22 Cdo 2105/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobkyně Vinohradská správcovská, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Anny
Letenské 34/7, IČO: 27660036, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem
se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, proti žalovanému MORAVAN, stavební bytové
družstvo, se sídlem v Kyjově, Tyršova 139, IČO: 00048984, zastoupenému Mgr. Miroslavem Fotrem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Na Pískách 3275/3, o
přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku, vedené u Okresního soudu v
Hodoníně pod sp. zn. 7 C 283/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2012, č. j. 38 Co 474/2010-172, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 13.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
zástupce žalovaného Mgr. Miroslava Fotra. Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Hodoníně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. června
2010, č. j. 7 C 283/2008-122, zamítl návrh žalobkyně, aby soud přikázal za
náhradu ve výši 1.200.000,- Kč, kterou je povinna žalobkyně zaplatit žalovanému
ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, do vlastnictví žalobkyně
budovu č. p. 44 - bytový dům v obci Vracov, části obce Vracov, v k. ú. V. zapsaný u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště
Kyjov, postavený na pozemku parc. č. 15/1 – zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. a obci V. zapsaném u téhož katastrálního úřadu. Dále rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne
19. ledna 2012, č. j. 38 Co 474/2010-172, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil ve výroku o věci samé, změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení před
soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. a), případně písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo
podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost
odkazuje. Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na
rozdílnosti (nesouhlasnosti) tohoto rozhodnutí s rozhodnutím soudu prvního
stupně. O nesouhlasné rozhodnutí jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro
rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti
stanovená účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozhodnutí odlišná.
Odlišností se přitom nemyslí rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na
obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně
konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků,
tedy jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil odvolací soud
konkrétní právní vztah účastníků (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod R 52/1999, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2099/99, a řadu dalších rozhodnutí). V dané věci je rozsudek
odvolacího soudu potvrzujícím rozhodnutím. V dané věci by tak připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží
[§ 237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není. Dovolatel tvrdí, že stavebník neměl ke zřízení stavby právní titul; samotný
souhlas vlastníka pozemku podle něj ke kvalifikaci stavby jako oprávněné
nestačí. Podle názoru dovolacího soudu je jednoznačně správný závěr odvolacího
soudu, že JZD udělilo „nepodmíněný a neomezený souhlas“ se stavbami na svém
pozemku, které též realizovalo. Pokud jde o právní formu souhlasu, odvolací
soud odkázal též na hospodářskou smlouvu č. 3/66. Z této smlouvy, uzavřené mezi
tehdejším stavebníkem a JZD Vracov - vlastníkem pozemku – se podává, že JZD
mělo pro stavebníka provést výstavbu 6 bytových jednotek na svém pozemku. V
souladu s § 25 tehdy účinného hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., nelze
tento úkon vykládat jinak, než jako smluvní souhlas s tím, aby na pozemku JZD
byly domy ve vlastnictví bytového družstva (stavebníka). Šlo o (nepojmenovanou)
smlouvu o spolupráci organizací, umožněnou v § 352 hospodářského zákoníku. Stavba tedy zjevně nebyla zřízena neoprávněně. Nešlo-li o neoprávněnou stavbu,
nebylo třeba se již zabývat dalšími dovolacími námitkami; ty na věcné
správnosti rozhodnutí odvolacího soudu nemohly nic změnit. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a
úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu
vznikly a představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s
vypracováním vyjádření k dovolání. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly
stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském
soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp.
zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve
Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhrada nákladů řízení je dána odměnou ve výši
13.100,- Kč stanovenou podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. 399/2010 Sb.,
neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II a Čl. III vyhl. č. 486/2012 Sb.), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §
13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem
tedy 13.400,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1 a § 149
odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný
oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.