyšla žalobkyně z ceny určené znaleckým posudkem.
Žalovaní nebyli ochotni na navrženou smlouvu přistoupit, proto soud svým
rozhodnutím nahradil projev jejich vůle. Soud námitku žalovaných, že výše
uvedená smlouva je v části týkající se převodu podílu předmětného pozemku
neplatná pro omyl, do kterého byli uvedeni Ing. D. ohledně splnění nabídkové
povinnosti vůči žalobkyni, považoval za nedůvodnou. Smlouvu jako celek
posoudil jako platnou, když bylo na žalovaných, aby si u žalobkyně ověřili, že
jí prodávající učinil písemnou nabídku na odkoupení spoluvlastnického podílu v
rámci jejího předkupního práva a navíc byli poučeni o existenci a významu
předkupního práva svědkem JUDr. V.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne
14. prosince 2006, č. j. 27 Co 691/2006-52, rozsudek soudu prvního stupně
změnil tak, že zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaných nabídnout
žalobkyni uzavření kupní smlouvy ohledně ¼ pozemku parcely č. 274/1 o
výměře 719 m2 na LV č. 2365 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním
úřadem pro S. k., katastrální pracoviště P. – z. pro k. ú. Z. u P. Dále
rozhodl, že žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou
stupňů. Odvolací soud rozhodl odlišně od soudu prvního stupně, v jehož rozsudku
neshledal pochybení, v důsledku změny, která nastala na straně žalovaných v
průběhu odvolacího řízení. Z pravomocného usnesení Okresního soudu P.-z. z 30.
3. 2006, č. j. Nc 1202/2005-21, které nabylo právní moci 25. 4. 2006, totiž
zjistil, že byl schválen smír mezi žalovanými a Ing. A. D., podle něhož mimo
jiné bylo dohodnuto, že část kupní smlouvy z 29. 6. 2004 týkající se podílu
ideální ¼ parcely č. 274/1 je neplatná a výlučným vlastníkem uvedeného
podílu se opět stal Ing. A. D. Podle tohoto usnesení došlo i k zápisu změny
vlastnictví ke spornému podílu pozemku na LV č. 2365 zpět na Ing. D., který je
uveden jako spoluvlastník id. ½ parcely č. 274/1. Odvolací soud dospěl k
závěru, že žalovaní pozbyli věcné pasivní legitimace v tomto sporu, neboť již
nejsou vlastníky předmětného spoluvlastnického podílu, v katastru nemovitostí
již nejsou jako spoluvlastníci zapsaní a pravomocné usnesení
o schválení smíru nebylo do dne rozhodnutí soudu zrušeno, a proto rozhodl tak,
jak je výše uvedeno. Odvolací soud nevyhověl žádosti žalobkyně, aby řízení bylo
přerušeno do skončení řízení ve věci sp. zn. 6 C 413/2006, vedené u Okresního
soudu Praha-západ o žalobě na zrušení výše uvedeného smíru.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. a) a odst. 3 občanského soudního řádu („OSŘ“), a
uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Žalobkyně
uvádí, že žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaných nabídnout jí uzavření
kupní smlouvy ohledně podílu na pozemku, který jí nebyl přednostně jako
spoluvlastnici nabídnut, podala, jak shledaly soudy obou stupňů, důvodně. Proto
také byla v řízení u soudu prvního stupně úspěšná. Jakmile se v průběhu řízení
dozvěděla o podání návrhu na uzavření smíru mezi žalovanými a Ing. D. ohledně
sporného podílu na pozemku, sdělila soudu v této věci písemně svůj nesouhlas s
uzavřením smíru a posléze žalobou z 19. 5. 2006 vedenou u Okresního soudu
Praha-západ pod sp.zn. 6 C 413/2006 napadla uzavřený smír s tím, že byl
schválen v rozporu s hmotným právem, konkrétně s § 3 ObčZ, a že návrh
žalovaných na schválení smíru byl podán s úmyslem obcházet zákonnou úpravu
předkupního práva podle § 140 ObčZ a práv plynoucích z jeho porušení podle §
603 odst. 3 ObčZ. Smír zasáhl do jejího předkupního práva řádně a důvodně
uplatněného
u soudu a ve svých důsledcích znamená obcházení zákona a nezákonný zásah do
práva třetí osoby. U odvolacího soudu pak podala návrh na přerušení odvolacího
řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ z důvodu, že v probíhajícím řízení
sp.zn. 6 C 413/2006 bude řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí
soudu, neboť žalovaní opět mohou nabýt pasivní legitimace pro toto řízení.
Odvolací soud nesprávně její návrh na přerušení řízení posoudil a v důsledku
toho i nesprávně rozhodl ve věci samé, když vycházeje z usnesení o schválení
soudního smíru sp.zn. Nc 1201/2005, žalobu zamítl, aniž vyčkal skončení řízení
ohledně žaloby na zrušení usnesení o schválení soudního smíru. Žalobkyně
navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ
[podle obsahu dovolání jde však o důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a)] a že
jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení
(zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a
zjistil, že dovolání není důvodné.
Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá
řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu,
nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět; to neplatí v řízení o povolení
zápisu do obchodního rejstříku [§ 109 odst. 2 písm. c) OSŘ].
Schválený (soudní) smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může
soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva
neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru
(§ 99 odst. 3 OSŘ).
V daném případě šlo o to, že žalovaní byli pasivně legitimováni jen jako
spoluvlastníci předmětného pozemku; v průběhu řízení však uzavřeli s třetí
osobou – jejich právním předchůdcem – soudní smír, podle kterého je
spoluvlastníkem nadále jejich předchůdce a nikoliv žalovaní. Na základě tohoto
soudního smíru byl jako spoluvlastník v katastru nemovitostí zapsán namísto
žalovaných jejich předchůdce; poté žalobkyně napadla usnesení o schválení smíru
žalobou podle § 99 odst. 3 OSŘ
a domáhala se, aby řízení bylo přerušeno. Odvolací soud tomuto návrhu
nevyhověl.
I když v postupu odvolacího soudu dovolatelka spatřuje nesprávné právní
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ OSŘ), obsahově jde o námitku, že řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§
241a odst. 2 písm. a) OSŘ]. Ovšem o takovou vadu v dané věci nejde; usnesení o
schválení soudního smíru totiž zavazuje jen účastníky smíru (viz též § 159a
odst. 1 ve spojení s § 99 odst. 3 věta první OSŘ) a žalobu na zrušení smíru
podle § 99 odst. 3 OSŘ může podat jen účastník smíru (viz např. Občanský soudní
řád. Komentář. Praha : C. H. Beck, 6. vydání, díl I., s. 333). Z toho důvodu
nebyly splněny podmínky pro přerušení řízení a otázku pasivní legitimace měl
odvolací soud posoudit sám a také ji sám posoudil, když vyšel ze zápisu v
katastru nemovitostí. Proto nelze dovodit, že soud porušil zákon tím, že v
rámci možnosti uvážení, kterou mu zákon poskytuje (srov. slova „může řízení
přerušit“) v řízení pokračoval.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací
důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. a/ OSŘ tedy v posuzované věci není dán.
Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že
dovolatelé nebyli úspěšní a žalovanému takové náklady dovolacího řízení, na
jejichž úhradu by měl právo (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ),
nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu