22 Cdo 2186/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce L.
S., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) V. Č., 2) V. P. a 3) Z. P., o
zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes pozemek, vedené u Okresního soudu ve
Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříči pod sp. zn. 12 C 222/2002, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. května 2003, č. j.
57 Co 170/2003, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno
přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“),
nemusí být odůvodněno (§ 243c odst. 2 OSŘ). Dovolací soud přesto odkazuje na
konstantní judikaturu představovanou rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky
z 30. 1. 1989, sp. zn. 3 Cz 4/89, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 47, ročník 1991, podle kterého v jiných případech, než které
jsou upraveny v ustanovení občanského zákoníku, nemůže soud svým rozsudkem
zřídit věcné břemeno, a to ani tehdy, kdyby se z okolností případu jevilo
zřízení věcného břemene nutným východiskem k jeho řešení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce
nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovaným žádné prokazatelné náklady
nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2004
JUDr. František
Balák, v. r.
předseda senátu