22 Cdo 2125/2000
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce A. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) J. B., a 2) E.
B., zastoupeným advokátem, o obnovení původního stavu, vedené u Okresního
soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 132/97, o dovolání žalovaných proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2000, č. j. 21 Co
197/99-45, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“)
rozsudkem ze dne 5. května 1999, č. j. 8 C 132/97-31, zamítl žalobu, kterou se
žalobce domáhal, aby žalovaní byli povinni zazdít jimi vybouraný otvor pro
zřízení okna ve štítové zdi žalobce zbylé po demolici domu čp. 64 v H. K.,
přiléhající k obvodové zdi nemovitosti žalovaných, tj. domu čp. 63 v H. K., a
to šíří zdiva 45 cm, uvedením do původního stavu s omítnutím takto zazděného
otvoru, a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemku parc.
č. 90 - zastavěná plocha, zbořeniště, o výměře 597 m2 v katastrálním území K.
Vlastnictví nabyl kupní smlouvou, uzavřenou 19. 12. 1995 s B. a T. V., z
nichž každé náležel spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné poloviny. Ten nabyly
každá z 1/8 v roce 1992 restitucí a ze 3/8 dědictvím po otci J. V., který
zemřel 9. 10. 1993 (spoluvlastnický podíl v rozsahu 6/8 nabyl rovněž restitucí
v roce 1992). Na uvedeném pozemku se původně nacházel dům čp. 64. Vlastníky
sousedního domu čp. 63 (spolu s pozemkem parc. č. 89) se koupí stali v roce
1974 žalovaní. Dům čp. 64 byl v roce 1977 demolován s výjimkou štítové zdi,
neboť dům čp. 63 měl samostatnou obvodovou zeď jen do výše přízemí, ve
střešní části navazoval na šítovou zeď domu čp. 63. V této zdi žalovaní v
rámci stavebního povolení vydaného jim pro přístavbu verandy a podkroví
vybudovali v roce 1984 okno o velikosti 210 x 150 cm, aniž ve stavebním řízení
zmínili, že by mělo jít o okno ve zdi, která není jejich vlastnictvím. Stavební
úřad zahájil v roce 1996 řízení o odstranění stavby tohoto okna a řízení
přerušil. Odkázal účastníky, aby podali žalobu ohledně sporného vlastnictví
štítové zdi. To žalobce učinil vzájemnou žalobou v řízení vedeném pod sp.
zn. 14 C 144/96 soudu prvního stupně, v němž se žalovaní domáhali, aby žalobci
bylo uloženo umožnit jim jako vlastníkům domu čp. 63 průjezd a průchod přes
část pozemku parc. č. 90. Rozsudkem soudu prvního stupně z 18. 6. 1997, č.
j. 14 C 144/96-24, který nabyl právní moci 8. 8. 1997, byla tato žaloba
zamítnuta, a vzájemná žaloba byla vyloučena k samostatnému projednání.
Soud prvního stupně na základě uvedených zjištění dospěl k závěru, že žalobce
není k podání žaloby na ochranu vlastnického práva podle § 126 ObčZ věcně
legitimován. Vlastnické právo ke štítové zdi nemohly na něj převést kupní
smlouvou z roku 1995 B. a T. V., neboť jim nepatřilo. Byly spoluvlastnicemi
jen převáděného pozemku parc. č. 90, který samy nabyly již v době, kdy dům na
tomto pozemku již zbořen. I kdyby však žalobce byl vlastníkem předmětné
štítové zdi, nemohlo být žalobě vyhověno proto, že „zazděním sporného okna
nebo jeho části nacházející se ve zdi čp. 64 by nad míru přiměřenou byl ohrožen
výkon práv žalovaných (§ 127 odst. l ObčZ), kteří okno vybudovali na základě
řádně vydaného stavebního povolení.“
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem z 26. 1.
2000, č. j. 21 Co 197/99-45, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobě vyhověl, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud dospěl oproti soudu
prvního stupně k závěru, že B. a T. V. se staly v roce 1993 dědictvím po otci
s ohledem na své dřívější spoluvlastnické podíly spoluvlastnicemi celého
pozemku parc. č. 90 a také zbořeniště na tomto pozemku, jehož součástí jako
pozůstatek zbořeného domu č. 64 byla i štítová zeď. Podle odvolacího soudu
nabyly spoluvlastnictví k této zdi bez ohledu na to, že se o ní usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 z 6. 1. 19995, č. j. 2 D 1078/93-48, výslovně
nezmiňuje a s dědictvím toho, co na pozemku parc. č. 90 zbylo, se vypořádává
jen tak, že za údaj o nabytí parc. č. 90 ze 3/8 u každé z dědiček uvádí v
závorce „stavba zbořena“. To znamená, že B. a T. V. kupní smlouvou z roku
1995 převedly na žalobce nejen vlastnictví pozemku parc. č. 90, ale i
zbořeniště na něm se nacházejícímu včetně štítové zdi. Protože žalovaní
neprokázali souhlas vlastníka zdi k probourání okna, šlo o protiprávní zásah
do vlastnictví jiného a žaloba na ochranu vlastnického práva podle § 126 ObčZ,
způsobená tímto zásahem, je důvodná. Na tom nic nemění ani stavební povolení,
vydané na přestavbu domu žalovaných, které podle výkresové dokumentace
zahrnovalo i zřízení okna, neboť tímto povolením nelze změnit vlastnictví ke
štítové zdi. Odvolací soud považoval za uvedení zdi do původního stavu i její
omítnutí, když před odvolacím soudem účastníci potvrdili, že zeď byla před
probouráním okna omítnuta.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Nesouhlasí se závěrem
odvolacího soudu, že Ing. J. V. a jeho dcery a posléze žalobce nabyli
vlastnictví k předmětné zdi. Nebylo ani prokázáno, které nemovitosti byly Ing.
V. a jeho dcerám v restitučním řízení vydány, zda jen pozemky parc. č. 90 a č.
207 nebo i další věci, tj. zbořeniště, resp. zbylá štítová zeď. Ta by musela
být na žalobce a jeho právní předchůdce převedena jako samostatná věc. V letech
1975-1977 byl však dům čp. 64 demolován a dále již nemohl být předmětem
vlastnických vztahů. Tak tomu bylo i v době, kdy žalovaní získali stavební
povolení mimo jiné i k probourání okna ve štítové zdi. Žalobce prokazuje
vlastnictví k této štítové zdi pouze výpisem z katastru nemovitostí, v němž je
uveden jen způsob využití pozemku jako zbořeniště, nikoliv zbořeniště jako
předmět vlastnického práva. Štítová zeď přilehlá na dům čp. 63 nemohla být
demolována také proto, aby nedošlo ke znehodnocení tohoto domu. Proto se
demolicí domu č. 64 stala štítová zeď tohoto domu součástí jejich domu čp. 63.
I kdyby však součásti jejich domu nebyla, měli ke zbudování okna v této zdi
souhlas jejího vlastníka. Stavební povolení v roce 1984 vydal MěNV H. K., který
pozemek parc. č. 90 a štítovou zeď jako státní majetek spravoval a ve
stavebním řízení žádné námitky vzneseny nebyly. Kromě toho žalovaní zbudovali
okno už v roce 1984, kdy žalobce ještě nebyl vlastníkem zdi a už proto
nemohli žalovaní do jeho vlastnického práva zasáhnout. Nesprávně jim také bylo
uloženo omítnutí štítové zdi po zazdění okna, protože omítku provedli žalovaní
sami v rámci rekonstrukčních prací. Omítnutí zdi není tedy její uvedení do
původního stavu. Žalovaní navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a
věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud ČR provedl podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č.
30/2000 Sb. řízení o dovolání podle procesních předpisů platných k 31. 12.
2000, tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Nejvyšší soud ČR po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně
zastoupeným řízení přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst.
l a 3 OSŘ.
Vady uvedené v § 237 odst. 1 OSŘ nebo jiné vady řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241 odst. 3 písm. a) a b) OSŘ],
žalovaní nenamítali a dovolacím soudem nebyly zjištěny.
