22 Cdo 2144/2025-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 438/45, proti žalovaným 1) V. K., 2) L. K., oběma zastoupeným Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, o žalobě z rušené držby, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 12 C 286/2024, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2025, č. j. 12 Co 35/2025-55, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Každá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 663,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jakuba Vavříka, advokáta se sídlem v Praze, Sokolovská 438/45.
1. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 12. 2024, č. j. 12 C 286/2024-37, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované č. 1 i žalované č. 2 odstranit dřevěné kolíky a k nim připevněnou kari síť, na níž umístily ceduli s nápisem „soukromý pozemek“, a dále výstražné pruhované pásky s nápisem „zákaz vstupu“ ohrazující schodiště vedoucí k východní straně budovy č. p. XY (XY), která je součástí pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, na východní část pozemku parc.
č. XY, v k. ú. XY, jakož i ceduli s nápisem „soukromý pozemek“ umístěnou na zábradlí tohoto schodiště a přehrazení chodníku ke schodišti dřevěnými tyčemi (výrok I), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované č. 1 i žalované č. 2 zdržet se jakéhokoliv rušení žalobce v držbě východní části pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, o výměře cca 25 m2 zahrnující chodník a schodiště vedoucí podél budovy č. p. XY (XY), která je součástí pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, jakož i podél této budovy vedoucí odvodňovací tunel (výrok II), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované č. 1 i žalované č. 2 zdržet se jakéhokoliv rušení žalobce v držbě pozemku parc.
č.
XY, v k. ú. XY (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV a V).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 3. 2025, č. j. 12 Co 35/2025-55, usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I, II, změnil tak, že žalované jsou povinny do tří dnů od právní moci tohoto usnesení odstranit dřevěné kolíky, k nim připevněnou kari síť a ceduli s nápisem „soukromý pozemek“, výstražné pruhované pásky s nápisem „zákaz vstupu“ ohrazující schodiště vedoucí k východní straně budovy č. p. XY, která je součástí pozemku parc.
č. XY v k. ú. XY, jakož i ceduli s nápisem „soukromý pozemek“ umístěnou na zábradlí tohoto schodiště a přehrazení chodníku ke schodišti dřevěnými tyčemi. Žalované jsou povinny zdržet se jakéhokoliv rušení žalobce v držbě východní části pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, o výměře cca 25 m2 zahrnující chodník, schodiště a odvodňovací tunel vedoucí podél budovy č. p. XY, která je součástí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok Ia), a ve výroku III usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok Ib). Nakonec rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalované dovolání, a to i přesto, že si byly vědomy, že podle § 238 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není dovolání proti některým usnesením přípustné. Podaly ho pro případ, že by Nejvyšší soud shledal důvod pro posouzení věci podle výjimečných okolností nebo judikaturní odchylky. Dovolatelky znovu zopakovaly argumentaci z řízení spočívající především v tom, že žalobce neměl právní titul k užívání jejich pozemku, ony oplocením svého pozemku jen vykonávaly své vlastnické právo, a proto měla být jeho žaloba zamítnuta. Zdůraznily, že ačkoliv bylo napadené rozhodnutí formálně usnesením, ve skutečnosti mělo zásadní právní a faktický dopad na výkon vlastnického práva žalovaných, a proto bylo podle dovolatelek třeba jej považovat za rozhodnutí ve věci samé. Navrhly, aby dovolací soud napadené usnesení ve výroku I a) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, in eventum rozhodl tak, že se žaloba na ochranu držby zamítá i v tomto rozsahu.
4. Žalobce se k dovolání vyjádřil tak, že dovolání žalovaných je nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř. a dovolací soud v tomto ohledu nedisponuje žádným volným uvážením, na jehož základě by mohl případy hodné zvláštního zřetele věcně posoudit. K tomu poznamenal, že i kdyby snad takové oprávnění měl, tak se v této věci o případ hodný zvláštního zřetele nejednalo. Navrhl, aby bylo dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítnuto.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby.
8. Důvodem je povaha řízení o žalobě z rušené držby, v němž se soud omezuje na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (§ 178 o. s. ř.) a které probíhá ve zrychleném režimu (srovnej § 177 o. s. ř.), jakož i povaha rozhodnutí o této žalobě, kterým je poskytována ochrana jen faktickému stavu, a nikoliv definitivní právní ochrana (DOLEŽÍLEK, Jiří. § 238 Výjimky z přípustnosti dovolání. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024. Dostupné na beck-online.cz, marg. č. 19).
9. V daném případě je dovolání nepřípustné již z toho důvodu, že soudy rozhodovaly v řízení o ochraně rušené držby (§ 1003 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 176 a násl. o. s. ř.). V těchto věcech je dovolání ze zákona objektivně nepřípustné [podle § 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř.].
10. Dovolací soud považuje za vhodné dovolatelky upozornit, že jejich dovolací argumentace směřuje ke zpochybnění žalobcova práva na užívání jejich pozemku. S ohledem na povahu posesorní ochrany (kterou odvolací soud žalovaným podrobně vysvětlil v bodě 13 napadeného usnesení) je zřejmé, že tato argumentace není pro řízení o žalobě z rušené držby vůbec rozhodná. Dovolacímu soudu není zřejmé, jaké by v tomto případě měly být dány výjimečné okolnosti a jak by nerozhodná argumentace mohla vést k založení přípustnosti dovolání proti výslovnému znění zákona. Odvolací soud v bodě 19 napadeného usnesení dovolatelkám správně vysvětlil, jakým způsobem se mohou domáhat ochrany svých práv, a sice že „vyhovění žalobě nepředstavuje překážku věci rozhodnuté ve vztahu k event. pozdější petitorní žalobě. Pokud bylo žalovaným uloženo zdržet se zásahů do držby, resp. umožnit žalobci znovu nerušenou držbu, zůstává jim zachována možnost podat proti němu žalobu na ochranu svého vlastnického práva a v následném petitorním řízení prokazovat, že žalobce do jejich práva zasahuje neoprávněně.“
11. Jelikož dovolání žalovaných není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalované povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 8. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu