22 Cdo 2073/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce V.
Š., proti žalovanému H. m. P., zastoupenému advokátem, o nařízení předběžného
opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 77/2002, o
dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2003,
č. j. 22 Co 174/2003-47, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne
28. ledna 2003, č. j. 14 C 77/2002-34, zamítl návrh žalobce na nařízení
předběžného opatření tohoto znění: „ Žalovanému se do nabytí právní moci tohoto
rozsudku zakazuje uzavírat osobně nebo prostřednictvím třetích osob bez
žalobcova písemného souhlasu jakékoliv smlouvy či dohody nebo činit bez
žalobcova písemného souhlasu jakékoliv jiné právní úkony, týkající se pozemku
parc. č. 441 a na něm stojícího bytového objektu č. p. 72, k. ú. V., zapsaných
Katastrálním úřadem P.“.
Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozhodující k odvolání
žalobce, potvrdil usnesením ze dne 30. května 2003, č. j. 22 Co 174/2003-47,
usnesení soudu prvního stupně ve shora uvedeném výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen
„OSŘ“) s odůvodněním, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam, protože postupem soudů obou stupňů se dostal do nerovného
postavení účastníka řízení a je mu tak upřeno ústavní právo na spravedlivé
posouzení věci, což dále podrobně rozvádí.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas
(§ 240 odst. 1 OSŘ) účastníkem řízení, který ale nebyl zastoupen ve smyslu §
241 odst. 1 OSŘ advokátem. Přes nesplnění této podmínky řízení rozhodl o
dovolání s přihlédnutím k § 241b odst. 2, věta za středníkem OSŘ, když zjistil,
že dovolání není přípustné. Vyšel z § 236 odst. 1 OSŘ, podle něhož lze
dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon
připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje § 237 až
§ 239 OSŘ. Žádné z těchto zákonných ustanovení nepřipouští dovolání proti
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o návrhu na vydání předběžného
opatření, které není rozhodnutím ve věci samé. O § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ
tedy nelze přípustnost dovolání v daném případě opírat.
Dovolací soud proto o dovolání v dané věci rozhodl tak, že je jako
nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí
o věci (§ 145, § 151 odst. 1 OSŘ)..
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu