22 Cdo 2108/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila a
soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce M. H.,
zastoupeného advokátem, proti žalované M. K., zastoupené obecnou zmocněnkyní, o
stanovení povinnosti provést opatření vedoucí k zamezení spadávání jehličí na
sousední pozemek, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 4/98, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci ze dne 17. dubna 2000, č. j. 30 Co 59/2000-52, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne
17. dubna 2000, č. j. 30 Co 59/2000-52, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze 2. 11. 1999, č. j. 18 C 4/98-29, uložil
žalované povinnost „provést opatření vedoucí k zamezení spadávání jehličí na
zahradu a objekt žalobce č. parc. 320 a č. 321, patřící k domu č. 180 v L., Ch.
ulice“, a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem domu čp. 180 se
zastavěnou plochou č. 320 a zahradou parc. č. 321 v kat. území H. H., obec L.
Žalovaná je vlastnicí sousedních nemovitostí, a to domu čp. 199 se zastavěnou
plochou parc. č. 319. Na posledně jmenovaném pozemku roste ve vzdálenosti od
hranice tohoto pozemku s pozemkem žalobce parc. č. 320 borovice černá, jejíž
obvod ve výšce 130 cm činí 173 cm. Pokácení tohoto stromu, o jehož povolení
žádala žalovaná právě z důvodu spadu jehličí na sousední pozemky žalobce,
nebylo rozhodnutím Magistrátu města L. – odboru životního prostředí z 24. 5.
1999 povoleno, s odůvodněním, že jde o zdravý strom, který plní svoji
biologicko-estetickou funkci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že spad
jehličí by bylo možné považovat za protiprávní zásah do vlastnického práva
žalobce jen za předpokladu, že by tím docházelo ve smyslu § 127 odst. l ObčZ k
jeho obtěžování nad míru přiměřenou poměrům nebo by tím byl vážně ohrožen výkon
jeho práv. Dovodil, že obtěžování nad míru přiměřenou poměrům je dáno
objektivními okolnostmi, ale nelze vyloučit, aby se přihlédlo i okolnostem
tkvících v osobě vlastníka, který se domáhá ochrany. Podle ohledání na místě
samém padání jehličí vyvolává nutnost opakovaného shrabávání jehličí, zejména v
podzimních měsících, s cílem řádného využití pozemku i ochraně půdy před
nežádoucí kyselostí. Je nezbytné odstraňovat i jehličí ze střechy garáže a
okapů domu i garáže žalobce, aby nedocházelo k zatékání a jejich vlhnutí.
Přestože tyto následky lze charakterizovat jako běžné, vzhledem ke konkrétní
osobě žalobce a jeho manželky, kteří jsou starobní důchodci a přesáhli věkovou
hranici 80 let, jde o „nepřiměřenou imisi“, přičemž bude na žalované, jakým
způsob, jaké konkrétní opatření zvolí, aby uloženou povinnost mohla splnit.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem
ze 17. 4. 2000, č. j. 30 Co 52/2000-59, změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, že žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že opadáváním jehličí z borovice
žalované není žalobce jako vlastník sousedních pozemků ve smyslu § 127 odst. l
ObčZ obtěžován nad míru přiměřenou poměrům. To je dáno tím, že uvedený strom je
v dobrém zdravotním stavu, plní svoji biologicko-estetickou funkci a spad
jehličí je způsoben přirozenou obnovou asimilačního aparátu. Žalovaná vyvinula
dostatečnou snahu o smírné řešení, když požádala o povolení k pokácení stromu,
což ji právě vzhledem k uvedeným zjištěním nebylo správním orgánem povoleno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že předmětná
borovice není ojediněle rostoucím stromem, jehož biologická funkce by výrazně
převyšovala stromy ostatní, když nedaleko bydliště účastníků je souvislý lesní
porost. Jak je známo, že „správní orgány jsou ovládány osobami s výrazným
ochranářským citěním, neberou v úvahu zájmy veřejné, natož soukromé.“
Argumentem pro zamítnutí žaloby tedy nemůže být to, že správní orgán nepovolil
pokácení borovice. Toho se žalobce ostatně žalobou ani nedomáhá. Spad jehličí
je enormní, ničí porost na zahradě, zanáší okapy a poškozuje střešní krytinu.
Jde o jehličnan zvláštního druhu a vzorek jehličí proto žalobce s dovoláním
předkládá. Podle žalobce je spadem jehličí obtěžován nad míru přiměřenou
poměrům. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla
tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud provedl podle části dvanácté, hlavy deset, bodu 17 zákona č.
30/2000 Sb. řízení o dovolání podle procesních předpisů platných k 31. 12.
2000, tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění novely
provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Dovolací soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně
zastoupeným účastníkem řízení a že v řízení nedošlo k vadám vyjmenovaným v §
237 odst. l OSŘ k ani jiným vadám, které by měly za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle dovolatelem
uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 1 písm. d ) OSŘ.
Soudy posuzovaly uplatněný nárok podle § 127 odst. l ObčZ, podle kterého
vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům
obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrozil výkon jeho práv. Dále zákon
příkladmo uvádí činnosti, které obtěžování nad míru přiměřenou poměrům nebo
vážné ohrožení mohou vyvolat.
Uvedené ustanovení obsahuje úpravu tzv. imisí, jimiž se zpravidla rozumí
pronikání účinků činnosti, konané na jedné nemovitosti, na nemovitost druhou
(viz R 3/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vlastník neužívá cizí
pozemek, ale účinek jeho činnosti se projevuje na sousedním pozemku.
Ustanovení § 127 odst. věta prvá ObčZ je třeba chápat jako doplnění obsahu
vlastnictví, vymezeného v § 123 ObčZ, o výslovnou úpravu povinností vlastníka
(srov. R 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Do pravomoci soudů (§
7 odst. l OSŘ) náleží, aby o těchto povinnostech vlastníka rozhodovaly, nebo-li
soudu přísluší, aby zkoumal, zda účinky činnosti vlastníka věci, resp. věci
samotné, naplňují skutkovou podstatu obtěžování nad mírou přiměřenou poměrům
nebo vážného ohrožení práv ve smyslu § 127 odst. l ObčZ. Podle § 90 odst. 4
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně krajiny a přírody (dále jen „ZOPK“) jsou
uvedený zákon a předpisy vydané k jeho provedení zvláštními předpisy ve vztahu
k předpisům o lesích vodách, územním plánování a stavebním řádu, o ochraně
nerostného bohatství, ochraně zemědělského půdního fondu, myslivosti a
rybářství. Pak ovšem jen samotné rozhodnutí správního orgánu vydané podle § 8
odst. l ZOPK, kterým nebylo vlastníku povoleno pokácení stromu, jehož jehličí
padá na sousední pozemek, nemůže znamenat, že opadávání jehličí z takového
stromu na sousední pozemek není obtěžováním nad míru přiměřenou poměrům ve
smyslu § 127 odst. l ObčZ. Pro takový závěr svědčí i to, že účastníkem
uvedeného správního řízení není subjekt, který se ochrany vůči vlastníku věci –
stromu, resp. splnění povinnosti vlastníka stromu, stanovené v § 127 odst. l
ObčZ, dovolává.
Pokud odvolací soud vycházel při úvaze o tom, zda padání jehličí z borovice,
náležející žalované, není obtěžováním nad míru přeměřenou poměrům ve smyslu §
127 ObčZ, jen z významu borovice, jak vyplývá z rozhodnutí správního orgánu, a
nehodnotil vůbec, jak se padání jehličí projevuje na nemovitostech žalobce, jde
o nesprávné právní posouzení věci, které mělo za následek k nesprávné
rozhodnutí ve věci. Kromě toho § 127 odst. l ObčZ ukládá vlastníku věci nejen
aby se zdržel všeho, čím nejen obtěžuje jiného nad míru přiměřenou poměrům, ale
také vážně ohrožuje výkon jeho práv. Naplněním této druhé skutkové podstaty se
odvolací soud nezabýval, i když žalobce tvrdil, že nadměrné padání jehličí
omezuje funkčnost okapů garáže a domu, čímž je ohrožuje zavlháním.
Je však třeba dodat, že R 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvádí:
„Povinnost něco konat lze uložit v rámci ochrany poskytované podle ustanovení §
417 odst. ObčZ. Není vyloučeno uložit vlastníkovi např. také odstranění věci,
lze-li to považovat za opatření vhodné a přiměřené k odvrácení hrozící vážné
škody. Jestliže ohrožený vlastník uvede v návrhu na zahájení řízení skutkový
stav tak, že to bude odůvodňovat jak žádost o zdržení se konkrétního zásahu,
tak žádost o vhodné opatření k odvrácení škody, bude možné oba návrhy kumulovat
(§ 130a odst. 1 - dnes § 127 odst. 1 ObčZ a § 417 odst. 2 ObčZ.)“. V dané věci
však se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost něco konat,
nikoliv povinnost zdržet se určitého rušení, přičemž negatorní žalobě z imisí
odpovídá jen žaloba na uložení povinnosti zdržet se určitého rušení. Nejvyšší
soud již vyslovil, že domáhá-li se žalobce, aby soud žalovanému uložil
povinnost provést určité opatření (nikoliv zdržet se určitého rušení), neboť
žalobci hrozí závažná škoda, jde o žalobu podle § 417 odst. 2 ObčZ, nikoliv o
vlastnickou žalobu podle § 126 odst. 1 ObčZ“ (C 383 Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Přitom již v žalobě
bylo uvedeno, že v důsledku padání jehličí dochází k poškozování omítky na domě
žalobce. Bylo proto namístě v první řadě ujasnit si právní povahu uplatněného
nároku.
Dovolání je tedy z hlediska dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ
opodstatněné a rozsudek odvolacího soudu byl proto podle § 243d odst. l a 2 OSŘ
zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. října 2002
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu