22 Cdo 2058/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Františka Baláka ve věci
žalobkyně Z. F., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) M. S., 2) A. Š.,
zastoupeným advokátem, o uložení povinnosti předložit vyúčtování a o vydání
klíčů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 11/2003, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2005,
č. j. 14 Co 88/2005-68, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2005, č. j. 14 Co
88/2005-68, se ve výroku, pokud jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 1 ze dne 3. 12. 2004, ve výroku pod bodem I. v části, kterou byla
zamítnuta žaloba, aby žalovaní společně a nerozdílně předali žalobkyni aktuální
smlouvy uzavřené ve věci hospodaření s domem čp. 673, nacházejícím se na
pozemku parc. č. 1981 v k. ú N. M., obec P., zapsaném u Katastrálního úřadu P.
na LV č. 1332, kompletní výslednou účetní dokumentaci o hospodaření s
předmětným domem za roky 2000, 2001, 2002, a 2003, výpisy z bankovního účtu
používaného na příjmy a výdaje s předmětným domem vždy k 31. 12. roku 1999,
2000, 2001, 2002, 2003 a k 30. 6. 2004, seznam aktuálních nájemců či jiných
osob oprávněných k užívání předmětného domu, spolu s výkazem případných
nedoplatků nájemného, a dále ve výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se v
tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2005, č. j.
14 Co 88/2005-68, pokud jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze
dne 3. 12. 2004, ve výroku pod bodem I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba,
aby bylo žalovaným uloženo vydat společně a nerozdílně žalobkyni klíče od domu
čp. 673, stojícím na pozemku parc. č. 1981 v k.ú. N. M., obec P., se zamítá.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen soud „prvního stupně“) usnesením ze dne 3.
9. 2003, č. j. 19 C 11/2003 – 33, odmítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala,
aby žalovaným bylo uloženo předat žalobkyni aktuální smlouvy uzavřené ve věci
hospodaření s domem čp. 673 nacházejícím se na pozemku parc. č. 1981 v k. ú N.
M., obec P., zapsaném u Katastrálního úřadu P. na LV č. 1332, kompletní
výslednou účetní dokumentaci o hospodaření s předmětným domem za roky 2000,
2001, 2002, výpisy z bankovního účtu používaného na příjmy a výdaje s
předmětným domem vždy k 31. 12. roku 1999, 2000, 2001, 2002 a k 30. 6. 2003,
seznam aktuálních nájemců či jiných osob oprávněných k užívání předmětného
domu, spolu s výkazem případných nedoplatků nájemného a klíče od předmětného
domu, pro neurčitost žalobního petitu, když vada žaloby nebyla odstraněna
postupem podle § 43 odst. 1, 2 OSŘ.
Městský soud v Praze jako odvolací soud usnesením ze dne 31. 10. 2003, č. j. 13
Co 458/2003 – 42, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k
dalšímu řízení s tím, že žalobní petit shledal určitým.
Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 3. 12. 2004, č. j. 19 C 11/2003-52, ve
výroku pod bodem I., uložil žalovaným společně a nerozdílně předat žalobkyni
aktuální smlouvy uzavřené ve věci hospodaření s domem čp. 673 nacházejícím se
na pozemku parc. č. 1981 v k. ú N. M., obec P., zapsaném u Katastrálního úřadu
P. na LV č. 1332, kompletní výslednou účetní dokumentaci o hospodaření s
předmětným domem za roky 2000, 2001, 2002, a 2003, výpisy z bankovního účtu
používaného na příjmy a výdaje s předmětným domem vždy k 31. 12. roku 1999,
2000, 2001, 2002, 2003 a k 30. 6. 2004, seznam aktuálních nájemců či jiných
osob oprávněných k užívání předmětného domu, spolu s výkazem případných
nedoplatků nájemného a klíče od předmětného domu. Dále rozhodl výrokem pod
bodem II., o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaní jsou podílovými
spoluvlastníky činžovního domu čp. 673, v P. a pozemku parcely č. 1981, na níž
dům stojí, vedených v katastrálním území N. M., každý z nich ve výši 1/3. S
předmětnými nemovitostmi hospodaří a jejich správu vykonávají oba žalovaní. Ti
odmítají žalobkyni předložit doklady týkající se hospodaření s nemovitostmi a
předat jí klíče od domu. Soud prvního stupně korespondencí mezi právním
zástupcem žalobkyně a žalovanými vzal za prokázané, že žalobkyně od roku 2000
opakovanně vyzývala žalované, aby jí předložili veškeré doklady o příjmech a
výdajích za jednotlivá roční období, nájemní smlouvy či jiné smlouvy vázajícící
se k předmětným nemovitostem a aby jí předali klíče od domu. Vycházel z § 123
ObčZ a dovodil, že žalobkyně má z titulu spoluvlastnického práva k věci právo
na údaje o hospodaření s věcí vůči ostatním spoluvlastníkům a na klíče od domu.
Poukazoval i na to, že absence dokladů brání žalobkyni splnit vůči státu
povinnosti vyplývající ze zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu fyzických
osob. Žalobu shledal opodstatněnou.
Odvolací soud rozsudkem ze dne 8. 4. 2005, č. j. 14 Co 88/2005-68, změnil
rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá. Současně rozhodl o
nákladech řízení.
Odvolací soud dovodil, že žaloba žalobkyně nesplňuje požadavky vyplývající z §
42 OSŘ a § 79 OSŘ, neboť „je neurčitá, nejasná a nevykonatelná“. Nicméně
neshledal namístě odstranění vad žaloby postupem podle § 43 OSŘ, protože i
beztak je zřejmé, že žalobkyně uplatňuje nárok, který nemá oporu v hmotném
právu. Vycházel z toho, že v dané věci se nejedná o spor mezi spoluvlastníky o
hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 ObčZ, popřípadě o
důležitou změnu společné věci ve smyslu § 139 odst. 3 ObčZ. Žalobkyně by se
tedy mohla domáhat ochrany svého spoluvlastnického práva proti ostatním
spoluvlastníkům jen za předpokladu, že by prokázala, že do jejího
spoluvlastnického práva zasáhli podle § 126 ObčZ. Existenci takového zásahu
však neprokázala. Tím, že jí žalovaní nepořídili kopie dokladů vztahujících se
k hospodaření s nemovitostmi popřípadě, že jí je nezaslali, nebrání žalobkyni
„v přístupu k informacím a dokladům“ týkajícím se předmětu spoluvlastnictví a
nedopouštějí se neoprávněného zásahu do jejích spoluvlastnických práv. Ani
požadavek na vydání klíčů od domu není způsobilým prostředkem ochrany jejího
spoluvlastnického práva. Podle ustálené judikatury je způsobilým prostředkem
ochrany žaloba na zpřístupnění domu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V něm uplatnila jako
dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ].
Za prvé ho spatřovala v tom, že odvolací soud neposuzoval jednání žalovaných,
kteří jí odpírají právo seznámit se s doklady, jež se týkají předmětu jejího
spoluvlastnictví, jako porušení jejího práva na poskytnutí informací o
hospodaření se společnou věcí tak, jak jí toto právo přiznává § 123 ObčZ.
Absence takových informací žalobkyni vylučuje z možnosti podílet se na správě a
nakládání s nemovitostmi, ucházet se o podíl na výsledku hospodaření a
realizovat i ostatní práva minoritního spoluvlastníka. Odpíráním vydání klíčů
od domu žalovaní brání žalobkyni v přístupu do domu a tedy opět v možnosti
realizovat práva spoluvlastníka plynoucí z § 123 ObčZ. Důsledkem toho všeho je,
že žalobkyně jako spoluvlastník nemá stejná a rovná práva s ostatními
spoluvlastníky. V řízení vyšlo najevo, že veškerou dokumentaci o společných
věcech i klíče od domu mají v držení žalovaní. Ti však žalobkyni na její výzvy
neumožnili nahlédnout do dokladů týkajících se nemovitostí. Rovněž jí nepředali
klíče od domu. Za druhé nesprávné právní posouzení spatřovala v tom, že
odvolací soud shledal žalobní petit nevykonatelným. Namítala, že pokud jí
žalovaní neumožňují nahlédnout do listin, týkajících se předmětu jejího
spoluvlastnictví, nemá možnost tyto listiny identifikovat. Nicméně z označení
listin v žalobě je dostatečně zřejmé, o jaké listiny jde. Poukazovala i na to,
že postup odvolacího soudu je nelogický, když odvolací soud nejprve pokládal
stávající žalobní petit za projednatelný a zrušil usnesení soudu prvního stupně
o odmítnutí žaloby, zatímco posléze ten samý žalobní petit označil za
nevykonatelný. Navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto. Právní
posouzení věci odvolacím soudem pokládají za správné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupeným
účastníkem řízení a že je podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ přípustné,
přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k
závěru, že dovolání je důvodné.
Podle § 136 odst. 1 ObčZ věc může být v podílovém spoluvlastnictví více
vlastníků.
Podle § 137 odst. 1 ObčZ podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí
na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci
Podle § 139 odst. 2 ObčZ o hospodaření se společnou věcí rozhodují
spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů
nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv
spoluvlastníka soud.
K povinnosti podílového spoluvlastníka, vykonávajícího správu domu, umožnit
ostatním spoluvlastníkům seznámit se s listinami o výdajích a příjmech ze
společné věci se vyjádřil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 26.
1. 2005, sp. zn. 22 Cdo 49/2004, publikovaném v časopisu Soudní rozhledy, sešit
7, ročník 2005, tak, že „Soud ve sporu podílových spoluvlastníků o hospodaření
se společným domem může spoluvlastníku vykonávajícímu správu domu nařídit, aby
umožnil ostatním spoluvlastníkům seznámit se s obsahem listin o výdajích a
příjmech ze společné věci“. Nejvyšší soud tehdy dovodil, že z výše uvedených
ustanovení vyplývá, že náleží-li věc více subjektům, mají jako spoluvlastníci
právo podílet se podle výše svých podílů jak na příjmech ze společné věci, tak
povinnost podílet se ve stejném rozsahu na výdajích spojených s opravami a
údržbou společné věci. Je-li takovou společnou věcí obytný dům, v němž se
nachází pronajaté byty (a tam přijatý závěr lze nepochybně vztáhnout i na
nebytové prostory), mají spoluvlastníci podle výše svých podílů právo na výnos
z nájmu a v témže poměru se podílí na nákladech, které byly při pronajímání
bytů (nebytových prostor) včetně nákladů na opravy a údržbu domu vynaloženy.
Výběr nájmů a úhrada nákladů s pronájmem bytů (nebytových prostor) ve společném
domě, zajišťování údržby a oprav společného domu, včetně hodnotové evidence a
vyjádření této činnosti, je také správou společného domu. Účelem této obvyklé
správy je zajištění hospodářského využití domu a lze ji proto podřadit pod
pojem hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 ObčZ.
Na výše uvedené závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn.
22 Cdo 49/2004, lze navázat tím, že pokud podle rozhodnutí většinových
spoluvlastníků, dohody či rozhodnutí soudu vykonávají správu společné věci jen
někteří spoluvlastníci a obstarávají správu spoluvlastnického podílu i toho
spoluvlastníka, který se na výkonu správy nepodílí, pak lze na obsah práv a
povinností mezi tímto spoluvlastníkem a ostatními spoluvlastníky, pokud jde o
právo „vyloučeného“ spoluvlastníka na informace o hospodaření s jeho
spoluvlastnickým podílem včetně práva na podání vyúčtování, použít analogicky
ustanovení o příkazní smlouvě. Občanský zákoník nemá výslovnou úpravu o tom,
jak zajistit spoluvlastníku, který s věcí přímo nehospodaří, aby se mohl
seznámit s doklady o hospodaření a s vyúčtováním tohoto hospodaření. Podle §
853 ObčZ se občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani
jiným zákonem, řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i
účelem jim nejbližší. Za nejbližší úpravu při vyřizování záležitostí týkajících
se správy spoluvlastnického podílu „vyloučeného“ spoluvlastníka lze pokládat
ustanovení o příkazní smlouvě obsažená v ObčZ v Hlavě osmé, oddílu prvním.
Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník , že pro příkazce obstará nějakou věc
či vykoná nějakou činnost (§ 724 ObčZ). Činnost, k níž se příkazník zavazuje,
může být nejrůznějšího druhu a lze pod ní podřadit i obstarávání správy domu či
majetku (srovnej Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský
zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004). K povinnostem z
příkazní smlouvy patří i povinnost příkazníka podat příkazci na jeho žádost
všechny zprávy o postupu plnění příkazu a převést na příkazce všechen užitek z
provedeného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování (§ 727
ObčZ). Na základě výše uvedeného tak lze dovodit povinnost těch spoluvlastníků,
kteří podle rozhodnutí většiny (počítané podle velikosti spoluvlastnického
podílu), dohody anebo rozhodnutí soudu vykonávají správu společné věci, umožnit
ostatním spoluvlastníkům, kteří se na správě nepodílejí, seznámit se s obsahem
listin a záznamů týkajících se společné věci a předložit jim vyúčtování o
hospodaření s touto věcí. Nelze totiž odpírat spoluvlastníku, který je omezen v
hospodaření se svým spoluvlastnickým podílem zákonnými kriterii (rozhodnutím
většinových spoluvlastníků, dohodou anebo rozhodnutím soudu) právo na informace
o jeho majetku a znevýhodňovat ho tak v jeho postavení oproti jiným vlastníkům
věci.
I v případě, že spoluvlastník vykonává správu společné věci, resp. část této
správy, jen fakticky bez souhlasu dalších spoluvlastníků, lze dovodit povinnost
tohoto spoluvlastníka umožnit ostatním spoluvlastníkům, kteří se na správě
nepodílejí, seznámit se s obsahem listin a záznamů týkajících se společné věci
a předložit jim vyúčtování o hospodaření s touto věcí. Nejvyšší soud totiž v
rozsudku ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 22 Cdo 49/2004, vyslovil i ten závěr, že
pak by bylo použitelné jednatelství bez příkazu podle § 746 ObčZ, v němž se
stanoví, že jednatel bez příkazu je povinen dokončit jednání, podat o něm
vyúčtování a převést vše, co přitom získal na toho, koho záležitost obstaral. V
usnesení ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 22 Cdo 492/2005, publikovaném v časopisu
Právní rozhledy, sešit 13, ročník 2005, pak Nevyšší soud uvedl, že povinnost
umožnit ostatním spoluvlastníkům, aby se seznámili s obsahem listin a záznamů
vedených správcem lze vymáhat postupem podle § 351 OSŘ. Jestliže tedy odvolací
soud vycházel z toho, že v dané věci, když mezi účastníky panuje neshoda o
povinnosti žalovaných umožnit žalobkyni seznámit se s obsahem listin a záznamů,
které vedou ohledně společných nemovitostí, nepřísluší žalobkyni právní
ochrana, není jeho právní posouzení správné.
Předčasné by však byly případné závěry dovolacího soudu o vykonatelnosti
žalobního petitu. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu na nich nespočívá. V
této souvislosti je ale třeba podotknout, že odvolací soud v odůvodnění
rozhodnutí ani nevysvětlil, v čem spatřuje „neurčitost“, „nejasnost“ a tudíž
nevykonatelnost žalobního petitu a to i přesto, že tyto závěry jsou v rozporu s
jeho předchozím postupem.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud podle § 243b odst. 2, věty za středníkem
a odst. 3 věty prvé OSŘ zrušil rozsudek odvolacího soudu ve shora uvedené části
výroku pod bodem I. a ve výroku pod bodem II. a věc v tomto rozsahu vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
prvá OSŘ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o nákladech řízení včetně
nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá OSŘ).
Naproti tomu odvolací soud posoudil věc správně, pokud dospěl k závěru, že
žalobkyně požadavkem na vydání klíčů od domu čp. 673 uplatnila zjevně
nezpůsobilý prostředek na ochranu svého práva. Nejvyšší soud Slovenské
republiky uvedl ve své zprávě ze dne 8. 3. 1973 „Z rozboru a zhodnotenia
rozhodovacej činnosti súdov na Slovensku vo veciach podielového
spoluvlastníctva“ přijaté jako stanovisko občianskoprávneho kolégia Najvyššieho
súdu Slovenskej socialistickej republiky pod sp. zn. Cpj 8/72 a uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 54/73, jejíž závěry jsou
použitelné i za současné právní úpravy, že „Spoluvlastníku nepochybně přísluší
právní ochrana, pokud jde o jeho spoluvlastnický podíl. Může tedy uplatňovat
nárok na ochranu práv vyplývajících z jeho podílu. Může se domáhat např. vydání
užitků věci (jejich přiměřené části), zákazu zásahů do užívání věci, popřípadě
odstranění trvajících následků zásahu. Ve vzájemném poměru mezi spoluvlastníky
budou takovéto žaloby pokryté ustanovením § 139 ObčZ a v poměru k třetím osobám
půjde o žaloby (nyní) podle § 126 ObčZ“. Požadavkem na vydání klíčů od domu čp. 673 se žalobkyně domáhá ochrany práva držby ke společné věci. Podle § 123 ObčZ
vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat,
požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Právní teorie uznává „převzetí
klíčů“ (příslušenství) za projev uchopení se držby (nemovité) věci, je-li tento
projev doprovázen držební vůlí (srovnej Bičovský, J., Fiala, J., Holub, M.,
Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a novou literaturou. 6. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 1999, str. 131; Jehlička, O., Švestka, J.,
Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck,
2004, str. 451; Spáčil, J., Základní otázky vlastnické žaloby na vydání věci,
Právní rozhledy, C. H. Beck, 2005, sešit 16). I v naposledy uvedeném článku
„Základní otázky vlastnické žaloby“ se připouští vydání držby nemovité věci
také tím způsobem, že dosavadní držitel bude povinen předat vlastníku věci
dokumenty (nájemní smlouvy) a věci (klíče) nutné k výkonu práva držby. V článku
je poukazováno na to, že v některých případech se vlastník věci ani nemůže
chopit detence (například proto, že nemá námitek proti dalšímu užívání věci
držitelem anebo proto, že jeho předchůdce jako oprávněný držitel věc platně
pronajal) a že v těchto případech může dojít k vydání pouze jen držby věci. Rovněž rozhodovací praxe soudů připouští, aby předání držby nemovité věci bylo
realizováno předáním klíčů. Například Nejvyšší soud tehdejší ČSR uvedl ve
Zprávě o poznatcích z řízení o výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, projednané a
schválené občanskoprávním kolegiem dne 30. 12. 1983, pod sp. zn. Cpj 40/83,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 27/84 „Ukládá-li
vykonávané rozhodnutí povinnost byt vyklidit, aniž by zároveň stanovilo
povinnost vyklizený byt odevzdat, vycházejí soudy správně z toho, že ve
vyklizení je obsaženo i odevzdání bytu, takže pokud povinný nesplní povinnost
také byt oprávněnému odevzdat (např.
předáním klíčů), nedošlo k dobrovolnému
splnění povinnosti a soudy výkon rozhodnutí nařizují (§ 121 odst. 2 písm. ch)
jednacího řádu pro okresní a krajské soudy)“. Jde- li však o uchopení se držby
spoluvlastnického podílu k věci v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků (§
136 odst. 1 ObčZ), jsou spoluvlastníci omezeni ve výkonu vlastnického práva
ustanovením § 137 odst. 1 ObčZ a podílejí se na právech a povinnostech
vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci jen v míře, jaká odpovídá
jejich podílu. Podle § 139 odst. 2 ObčZ o hospodaření se společnou věcí
rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při
rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh
kteréhokoliv spoluvlastníka soud. Žalobkyně, jíž přísluší podíl jen ve výši
jedné třetiny, zatímco žalovaní mají dohromady spoluvlastnický podíl ve výši
dvou třetin a podle jejich většinového rozhodnutí se s domem hospodaří, nemůže
tedy bez dalšího (pokud jí například nesvědčí jiný titul) nárokovat výlučnou
držbu předmětné nemovitosti, jak k ní zvolený žalobní petit na vydání klíčů
slouží. Žalobkyně může uplatnit jen takový způsob ochrany práva, který jí
umožní stav společné věci kontrolovat, ale který neznemožní většinovým
spoluvlastníků hospodaření se společnou věcí. Zvoleným žalobním požadavkem byl
však soud vázán a nemohl mu vyhovět.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud podle § 243b odst. 2 OSŘ dovolání
žalobkyně, pokud směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí žaloby
na vydání klíčů od domu čp. 673, zamítl.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. července 2006
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu