Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 2090/2006

ze dne 2006-09-05
ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2090.2006.1

22 Cdo 2090/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího

Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci

žalobce Z. O., zastoupeného advokátem, proti žalované Mgr. L. T.,

zastoupené advokátkou, o obnovu řízení, vedeném u Okresního soudu v Náchodě

pod sp. zn. 6 C 162/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v

Hradci Králové ze dne 21. března 2006, č. j. 20 Co 624/2005-61, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Žalobce se domáhal obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v

Náchodě (dále „soud prvního stupně“) pod sp. zn. 6 C 8/2002, v níž soud v

souvislosti se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví rozhodl o

prodeji nemovitosti a rozdělení výtěžku podle spoluvlastnických podílů. Žalobce

návrh na obnovu řízení zdůvodňoval zejména tím, že v řízení o výkonu

rozhodnutí, vedeném pod sp. zn. E 3629/2004, byla její cena stanovena znaleckým

posudkem nižší částkou, než z jaké vycházel soud při nařízení prodeje

nemovitosti

Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. října 2005, č. j. 6 C 162/2005-39,

zamítl „návrh na povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 6 C 8/2002 u

Okresního soudu v Náchodě“, a dále rozhodl o nákladech řízení. S odkazem na §

228 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a na skutečnosti, o něž

žalobce návrh na obnovu řízení opíral, uzavřel, že žalobce nepřeložil takové

důkazy, které by povolení obnovy řízení odůvodňovaly.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce

usnesením ze dne 21. března 2006, č. j. 20 Co 624/2005-61, potvrdil usnesení

soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se

závěrem soudu prvního stupně a po podrobnější analýze věci konstatoval, že

žalobce neuvedl žádné skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které by bez své

viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně, ani důkazy,

které nemohly být v původním řízení provedeny, pokud by pro něho mohly přivodit

příznivější rozhodnutí ve věci.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož

přípustnost opírá o § 238 odst. 1 písm. a) OSŘ a uplatňuje dovolací důvod

uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Namítá, že odvolací soud nepřihlédl k

tomu, že v řízení vedeném pod sp. zn. E 3629/2004 byla cena nemovitosti

stanovena na méně než polovinu oproti ceně, z níž vycházel soud při nařízení

prodeje nemovitosti. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak napadené rozhodnutí

odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu

prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm.

a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a

že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení

(zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a

zjistil, že dovolání není důvodné.

Dovolatel tvrdí, že ve věci jsou dány důvody pro obnovu řízení uvedené

v § 228 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, podle kterého žalobou na obnovu řízení

účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým

bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo

důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního

stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím

soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li

provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem

prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před

odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Důvody spatřuje v tom, že po pravomocném skončení nalézacího řízení byla v

exekučním řízení stanovena cena předmětné nemovitosti částkou o polovinu nižší

než v řízení nalézacím. Dovolatel však měl již v nalézacím řízení možnost

namítat nesprávnost znaleckého posudku, kterým byl v tomto řízení proveden

důkaz, a uvádět skutečnosti ovlivňující výši ceny domu. Skutečnost, že po

skončení řízení byl vyhotoven znalecký posudek stanovující cenu věci jinou

částkou, než jakou byla oceněna v nalézacím řízení, není důvodem k obnově

řízení.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Vady

řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3

OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny

ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b

odst. 2 OSŘ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že

dovolatel nebyl úspěšný a žalované takové náklady dovolacího řízení, na jejichž

úhradu by měla právo

(§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. září 2006

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.,

v.r.

předseda senátu