22 Cdo 1950/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce JUDr. J. F., jako správce konkursní podstaty úpadkyně Č. B., a. s., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1/ K. s. Č. a M. a 2/ O. s. o. s. Z. O. K., zastoupeným advokátem, o vyklizení a vzájemné žalobě, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 4 C 173/93, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2000, čj. 44 Co 545/2000-111, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2000, čj. 44 Co 545/2000-111 se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2000, čj. 44 Co 545/2000-111, bylo jako opožděné podle § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) odmítnuto odvolání žalovaných (z nichž druhý žalovaný v něm byl označen jako O. s. o. s. Z. O. K. proti rozsudku Okresního soudu v Blansku (dále „soud prvního stupně“) ze dne 10. listopadu 1999, čj. 4 C 173/93-100. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl právnímu zástupci žalovaných doručen třetího dne od uložení zásilky 15. 3. 2000, to je 20. 3. 2000 (§ 47 odst. 2 věta třetí ve spojení s § 57 odst. 1 a odst. 2 OSŘ). Dále vyšel ze skutečnosti, že s přihlédnutím k § 204 odst. 1 OSŘ, podle něhož lze odvolání podat do patnácti dnů od doručení rozhodnutí soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje, připadl poslední den k podání odvolání na pracovní úterý 4. 4. 2000. Jestliže žalovaní podali odvolání jeho odevzdáním k dopravě cestou pošty 5. 4. 2000, jde o odvolání opožděné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává první žalovaná společně s druhým žalovaným, označeným jako O. s. o. s. – Z. při O. K., dovolání. Jeho přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f), popř. o § 238a odst. 1 písm. e) OSŘ a odůvodňují je tím, že aplikace § 47 odst. 2 věta třetí OSŘ přichází v úvahu jen za splnění podmínky, že se adresát písemnosti v místě zdržuje ve smyslu § 47 odst. 2 věta první OSŘ. Uvádějí, že v daném případě tomu tak nebylo, když v době od 10. do 19. 3. 1999 (správně od 10. do 19. 3. 2000) zástupce žalovaných trávil dovolenou v zahraničí, v pondělí 20. 3. 1999 (správně 20. 3. 2000) se seznámil s oznámením pošty o uložení zásilky a 22. 3. 1999 (správně 22. 3. 2000) ji na poště vyzvedl a tím došlo k jejímu doručení. Podal-li odvolání 5. 4. 1999 (správně 5. 4. 2000), jak se v napadeném usnesení potvrzuje, učinil tak v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě, která skončila až 6. 4. 1999 (správně 6. 4. 2000). Odvolací soud proto nemohl odvolání podle § 218 odst. l písm. a) OSŘ odmítnout, ale byl povinen je věcně projednat. Již soud prvního stupně neprovedl šetření podle § 210 odst. 2 OSŘ. Odvolací soud toto pochybení neodstranil a odvolání odmítl, ačkoliv bylo podáno v zákonné lhůtě. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc Krajskému soudu v Brně vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že je dovolání přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., že bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2 OSŘ) shledal, že dovolání je důvodné.
Podle § 103 OSŘ přihlíží soud kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). Splněním podmínek řízení se soud zabývá i bez návrhu účastníků a z vlastní iniciativy provádí všechny důkazy potřebné k posouzení, zda jsou tyto podmínky splněny. Pravidlo o důkazním břemenu se pak při zkoumání podmínek řízení uplatní pouze v případě, že se nepodaří zjistit skutečný stav věci ani po provedení všech potřebných důkazů. K zvláštním podmínkám, za nichž může proběhnout odvolací řízení, patří i podání odvolání ve lhůtách uvedených v § 204 odst. l a 2 OSŘ.
V projednávané věci byl rozsudek soudu prvního stupně doručen právnímu zástupci žalovaných náhradním způsobem, to je jeho uložením na poště. Aniž byly soudem provedeny důkazy potřebné k posouzení, zda pro náhradní doručení byly splněny zákonné podmínky, zejména zda se adresát písemnosti, která měla být doručena do vlastních rukou, v místě doručení zdržoval, či nikoliv, zda byl k převzetí zásilky vyzván, či nikoliv, zda byly splněny další podmínky stanovené § 47 odst. 2 OSŘ a zda za okolnosti, že odvolání bylo podáno k poštovní přepravě 5. 4. 2000, byla přesto zákonná lhůta k podání odvolání dodržena, odvolání jako opožděné podle § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ odvolací soud odmítl. Pro takové rozhodnutí neopatřil veškeré potřebné podklady, zejména nevyslechl právního zástupce žalovaných ke splnění skutkových předpokladů náhradního doručení podle § 47 odst. 2 OSŘ. Proto bylo řízení před odvolacím soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b) OSŘ.
Proto nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu
soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. l věta za středníkem OSŘ). O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta třetí OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. prosince 2001
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu