22 Cdo 1974/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila,
CSc., ve věci žalobkyně J. C., zastoupené JUDr. Ivetou Golasovou, advokátkou se
sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Lobkovic 2234/5, proti žalovanému Č. V., o
určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Plzeň–jih pod sp. zn. 5 C
145/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
30. srpna 2007, č. j. 13 Co 39/2007-77, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Okresní soud Plzeň-jih (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem pro
uznání ze dne 19. prosince 2006, č. j. 5 C 145/2006–45, ve znění opravného
usnesení ze dne 18. července 2007, č. j. 5 C 145/2006–72, určil, „že vlastníky
pozemku parc. č. 61/1
o výměře 469 m2, tj. nerozděleného, zahrnujícího v dnešním označení po obnově
operátu pozemky parc. č. 61/1 o výměře 224 m2 a 61/2 o výměře 245 m2 v obci L.,
k. ú. L. u P., byli J. L., zemř. 13. 12. 1971 a A. L., zemř. 20. 6. 1987, posl.
bytem L. 79“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30.
srpna 2007, č. j. 13 Co 39/2007–77, rozsudek soudu prvního stupně ve znění
opravného usnesení téhož soudu zrušil a řízení zastavil podle § 104 odst. 1
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pro nedostatek podmínky řízení
spočívající v překážce litispendence a rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se žalobou
doručenou soudu prvního stupně dne
31. srpna 2006, směřující proti žalovanému Č. V., domáhala určení, že její
zemřelí rodiče J. a A. L. byli vlastníky původního pozemku p. č. 61/1 o výměře
469 m2, tvořeného v současné době pozemky p. č. 61/1 o výměře 224 m2 a p. č.
61/2 o výměře 245 m2, vzniklými po obnově operátu, a to v obci L., v k. ú. L. u
P. Již v samotném úvodu žaloby žalobkyně uvedla, že u téhož okresního soudu se
pod sp. zn. 9 C 127/2005 vede řízení, v němž dne 7. července 2006 soudu
doručila návrh na změnu žaloby, obsahující tentýž určovací výrok o vlastnickém
právu jejích rodičů a vzhledem k tomu, že o této žalobě dosud nebylo soudem
rozhodnuto, podává z opatrnosti tuto žalobu. Podle odvolacího soudu uvedené
skutečnosti vyplývají i z obsahu spisu okresního soudu sp. zn. 9 C 127/2005
včetně toho, že již dne 14. června 2006 označila žalobkyně Č. V., za žalovaného
č. 3, když původní žaloba podaná žalobkyní dne 28. listopadu 2005, se zcela
jiným předmětem řízení, označovala za žalované Katastrální úřad pro Plzeňský
kraj (č. 1) a obec L. (č. 2). Odvolací soud dospěl k závěru, že ačkoliv ke dni
podání žaloby v této věci, tj. 31. srpna 2006, soud prvního stupně ve věci
vedené pod sp. zn. 9 C 127/2005 o připuštění změny žaloby ve smyslu ustanovení
§ 95 o. s. ř. a o přistoupení Č. V. do řízení podle ustanovení § 92 odst. 1
téhož zákona pravomocně nerozhodl, neměl soud prvního stupně v této věci začít
jednat, ale měl vyčkat rozhodnutí soudu ve věci 9 C 127/2005 o uvedených
návrzích, neboť pokud by jím bylo pravomocně vyhověno, byla by založena ve
vztahu k žalovanému č. 3, tj. Č. V., překážka věci dříve zahájené. Jelikož soud
prvního stupně oběma těmto návrhům usnesením ze dne 27. září 2006 (č. l. 64) a
z 8. prosince 2006 (č. l. 69) pravomocně vyhověl, odvolací soud dospěl k
závěru, že žalovaným namítaná překážka litispendence ve stejných věcech nastala
a pokračovat v tomto řízení již tak není možné. Z uvedených důvodů napadené
rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu
nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání soudem prvního
stupně byly splněny, neboť námitka překážky litispendence neměla být
posuzována. Žalobkyně má za to, že podáním ze dne 30. června 2006, které sice
nazvala „Doplnění a změna žaloby“, uplatnila podle jeho obsahu další samostatný
nárok a došlo tak k objektivní kumulaci nároků, což podporují závěry obsažené v
rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2852/99. O
změnu žaloby se nejednalo, jelikož „žalobkyně se nedomáhala něčeho jiného než
uvedla v původní žalobě ve znění změny ze dne 1. června 2006 a původně
domáhaného již nikoli“, „ani nepožadovala na základě stejného skutkového
základu věci více, než požadovala ve změněném žalobním návrhu ze dne 1. června
2006. V podání ze dne 30. června 2006 uvedla jiný skutkový stav, jenž se váže k
dalšímu samostatně uplatněnému nároku“ a žalobkyně „ani nadále nepožadovala
pouze stejné určení na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu
věci), než jej vylíčila v původní žalobě a ve změnách do 1. června 2006
včetně“. Soud prvního stupně tak podle názoru žalobkyně pochybil, když na
základě zmíněného podání připustil změnu žaloby v řízení vedeném pod sp. zn. 9
C 127/2005, neboť nárok uplatněný primárním petitem v podání ze dne 30. června
2006 měl být posouzen jako další samostatná žaloba a protože v dosavadním
průběhu řízení takový nárok a jemu odpovídající skutková zjištění dosud
uplatněna nebyla, neměl na základě podání ze dne 30. června 2006 připustit
změnu žalobního petitu podle § 95 odst. 1 o. s. ř., ale měl postupovat podle §
95 odst. 2 o. s. ř. Posouzením podání ze dne 30. června 2006 v řízení vedeném
pod sp. zn. 9 C 12/2005 jako návrh na změnu žaloby a následnými usneseními č.
j. 9 C 127/2005 – 64 a 69, tedy včetně rozhodnutí o připuštění přistoupení Č.
V. jako žalovaného č. 3 (č. l. 69), tak soud prvního stupně v rámci řízení 9 C
127/2005 pochybil. Tímto procesním pochybením však odvolací soud v rámci řízení
vedeného pod sp. zn. 13 Co 39/2007 nebyl vázán a námitku překážky litispendence
tudíž neměl vůbec posuzovat, protože změna žaloby datovaná 30. června 2006
neměla být procesně v řízení 9 C 127/2005 podle § 95 odst. 1 o. s. ř.
připuštěna. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. července 2009 (vyjma ustanovení čl. I
bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která
nabývají účinnosti 23. ledna 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c
odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009, neboť
napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. srpna 2007.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, oprávněnou osobou, účastnící řízení, řádně zastoupenou advokátem,
a že je podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, dospěl po přezkoumání
věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není důvodné; právě dovolací
argumentace žalobkyně potvrzuje věcnou správnost napadeného rozhodnutí
odvolacího soudu.
Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci
probíhalo u soudu jiné řízení.
Podle § 103, § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud
k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé
(podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze
odstranit, soud řízení zastaví.
Překážka litispendence je jednou z podmínek řízení, v níž je vyjádřen mimo jiné
zákaz, aby současně probíhalo více řízení o téže věci. O tutéž (stejnou) věc se
jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo
již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob.
Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený
žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku),
jimiž byl uplatněn.
Ze spisu Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 9 C 127/2005 se podává, že usnesením
ze dne 24. června 2006, č. j. 9 C 127/2005-28, byla připuštěna změna žaloby s
žalobním návrhem specifikovaným pod body a), b), c), d) e), f).
Podáním ze dne 1. června 2006 změnila žalobkyně žalobní návrh tak, že se
domáhala A) určení, že námitka vznesená v řízení o odstranění stavby vedeném u
Městského úřadu Starý Plzenec pod č. j. Výst/2285/05, jež navazuje na č. j.
Výst./3170a/03, že žalovaný č. 3 (tj. Č. V.) není vlastníkem pozemku parc. č.
61/2 v obci L., k. ú. L. u P., je důvodná a vlastníkem tohoto pozemku je
žalovaný č. 2, B) nahrazení projevu vůle žalované č. 2 s tím, že vyslovuje
souhlas žalované č. 2 s uzavřením kupní smlouvy se žalobkyní na prodej pozemku
parc. č. 61/2 v obci L., k. ú. L. u P. o výměře 245 m2. Z obsahu tohoto podání
je jednoznačně zřejmé, že žalobkyně na předchozích svých procesních návrzích
netrvá a požaduje, aby bylo rozhodnuto o nárocích uvedených pod bod A a B.
Podáním ze dne 30. června 2006 žalobkyně navrhla (při označení Č. V. jako
žalovaného), aby soud vydal rozsudek, jímž by bylo určeno, že vlastníky pozemku
parc. č. 61/1 o výměře 469 m2, tj. nerozděleného, zahrnující v dnešním označení
po obnově operátu pozemky parc. č. 61/1 o výměře 224 m2 a 61/2 o výměře 245 m2
v Obci L., k. ú. L. u P., byli J. L., zemř. 13. 12. 1971 a A. L., zemř. 20. 6.
1987, rodiče žalobkyně hospodařící na gruntu č. p. 79 v L. Současně v uvedeném
podání žalobkyně uvedla, že na svých předchozích žalobních požadavcích
vyjádřených v podání ze dne 1. června 2006 taktéž trvá. Obsah rozhodujících
skutečností pak žalobkyně vylíčila v uvedeném podání v čl. II bodech 1 – 8.
Uvedené podání pak nepředstavuje změnu žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř., ale tzv.
objektivní kumulaci nároků. O změnu žaloby totiž nejde v případě, že žalobce
kromě dosavadního nároku, který uplatňuje i nadále, uplatní další samostatný
nárok a dojde tak k objektivní kumulaci nároků. Soud v takovém případě nemůže
rozhodovat o změně žaloby již z toho důvodu, že se o změnu žaloby nejedná.
Případné rozhodnutí o změně žaloby nemá vliv na to, že nárok byl již uplatněn
(k objektivní kumulaci srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 24. března 1999, sp. zn. 2 Cdon 535/97, uveřejněný v časopise Soudní
rozhledy, 1999, č. 6, str. 181 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 15. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2852/99, uveřejněné v Souboru civilních
rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 206).
Jestliže podání žalobkyně ze dne 30. června 2006 bylo soudu prvního stupně
doručeno dne 7. července 2006 a svým obsahem se jedná o samostatný nárok, byl
tento nárok uplatněn právě dne 7. července 2006.
Ze spisu Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 5 C 145/2006 dovolací soud zjistil,
že zcela shodný určovací nárok uplatněný na základě týchž skutečností proti
žalovanému podala žalobkyně podáním ze dne 30. srpna 2006, přičemž sama
žalobkyně uvádí, že se o shodný určovací výrok a nárok jedná. Uvedené podání
bylo doručeno soudu prvního stupně dne 31. srpna 2006.
Z uvedeného je zřejmé, že probíhala shodná řízení o stejném nároku; řízení o
tomtéž nároku bylo ve věci vedené pod sp. zn. 5 C 145/2006 zahájeno později a
tudíž je postiženo překážkou zahájeného řízení, jež představuje neodstranitelný
nedostatek podmínky řízení. Byť se právní argumentace dovolacího soudu do jisté
míry odlišuje od důvodů, pro které odvolací soud řízení pro překážku zahájeného
řízení zastavil, je jeho výsledný závěr o zastavení řízení správný. Za situace,
kdy překážka litispendence je jednou z podmínek řízení, bez níž nelze v řízení
dále pokračovat, je pak námitka žalobkyně, že podmínky pro vydání rozsudku pro
uznání soudem prvního stupně byly splněny, bezpředmětná.
Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání žalobce podle § 243b odst. 2 o.
s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že
úspěšnému žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.