Pro posouzení věci je významná otázka, zda je štítová zeď, stojící na
pozemku žalobce, samostatnou věcí a předmětem právních vztahů. Není sporu o
tom, že tato zeď je pozůstatkem stavby, která dříve stála na pozemku žalobce, a
že se o ni opírá částečně i stavba žalovaných. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze
dne 28. 1. 1998 sp. zn. 3 Cdon 1305/96, publikovaný v Soudních rozhledech č.
8/1998, uvádí: „Ve všech případech (např. u drobných staveb) však nelze
stanovit jednoznačné hledisko pro určení, kdy půjde o samostatnou věc, a kdy o
součást pozemku. Bude vždy třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným
předmětem práv a povinností, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci.“ V
těchto případech soud musí zvážit, zda s přihlédnutím ke zvyklostem,
zachovávaným v právních vztazích, jakož i s přihlédnutím k obecné účelnosti
existence různých právních vztahů k pozemku a k objektu na něm se
nacházejícímu, prohlásí určitý výsledek stavební činnosti za samostatnou věc a
tedy za stavbu podle občanského práva. Podstatná bude hospodářská účelnost
objektu.
V dané věci ze spisu vyplývá, že sporná zeď na pozemku žalobce nemá
samostatný hospodářský význam, není sama o sobě funkční a není tudíž
samostatným předmětem právních vztahů. Slouží sice částečně domu žalovaných,
může však sloužit jako zeď domu, který by byl zřízen na pozemku žalobce. Sama
skutečnost, že zanikl dům, jehož součástí dříve zeď byla, nemůže vést k závěru,
že by sporná zeď „přirostla“ k sousednímu domu, jehož by se stala součástí. V
případě, že po zániku domu jako samostatné nemovité věci z domu zůstane zeď,
která má samostatný hospodářský význam (např. slouží k ohrazení pozemku), je
zeď věcí a zůstává ve vlastnictví vlastníka domu. Nemá-li zeď samostatný
hospodářský význam, stává se součástí pozemku, na kterém je postavena a
vlastník pozemku ji nabývá přírůstkem. Jen v případě, že zeď by nadále mohla
sloužit výlučně domu na sousedním pozemku, by bylo možno uvažovat o přírůstku k
tomuto domu; takové zjištění však soudy neučinily a dovolatel nic takového ani
netvrdí. Zdi může být využito i při stavbě na pozemku žalobce a proto nemůže
být součástí domu žalovaných. V obdobném případě Nejvyšší soud ČR vyslovil: „Má-
li spojením původně samostatných věcí vzniknout věc nová (popřípadě má-
li jedna z těchto věcí zaniknout jako přírůstek druhé věci), je třeba, aby
původní věci byly nadále ve vztazích k okolí jako jediný celek; tomuto
požadavku odporuje stav, kdy původní věci si zachovávají samostatné
funkce a vnější vztahy“ (rozsudek ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2548/98,
publikovaný v Právních rozhledech č. 10/2000).
Závěry odvolacího soudu, že předmětná štítová zeď je vlastnictvím
žalobce jako součást jeho pozemku parc. č. 90, stejně jako že zřízením okna v
této zdi žalovanými v roce 1984, kterou považovali tehdy za vlastní a tedy bez
souhlasu vlastníka, protiprávně zasáhli do vlastnického práva právního
předchůdce žalobce, jsou správné. Uvedený zásah dosud trvá a žalobci tak
přísluší ochrana jeho vlastnického práva podle § 126 ObčZ uvedením věci do
původního stavu, tj. zazděním okenního otvoru ve štítové zdi včetně jejího
omítnutí. Žalovaní totiž teprve v dovolacím řízení přicházejí s novou
skutečností, a to, že štítovou zeď po vybourání okna sami omítli. Dovolací soud
však vychází ze skutkového stavu zjištěného nalézacími soudy.
Rozsudek odvolacího soudu je z pohledu dovolacích námitek správný a dovolání
bylo proto zamítnuto (§ 243d odst. l OSŘ).
Úspěšnému žalobci by příslušela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty mu však
nevznikly (§ 243d odst.4, § 224 odst. l , § 151 odst.l a § 142 odst. l OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2002
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu