22 Cdo 1926/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Marie Rezkové ve
věci žalobce O. s. b. d. Č. L., proti žalovanému C.L. C. s.. r. o, zastoupenému
advokátem, pro zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v České Lípě
pod sp. zn. 9 C 161/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. září 2006, č. j. 29 Co
124/2006-105, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši
4 819,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 24. ledna 2006, č. j. 9C 161/2005-89, bylo zrušeno „věcné břemeno, jemuž
odpovídá právo příchodu a příjezdu vlastníka čp. 37 s p. č. 3189, 3192 a 3193/3
v k. ú. Č. zapsané u Katastrálního úřadu pro L., katastrálního pracoviště Č. na
LV č. 5183 přes pozemek p. č. 3193/1, zapsaný na LV č. 6072, vše v obci Č.,
zřízené smlouvou ze dne 12. 1. 1998 a vložené do katastru nemovitostí dne 18.
5. 1998 pod čj. V3-111/98“ (výrok I. rozsudku); žalobci byla uložena povinnost
zaplatit žalovanému náhradu za zrušení věcného břemene 1 000,- Kč do tří dnů od
právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku) a žalovanému byla uložena povinnost
zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 000,- Kč do tří dnů od právní moci
rozsudku (výrok III. rozsudku).
Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že bylo mezi účastníky smlouvou
ze dne 12. ledna 1998 zřízeno věcné břemeno práva příchodu a
příjezdu v situaci, kdy existovala trafostanice a k ní zřízené věcné břemeno ve
prospěch „Severočeské energetiky“, přičemž s tímto stavem objekt trafostanice
na pozemku parc. č. 3192 žalovaný koupil smlouvou ze dne 27. prosince 1996.
Věcné břemeno bylo zřízeno kvůli vjezdu a příchodu na pozemek parc. č. 3192,
3193/3 a k pozemku parc. č. 3189. Dne 22. dubna 2002 byla trafostanice
„vymístěna“ a dne 11. listopadu 2002 došlo k výmazu věcného břemene, které
zatěžovalo vlastníka pozemku parc. č. 3192, na kterém byla trafostanice
umístěna.
Soud prvního stupně zdůraznil, že změna ve využití objektu na pozemku
parc. č. 3192 nastala v roce 2002 konečným „vymístěním“ trafostanice, čímž
došlo ke změně poměrů, jejímž důsledkem je, že vedlejší stavba ve vlastnictví
žalovaného (v níž se nacházela trafostanice znemožňující dispozici s touto
nemovitostí) je nyní objektem, se kterým může žalovaný nakládat bez jakéhokoliv
omezení. Tato změna se projevila u žalovaného jeho snahou stavbu bývalé
trafostanice opravit, vybudovat plot na hranici pozemků, jichž se věcné břemeno
týká a zřídit zde posuvná vrata, případně odkoupit tu část pozemku žalobce,
která je věcným břemenem zatížená s tím, že i nadále bude využívat i oprávnění
z věcného břemene. U vlastníka zatížené nemovitosti pak změněný stav spočívá v
tom, že uzavřel smlouvu o nájmu pozemku parc. č. 3193/1 za účelem dosažení
zisku z vlastnictví tohoto pozemku. Oprávněnému v důsledku požadovaného zrušení
věcného břemene újma nenastane, neboť jím tvrzené plánované stavební akce se
nerealizují a samotné územní rozhodnutí nemá vliv na existenci věcného břemene,
protože věcné břemeno bylo zřízeno za účelem vstupu a vjezdu k pozemkům
žalovaného a nikoliv za účelem výstavby na pozemcích žalovaného v souladu s
územním rozhodnutím. Jako vlastník pozemku parc. č. 3192, který již není
omezován zákonným věcným břemenem, má nyní možnost realizovat vjezd a vchod ke
svým nemovitostem přes svůj pozemek parc. č. 3192. Naopak žalobce v důsledku
změny poměrů nemůže plně využít svých vlastnických práv ke svému majetku za
účelem dosažení zisku a je i přes změnu poměrů nucen existenci věcného břemene
respektovat při realizaci svých stavebních záměrů, které fakticky provádí.
Jedná se tak o „hrubý nepoměr mezi oprávněnou a zavázanou nemovitostí“. Protože
nastala změna poměrů po vzniku věcného břemene, která je trvalého rázu a jejím
důsledkem je vznik hrubého nepoměru mezi nemovitostí zavázanou a oprávněnou,
jenž je přímým důsledkem změny poměrů, soud prvního stupně za náhradu věcné
břemeno zrušil.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací
(dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. září 2006, č. j. 29 Co
124/2006-105, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zrušení
věcného břemene zamítl. Ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního
stupně, která považoval za správná a úplná, dospěl však k odlišným právním
závěrům. Poukázal na skutečnost, že věcné břemeno bylo zřízeno z toho důvodu,
že žalovaný neměl jinou možnost vstupu na pozemek parc. č. 3193/3. Soudem
prvního stupně uvažovanou změnou poměrů nedošlo ke vzniku hrubého nepoměru mezi
věcným břemenem a výhodou oprávněného, neboť likvidací věcného břemene umístění
trafostanice došlo k uvedení do souladu stavu právního a faktického, jehož
účelem bylo, aby mohly být provedeny rekonstrukční práce, do té doby existencí
věcného břemene znemožněné. Odvolací soud zdůraznil, že žádné zákonné
ustanovení neumožňuje nutit vlastníka stavby k jejímu odstranění – nejde-li o
stavbu neoprávněnou nebo o stavbu, při jejímž vzniku nebyly splněny náležitosti
vyžadované veřejnoprávními stavebními předpisy. O takový případ se však
nejedná, a nelze proto z ničeho učinit závěr, že žalovaný má možnost přístupu
na svůj pozemek parc. č. 3193/3 přes pozemek parc. č. 3192. Druhým důvodem,
pro který nelze žalobě vyhovět, je skutečnost, že v daném případě je od vzniku
věcného břemene pozemek žalobce užíván k průjezdu a průchodu, a to nejenom
žalovaným, ale i nájemcem přilehlé nemovitosti a jeho klienty. Žalobce tak není
existencí věcného břemene ve prospěch žalovaného ve výkonu svých vlastnických
práv omezován, tím méně pak lze hovořit o hrubém nepoměru mezi věcným břemenem
a výhodou oprávněného.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním opřeným o § 237
odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a s podrobnou
argumentací namítal, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Ztotožnil se se skutkovými a právními závěry soudu prvního
stupně, který dospěl k závěru o splnění podmínek pro zrušení věcného břemene.
Naproti tomu odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že nedošlo ke změně
poměrů, která by měla za následek vznik hrubého nepoměru mezi věcným břemenem a
výhodou oprávněného. Výmaz věcného břemene představuje změnu poměrů, která
nastala oproti stavu existujícímu v době smluvního zřízení věcného břemene.
Oproti odvolacímu soudu dovolatel zastává názor, že tato změna zajišťuje
žalovanému přístup na jeho pozemky, když navíc žalovaný chce prostor po
trafostanici zastavět a používat pro výstavbu dalších objektů na svém pozemku,
k čemuž však věcné břemeno nebylo zřizováno. Dovolatel zdůraznil, že v
souvislosti se změnou poměrů došlo i u žalobce k podstatné změně, neboť celý
pozemek přilehlý k budově „Československé obchodní banky“ byl úplatně pronajat
za účelem parkování zaměstnanců, případně klientů, přičemž se jedná o pozemek,
který ve vjezdu zahrnuje také plochu spojenou s věcným břemenem svědčícím
žalovanému. Podle dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil skutečnosti
zjištěné soudem prvního stupně, když případná výstavba nového objektu na místě
dosavadní trafostanice „zakonzervuje“ nemožnost jiného řešení, v čemž právě
spočívá hrubý nepoměr a výhoda oprávněného. Zamítnutím žaloby odvolacím soudem
tak vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Žalobce
proto navrhl zrušení napadeného rozsudku v obou jeho výrocích a vrácení věci
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání. Ztotožnil se se závěry odvolacího
soudu, neboť naopak soud prvního stupně neposuzoval podstatu věci a soustředil
se na otázku zrušení věcného břemene vyplývajícího z existence trafostanice.
Tato skutečnost však byla ve věci zástupná, neboť trafostanice nebyla
provozována ještě před datem, kdy účastníci smluvně věcné břemeno zřídili.
Důvodem zřízení věcného břemene nebyla existence trafostanice, ale její
výstavba na základě územního rozhodnutí a koupě části pozemku parc. č. 3192 v
k. ú. Č. od žalobce. Naproti tomu odvolací soud se zabýval skutečnou podstatou
věci, zejména možností nutit vlastníka stavby, aby ji odstranil a zastavěnou
plochu užíval k příjezdu v souvislosti s absurdním požadavkem žalobce. Odvolací
soud správně posoudil i změnu poměrů na straně žalobce, kdy pozemek je určen
právě k průjezdu na parkoviště a existence věcného břemene žalobce nijak
neomezuje. Žalovaný naproti tomu stále nemá jinou možnost přístupu, když z
jedné strany je řeka P., z druhé komunikace a z další strany stavba domu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě k tomu
oprávněnou osobou (žalobcem) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ
dospěl k závěru, že není důvodné.
Podle § 242 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen
z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolatel nenamítá vady uvedené v § 242 odst. 3 OSŘ a existence
takových vad nebyla zjištěna ani dovolacím soudem.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel sice poukazuje na skutkové
okolnosti sporu, neuplatňuje však dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího
soudu v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3
OSŘ), neboť ve skutečnosti odvolacímu soudu vytýká, že věc nesprávně právně
posoudil. Akceptuje skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, ze kterých
také výslovně odvolací soud vycházel, když je považoval za správná. Dovolací
soud se proto zabýval přezkumem správnosti závěru odvolacího soudu, že nejsou
splněny podmínky pro zrušení věcného břemene ve smyslu § 151p odst. 3
občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), přičemž vycházel ze skutkových zjištění
učiněných odvolacím soudem (a shodně soudem prvního stupně).
Podle § 151p odst. 3 ObčZ vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi
věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné
břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů
spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto
věcného plnění poskytovalo peněžité plnění.
Změna poměrů předpokládaná uvedeným zákonným ustanovením umožňujícím
zrušení nebo omezení existujícího věcného břemene představuje takovou změnu
poměrů, která nastala v rámci existujícího právního vztahu. Podkladem pro
rozhodnutí soudu je porovnání skutkových okolností mezi zatížením vlastníka a
výhodou oprávněného v době, kdy věcné břemeno bylo zřízeno se stavem
rozhodování soudu, a to na základě zjištěných výsledků dokazování (k tomu
srovnej rozsudek Nejvyššího soudu české republiky ze dne 25. června 1998, sp.
zn. 3 Cdon 269/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, 1998, sešit č. 23,
pod pořadovým č. 166).
Zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to,
kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného a ponechává
řešení této otázky uvážení soudu, rozhodujícího konkrétní příklad. Nelze proto
pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit pravidla pro rozhodnutí soudu.
Úvahu odvolacího soudu o tom, zda jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a
výhodou oprávněného (§ 151p odst. 3 ObčZ), lze v dovolacím řízení zpochybnit,
jen je-li zjevně nepřiměřená (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 19. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 2695/99, uveřejněné v Souboru
civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2001, svazek 7, pod
pořadovým č. C 575).
Úvaha odvolacího soudu o splnění podmínek pro zrušení věcného břemene
není zjevně nepřiměřená a právní posouzení věci odvolacím soudem považuje
dovolací soud za správné. Přestože odvolací soud užil v odůvodnění rozsudku
formulace, že „ke změně poměrů fakticky nedošlo“, z obsahu jeho rozhodnutí je
zjevné, že dospěl k závěru o neexistenci hrubého nepoměru mezi věcným břemenem
a výhodou oprávněného pro změnu poměrů, jíž bylo zrušení věcného břemene
umístění trafostanice.
Stav v době zřízení věcného břemene – vycházeje ze zjištění učiněných
nalézacími soudy - byl charakterizován tím, že v objektu na pozemku č. 3192
byla rezervní smyčka vysokého napětí a rozvaděč nízkého napětí, ze kterého byla
zajišťována dodávka elektrické energie v příslušné lokalitě. Tímto věcným
břemenem majícím v době jeho vzniku zákonnou oporu v zákoně č. 79/1957 Sb., o
výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon) – (§ 22 - § 23
zákona), byl vlastník pozemku i stavby, ve které byla trafostanice zřízena,
omezen v jejich využívání, jak vyplývá ze skutkových zjištění. Uvedené
existující zákonné omezení bylo zachováno i po zrušení zákona č. 79/1957 Sb., a
to s přihlédnutím k § 45 odst. 3 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání
a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické
inspekci, resp. § 98 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o
výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů
(energetický zákon).
Účelem smluvního zřízení věcného břemene bylo zajištění přístupu k pozemkům ve
vlastnictví žalovaného (zejména pozemku parc. č. 3193/3) v situaci, kdy jej
vzhledem k veřejnoprávním omezením vyplývajícím z uvedeného zákonného věcného
břemene a okolnosti, že pozemek parc. č. 3192 byl zastavěn, nebylo možno
realizovat přes pozemek parc. č. 3192, na kterém se nacházel objekt s umístěním
částí trafostanice.
Oproti tomu v době rozhodování soudů byla trafostanice „vymístěna“ v plném
rozsahu mimo budovu a věcné břemeno bylo zrušeno. Je-li pozemek parc. č. 3192
zastavěnou plochou, a to objektem ve vlastnictví žalovaného, v němž se v
dřívějším období nacházela trafostanice, samotné odpadnutí omezení
vyplývajících z elektrizačních a energetických předpisů nepředstavuje
odstranění důvodů, pro které bylo věcné břemeno smluvně zřízeno, neboť tím bez
dalšího přístup na pozemky žalovaného zajištěn není, poněvadž pozemek parc. č.
3192 je zastavěn stále. Ze skutkových zjištění nalézacích soudů se dále podává,
že na pozemku parc. č. 3192 se ke dni jejich rozhodnutí nachází objekt, v němž
byla umístěna trafostanice, a žalovaný ohlásil Městskému úřadu v Č. udržovací
práce na tomto objektu – výměnu stávající podlahy, opravu vnitřních omítek a
podhledu, střechy, včetně ochranného nátěru. Změna poměrů, o kterou ve výše
uvedeném ohledu jde, pak spočívá pouze v tom, že odpadla omezení daná
veřejnoprávními předpisy, nicméně nemá za následek vznik hrubého nepoměru mezi
věcným břemenem a výhodou oprávněného, neboť přístup žalovaného k jeho pozemkům
zajištěn není. Zánik uvedeného omezení toliko znamená, že vlastník pozemku a
objektu na něm se nacházejícího není do budoucna podřízen omezením vyplývajícím
z veřejnoprávních předpisů, které upravovaly jeho možnost s těmito nemovitostmi
nakládat. Dovolací soud proto souhlasí s odvolacím soudem v názoru, že nelze
nutit vlastníka objektu k jeho zbourání jen z toho důvodu, aby měl zajištěn
přístup k dalším nemovitostem v jeho vlastnictví.
Hrubý nepoměr nemůže být dán ani žalobcem naznačeným ekonomickým využitím
pozemku parc. č. 3193/1 formou jeho pronájmu, neboť ani zde nevzniká takovýto
nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Pozemek parc. č. 3193/1 je
nájemcem využíván přes jeho část zatíženou věcným břemenem ve prospěch
žalovaného taktéž k průjezdu a příjezdu k objektu ve vlastnictví nájemce
(Československé obchodní banky) a pronájem pozemku se žádným způsobem nedotýká
nemožnosti přístupu žalovaného na jeho pozemky. Pronájem pozemku parc. č.
3193/1 v daném případě nepředstavuje změnu poměrů, jež by vyvolala nepoměr mezi
obsahem věcného břemene a výhodou oprávněného.
Závěry odvolacího soudu o absenci zákonných podmínek pro zrušení věcného
břemene tak jsou správné.
Jestliže dovolatel jako dovolací námitku uváděl okolnost, že v případě, kdy na
místě původní trafostanice bude vystavěna stavba nová, dojde k nemožnosti
jiného řešení, čehož důsledkem je vznik hrubého nepoměru a výhody oprávněného,
přehlíží, že pro rozhodnutí soudů je rozhodující stav v době vyhlášení jejich
rozhodnutí (§ 154 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“)). Odvolací
soud (a taktéž ani soud dovolací) nemohl přihlížet ke skutečnostem, které
nebyly dány ke dni rozhodnutí odvolacího soudu a které sám žalobce označuje
jako skutečnosti, k nimž v budoucnu teprve může dojít. Z vázanosti skutkovými
zjištěními se však podává, že ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu na
pozemku parc. č. 3192 se nachází dosavadní objekt, v němž byla umístěna
trafostanice, což ostatně nerozporuje ani dovolatel, který svou argumentaci v
tomto směru zakládá na možné budoucí výstavbě objektu na místě objektu
dosavadního.
Dokládal-li dovolatel v průběhu dovolacího řízení rozhodnutí Krajského úřadu
Libereckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 4. března
2009, sp. zn. OÚPSŘ 8/2009-rozh., pak k uvedené okolnosti nemohl dovolací soud
přihlédnout, neboť podle § 241a odst. 4 OSŘ v dovolání nelze uplatnit nové
skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Tím spíše pak nelze přihlížet ke
skutečnostem uplatněným po podání dovolání v průběhu dovolacího řízení.
Žalobce dále výslovně napadl výrok rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo
rozhodnuto o nákladech řízení; proti němu však není dovolání přípustné (k tomu
srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp.
zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, ročník 2003).
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu dovolacích námitek správný, a
dovolání bylo proto zamítnuto (§ 243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ Náklady představují odměnu advokátovi za
zastoupení žalovaného v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání
při krácení odměny za jeden úkon právní služby a činí podle § 1 odst. 1, § 7
písm. f), § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po
novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. 3 750,- Kč, a dále paušální náhradu
hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátní tarif), ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb. za
jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalovaného k dovolání žalobce
(§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) - (1 x 300,- Kč); náklady jsou
zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % podle § 137 odst. 3 OSŘ
a náklady dovolacího řízení na straně žalovaného činí celkem 4 819,50 Kč.
Dovolací soud proto uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady
dovolacího řízení ve výši 4 819,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k
rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se
žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr.
František Balák, v. r.
předseda senátu