22 Cdo 2159/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobců: A) M. Č., nar. 23. 10. 1942, a B) Z. Č., nar. 19. 8. 1945,
C) F. P., nar. 23. 4. 1916, a D) L. P., nar. 2. 11. 1921, všichni zastoupeni
advokátem, proti žalované M. H., nar. 1. 8. 1940, zastoupené advokátem, o
zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Prostějově
pod sp. zn. 8 C 144/97, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 17. srpna 2001, č. j. 19 Co 296/2001-187, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou ze dne 4. 6. 1997 se žalobci domáhali, aby žalované byla uložena
povinnost „zřídit oplechování střechy svého domu podél celé délky štítové zdi s
domem ve vlastnictví žalobců a) a b) a přemístit dešťové svody okapů ve dvorním
traktu do prostoru nad vlastním pozemkem, to vše do 3 dnů od právní moci
rozsudku“.
Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením z 30. 3.
2001, č. j. 8 C 144/97-177, podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění
novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“) odmítl žalobu a
rozhodl o nákladech řízení.
Při jednání soudu prvního stupně 3. 5. 2000 byli žalobci poučeni o
náležitostech žaloby, jejích vadách a vyzváni k jejich odstranění s tím, že
„zejména je potřeba identifikovat přesně nemovitosti účastníků, o které se
jedná, případně upřesnit v druhé části petitu svod okapu, o který se jedná,
místo, kde je umístěn a kam ho má žalovaná přemístit apod.“ a o
následcích neodstranění vad ve smyslu § 43 odst. 2 OSŘ. Žalobci podáním
doručeným soudu 23. 5. 2000 doplnili petit žaloby tak, že „žádají uložit
žalované jako vlastníku domu č. p. 5, se stavební plochou p. č. 13, k. ú.
S., okr. P., povinnost zřídit dostatečné oplechování části střechy domu č. p.
5, k. ú. S., a to podél celé délky štítové zdi, která souvisí s domem č. p. 6,
k. ú. S., se stavební plochou p. č. 12, k. ú. S., kdy tyto nemovitosti jsou ve
vlastnictví žalobců A) a B) a dále je povinna přemístit dešťové svody okapů
domu č. p. 5, k. ú. S. do prostoru nad vlastními pozemky, a to vše do 30
dnů od právní moci rozsudku“. Vzhledem k tomu, že podle názoru soudu
prvního stupně ani tak petit žaloby nesplňoval náležitosti vyplývající z
občanského soudního řádu, byli žalobci opětovně vyzváni unesením z 8. 3. 2001,
č. j. 8 C 144/97-174, k opravě a doplnění žaloby tak, aby petit byl přesný,
určitý, srozumitelný a po stránce materiální vykonatelný, zejména „označit
přesně nemovitosti, jichž se rozhodnutí dotýká a upřesnit rozsah a provedení
úprav nemovitostí, kterých se žalobci po žalované domáhají“. Opakovaně byli
poučeni o následcích nesplnění výzvy podle § 43 odst. 2 OSŘ. Lhůta pro opravu a
doplnění žaloby byla stanovena 14 dny od doručení usnesení. To bylo zástupci
žalobců doručeno 15. 3. 2001. Žalobci dalším podáním doručeným 21. 3. 2001
navrhli, aby žalované bylo uloženo „zaplechování prodloužené střechy asi 8
metrů do dvora, až za tou prolukou, která nejde do úhlu. Proluka byla 6,60
metrů dlouhá a 1 metr široká“. Lhůta uplynula 29. 3. 2001.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ani po doplnění původní žaloby podáním,
doručeným dne 23. 5. 2000 a dne 21. 3. 2001, nemá žaloba potřebné náležitosti
ve smyslu § 79 odst. 1 OSŘ, zejména v petitu není vymezení práv a povinností
přesné, určité, srozumitelné a po stránce materiální vykonatelné. Ani přes
výzvu soudu nebyly tyto vady a poučení o tom, jak mají být odstraněny, je
žalobci neodstranili. Ze žaloby nevyplývá „v jakém přesném rozsahu a jakého
provedení mají být úpravy nemovitostí, kterých se žalobci domáhají. Nelze
přesně ani stanovit jaké oplechování považují žalobci za dostatečné, které
dešťové svody okapů mají být přemístěny a kam, jakého mají být tyto práce
provedení. To by znamenalo nevykonatelnost soudního rozhodnutí, pokud by mu
bylo podle žaloby vyhověno“.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením z 17. 8. 2001, č. j. 19 Co
296/2001-187, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci přes poučení soudu žalobu
řádně nedoplnili. Dodal, že požadavek žalobců, aby soud nejdříve provedl důkaz
ohledáním na místě samém, na základě něhož by žalobci následně upřesnili
žalobní petit, je nepřijatelný, neboť soud může jednat ve věci až za situace,
kdy má jasně vymezen předmět řízení a je mu známo, k čemu se má dokazování
zaměřit. To, čeho se žalobci domáhají, musí být jednoznačně patrno ze žaloby a
soud nemůže napomáhat žalobcům k tomu, aby své požadavky náležitě zformulovali,
neboť by tím porušil zásadu rovnosti účastníků v řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že soud
prvního stupně rozhodl, že bude provedeno ohledání na místě samém, a že „v
řízení bude pokračováno poté, co bude provedeno ohledání na místě samém a
žalobci budou moci bez zbytečného odkladu upřesnit petit tak, aby odpovídal
kogentním ustanovením občanského soudního řádu“. Žalobci zatím formulovali
petit na základě dostupných údajů tak, aby bylo možné po ohledání na místě
samém jej upřesnit. Postup, který zvolily soudy obou stupňů je v rozporu se
zákonnou ochranou účastníků a jejich právem na spravedlivý proces. Žalobci
navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla odvolacímu soudu
vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně
zastoupenými účastníky řízení, přezkoumal usnesení odvolací soudu podle § 242
odst. 1 a 3 OSŘ.
Vady řízení uvedené v 229 odst. l, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3
OSŘ, jakož i jiné vady, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, nebyly dovolacím soudem zjištěny.
Námitka žalobců, směřující proti závěru odvolacího soudu, že v dané věci jsou
dány předpoklady pro odmítnutí žaloby podle § 43 odst. 2 OSŘ, není
opodstatněná. Sami žalobci ostatně i v dovolání připouštějí, že i po opravě a
doplnění žalobního petitu, které po poučení soudu prvního stupně provedli,
nejde o petit určitý a srozumitelný natolik, aby po převzetí do výroku
soudního rozhodnutí byl materielně vykonatelný. I bez ohledání na místě samém
mohli žalobu podle poučení soudu prvního stupně řádně doplnit. Protože ve lhůtě
stanovené soudem přes poučení o vadě žaloby a o tom, jak ji třeba odstranit,
tak neučinili, nemohl soud prvního stupně rozhodnout jinak, než žalobu podle §
43 odst. 2 OSŘ odmítnout.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno,
je tedy z pohledu dovolací námitky žalobců správné a dovolání bylo podle § 243b
odst. 2 OSŘ zamítnuto.
Žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná a příslušela by jí proto podle § 243b
odst. 5, § 224 odst. l, § 151 odst. l a § 142 odst. l náhrada nákladů řízení,
ty jí však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. března 2002
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu