22 Cdo 2102/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce MUDr. J. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) D. J., a
2) A. J., o vyklizení nemovitosti a odstranění plotu, vedené u Okresního soudu
v Karviné pod sp. zn. 21 C 105/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2005, č. j. 57 Co 154/2005-143,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Karviné (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23.
listopadu 2004, č. j. 21 C 105/2000-121, uložil žalovaným pod bodem I. výroku,
aby společně a nerozdílně odstranili plot umístěný na hranici mezi pozemky
parc. č. 2756/3 a parc. č. 2756/1 v kat. území P. u O., a pod bodem II., aby
společně a nerozdílně vyklidili pozemek parc. č. 2756/3 v kat. území P. u O.
Pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí je žalobce veden jako
vlastník pozemků parcelních čísel 2756/1, 2756/3 a 2756/4 v kat. území P. u O. Pozemky parcelních čísel 2756/1 a 2756/3 žalobce nabyl dědictvím po otce K. M. Žalovaní jsou vedeni v tomtéž kat. území jako spoluvlastníci pozemků parcelních
čísel 2755/1, 2755/2, 2755/3 a 2758. Geometrickým plánem z 10. 8. 1979 byl
pozemek parc. č. 2756 rozdělen na pozemky parc. č. 2756/1 o výměře 1012 m2 a
parc. č. 2756/2 o výměře 853 m2, do níž byla sloučena parc. č. 2757 o výměře 66
m2. Geometrickým plánem ze 4. 9. 1979 byl pozemek parc. č. 2756/1 o výměře 1012
m2 rozdělen na pozemky parc. č. 2756/1 o výměře 702 m2 a parc. č. 2756/3 o
výměře 310 m2. Geometrickým plánem ze 17. 4. 1986 došlo k rozdělení pozemku
parc. č. 2756/3 na pozemky parc. č. 2756/3 o výměře 294 m2 parc. č. 2755/3 o
výměře 24 m2. Na pozemku parc. č. 2756/3 je zastavěná plocha označena jako díl
„c“ a na pozemku parc. č. 2755/3 je zastavěná plocha označena jako díl „b“. Díl
„c“ byl následně označen jako parc. č. 2756/4. Geometrické plány ze 4. 9. 1979
a 17. 4. 1986 byly do evidence nemovitostí zapsány 28. 5. 1986. Kupní smlouvou
ze 6. 9. 1979, registrovanou téhož data, žalovaní prodali manželům K. a E. (správně E.) M., právním předchůdcům žalobce, pozemek parc. č. 2756/1 s
příslušenstvím, součástmi, oplocením a porosty. Kupní smlouvou ze 16. 8. 1979,
registrovanou téhož data, žalovaní prodali I. M. pozemek parc. č. 2756/2 o
výměře 853 m2. Součástí této kupní smlouvy je geometrický plán z 10. 8. 1979. Na pozemku parc. č. 2756/3 se nachází hospodářská budova, kolaudovaná v roce
1965, kterou do současné doby užívají žalovaní. Na hranici mezi pozemky parc. č. 2756/1 a parc. č. 2756/3 je postavený plot ve společném jmění žalovaných a
na pozemku parc. č. 2756/3 se nachází skládka materiálu žalovaných. Soud
prvního stupně dospěl k závěru, že tvrzení žalovaných s poukazem na geometrický
plán ze 4. 9. 1979 o tom, že jejich úmyslem bylo kupní smlouvou ze 6. 9. 1979
převést jen část pozemku parc. č. 2756/1 o výměře 702 m2, neobstojí. Pro tento
závěr podle soudu prvního stupně svědčí obsah znaleckého posudku Ing. M. K.,
vypracovaného na žádost žalovaného, který byl vyhotoven ještě před rozdělením
pozemku parc. č. 2756/1 a který sloužil pro stanovení kupní ceny ve smlouvě ze
6. 9. 1979, kdy znalec ocenil pozemek parc. č. 2756/1 o výměře 1032 m2 (pokud
znalec uvedl výměru 1032 m2 místo výměry 1012 m2, šlo podle soudu o chybu v
psaní). Pokud žalovaní měli v úmyslu prodat jen část pozemku parc. č. 2756/1,
pak mohli postupovat stejně jako v případě předchozí kupní smlouvy ze 16. 8. 1979 a součástí smlouvy učinit geometrický plán o rozdělení pozemku. Uvedl, že
„pro posouzení smlouvy o převodu nemovitostí je významný jen ten projev vůle,
který byl vyjádřen v písemné formě“. Kupní smlouva ze 6. 9. 1979 má všechny
náležitosti právního úkonu a je určitá. Na její platnosti nic nemění
skutečnost, že v době jejího uzavření pozemek parc. č.
2756/1 nebyl v evidenci
nemovitostí evidován, neboť reálně existoval a žalovaní měli znalost o jeho
umístění na základě geometrického plánu z 10. 8. 1979. Pozemek parc. č. 2756/3
žalovaní nevydrželi, neboť v řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by
zakládala právní titul držby, a v roce 1986 byli seznámeni s tím, že jejich
hospodářská budova nyní stojící na pozemku parc. č. 2756/4 (dříve parc. č. 2756/3) nestojí na jejich pozemku.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze
dne 15. listopadu 2005, č. j. 57 Co 154/2005-143, rozsudek soudu prvního stupně
změnil tak, že zamítl žalobu, „aby žalovaní 1) a 2) byli povinni společně a
nerozdílně vyklidit pozemek parc. č. 2756/3 a odstranit plot umístěný na
hranici mezi pozemky parc. č. 2756/3 a 2756/1, vše v kat. území P. u O.“. Dále
rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud dovodil, že „s ohledem na určitost
jako předpoklad platnosti právního úkonu (§ 37 ObčZ) musel být pozemek jako
předmět občanskoprávního úkonu individualizován parcelním číslem, názvem obce,
popř. kat. území, v němž leží“. Uvedl, že „označení pozemku, který byl
předmětem kupní smlouvy ze 6. 9. 1979, sice splňovalo formální požadavky na
určitost předmětu právního úkonu, avšak takto řádně označený pozemek v době
uzavírání kupní smlouvy neexistoval, jak bylo zjištěno ze sdělení katastrálního
úřadu, neboť nebyl k datu uzavření smlouvy označen v písemném operátu evidence
nemovitostí a součástí kupní smlouvy nebyl geometrický plán, na němž by byl
převáděný pozemek vyznačen tak, aby mohl být do operátu evidence nemovitostí
zanesen. Protože převáděný pozemek parc. č. 2756/1 jako věc ve smyslu
občanského práva ke dni uzavření kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 neexistoval, byla
tato smlouva od počátku absolutně neplatná podle § 37 odst. 2 ObčZ pro
nemožnost plnění. Na tom nemohlo nic změnit to, že následně byl proveden zápis
změny vlastnictví k takto označenému pozemku parc. č. 2756/1 v důsledku toho,
že v mezidobí mezi uzavřením smlouvy a provedením zápisu byla do operátu
evidence nemovitostí zanesena kupní smlouva mezi žalovanými a I. M., jejíž
součástí byl i geometrický plán na rozdělení pozemku parc. č. 2756 na parc. č.
2756/1 a parc. č. 2756/2“. Z důvodu neplatnosti kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 se
K. a E. M. nestali vlastníky pozemku parc. č. 2756/1 a jejich vlastnictví pak
děděním nemohlo přejít na žalobce. Žalobce proto není aktivně legitimován k
podání vlastnické žaloby.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného
právního posouzení věci. Namítl, že evidence nemovitostí v době uzavření kupní
smlouvy ze 6. 9. 1979 byla vedena na evidenčním principu. Údaje z této evidence
sice sloužily jako podklad pro sepisování smluv a jiných listin, ale nezávazně,
proto údaje o vlastnictví získané z evidence nemovitostí si měl každý při
právním jednání ověřit. Vlastnictví k nemovitostem přecházelo registrací
smlouvy státním notářstvím. Byl-li geometrickým plánem pozemek rozdělen na dva
samostatné pozemky s novými parcelními čísly a předmětem smlouvy byl jeden z
takto nově vzniklých pozemků, pak registrací takové smlouvy pozemek původního
parcelního čísla zanikl a právně existovaly jen pozemky s parcelními čísly
podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku. Na tom nic nemůže změnit
skutečnost, že v evidenci nemovitostí i po registraci kupní smlouvy ze 6. 9.
1979 byl ještě po nějakou dobu zapsán původní pozemek před rozdělením. Podle
názoru žalobce lze dovodit, že změna v evidenci nemovitostí nastala dnem
registrace kupní smlouvy, nejpozději však dnem doručení stejnopisu smlouvy
příslušnému orgánu geodézie. Jestliže kupní smlouva ze 16. 8. 1979, uzavřená
mezi žalovanými a I. M. na základě geometrického plánu z 10. 8. 1979, byla
doručena orgánu geodézie 27. 8. 1979, pak ve smlouvě ze 6. 9. 1979 byl jako
předmět smlouvy správně označen pozemek parc. č. 2756/1, který reálně i právně
v den uzavření smlouvy existoval. Nelze proto akceptovat právní názor
odvolacího soudu, že tento pozemek ke dni uzavření smlouvy 6. 9. 1979 jako věc
ve smyslu občanského práva neexistoval. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání. Důvody uváděné v dovolání nejsou podle
nich relevantní a nemohou obstát.
Nejvyšší soud ČR (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že
dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal
napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“)
v rozsahu uplatněného dovolacího důvodu a dospěl k závěru, že dovolání není
důvodné.
Odvolací soud postavil své rozhodnutí na právním závěru, že žalobce není v
daném sporu aktivně legitimován. Dovolací soud k tomu poznamenává, že v této
věci není třeba řešit otázku, zda je žalobce vlastníkem pozemku v současné době
označeného parc. č. 2756/1. S ohledem na nespornou skutečnost, že předmětný
plot a skládka materiálu se nachází na pozemku č. parc. 2756/3, je pro výsledek
sporu (dovolacího řízení) určující, zda se žalobce stal vlastníkem tohoto
pozemku užívaného žalovanými. V daných skutkových a právních souvislostech pak
jde o řešení konkrétní otázky, zda převodní smlouva ze 6. 9. 1979, jíž měl být
podle tvrzení žalobce na jeho právní předchůdce převeden pozemek č. parc.
2756/1 v původní výměře 1012 m2 (zahrnující i nynější pozemek parc. č.
2756/3), je neplatná proto, že tento pozemek v době sporného převodu nebyl
zanesen v podobě písemného operátu v tehdejší evidenci nemovitostí a tudíž jako
věc neexistoval.
Právní názor odvolacího soudu, že sporná převodní smlouva ze 6. 9. 1979 je
neplatná, je zcela v souladu s hmotným právem a judikaturou dovolacího soudu.
Předpokladem určitosti smlouvy o převodu nemovitosti je, aby z ní bylo zřejmé,
jaká nemovitost je jejím předmětem. Předmětem převodu vlastnictví může být jen
věc způsobilá být předmětem občanskoprávních vztahů, tedy z právního hlediska
samostatná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 4. 1992, sp. zn. 4 Cz
18/92, publikovaný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č. 1, ročník 1993). V
rozsudku ze 16. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 356/2004, (viz Soubor rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. Beck, C 3012), Nejvyšší soud zaujal právní názor, že
„součástí smlouvy o převodu nemovitosti, týkající se části parcely dosud v
katastru nemovitostí neoddělené, musí být geometrický plán, kterým byla
převáděná část oddělena. Jestliže však byl geometrický plán přiložen jen jako
příloha ke smlouvě a přesto byla smlouva registrována a z obsahu k ní
přiloženého geometrického plánu je objektivně jasné, jaká nemovitost byla
převedena, není smlouva o jejím převodu neplatná pro neurčitost“. Z obsahu
spisu vyplývá, že ke dni uzavření kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 byl v bývalé
evidenci nemovitostí evidován pozemek parc. č. 2756 o výměře 1799 m2. Označená
kupní smlouva se týkala části pozemku parc. č. 2756, tj. pozemku parc. č.
2756/1, v evidenci nemovitostí neoddělené čili z právního hlediska nikoli věci
samostatné. Za tohoto stavu s ohledem na uvedené, nebyl-li součástí kupní
smlouvy ze 6. 9. 1979 geometrický plán, kterým došlo k oddělení převáděného
pozemku od pozemku parc. č. 2756, a smlouva ani na takový geometrický plán
neodkazuje, nelze než dát odvolacímu soudu za pravdu v jeho názoru, že je tato
smlouva neplatná. Nelze také přehlédnout, že k vytyčení pozemku parc. č. 2756/1
došlo dvakrát, poprvé geometrickým plánem z 10. 8. 1979, kdy jeho výměra byla
stanovena 1012 m2, podruhé geometrickým plánem ze 4. 9. 1979, kdy došlo k
rozdělení pozemku parc. č. 2756/1 a kdy nově vytyčený pozemek parc. č. 2756/1
měl mít výměru 702 m2. Z kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 tak jednoznačně nevyplývá,
zda předmětem smlouvy byl pozemek vytyčený geometrickým plánem z 10. 8. 1979 či
ze 4. 9. 1979.
Registrace kupní smlouvy státním notářstvím podle tehdy platné úpravy (§ 47
odst. 2 ObčZ ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.) byla předpokladem účinnosti
smlouvy o převodu nemovitosti. Sama o sobě však platnost takové smlouvy
nezaručovala a nebránila tomu, aby k tomu legitimovaná osoba nemohla s úspěchem
u soudu namítat neplatnost takové smlouvy. Tato registrace pak měla z hlediska
tehdejší evidence nemovitostí ten význam, že se na jejím základě v této
evidenci vyznačila změna vlastnictví. Jen tím, že převodní smlouva byla
registrována státním notářstvím a posléze dána na vědomí příslušnému orgánu
geodézie, se údaje v převodní smlouvě, týkající se identifikace převáděné
nemovitosti, nestaly a ani nemohly stát relevantní součástí operátu evidence
nemovitostí. Jinými slovy jestliže v převodní smlouvě byla jako předmět převodu
uvedena dosud v operátech evidence nemovitostí řádně nevymezená nemovitost,
tedy věc nezpůsobilá stát se předmětem občanskoprávních vztahů, registrací
takové smlouvy, příp. následného jejího vložení do sbírky listin [§ 1 odst. 2
písm. c) vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o
evidenci nemovitostí] se uvedený nedostatek nezhojil. Předpokladem platnosti
sporné smlouvy proto bylo, aby před jejím uzavřením příslušný orgán geodézie v
evidenci nemovitostí řádným postupem vyznačil existenci převáděného pozemku na
základě náležitého geometrického plánu. Jestliže se tak nestalo, přičemž k
převodní smlouvě nebyl připojen ani geometrický plán ani uvedena výměra
převáděného pozemku, nelze učinit jiný závěr, než který přijal odvolací soud,
tj. že sporná smlouva je neplatná.
Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ,
jakož i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
dovolací soud nezjistil (§ 242 odst. 3 OSŘ).
Z uvedených důvodů dovolací soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 2
OSŘ zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce
bylo zamítnuto a žalovaným náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a §
142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu