22 Cdo 221/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: BETA GLOBAL s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Husova 3/498, IČ: 25858262, zastoupené JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalované: WENE CZ s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, U Akácie 777, IČ: 25407180, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Poláškova 2, o vydání věci, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 122/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2009, č. j. 8 Co 325/2009-104,
Výrok a odůvodnění na straně druhé odstavec první, druhý a osmý usnesení Nevyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2011, č. j. 22 Cdo 221/2010-129, se opravuje tak, že namísto slova „žalobkyně“ patří slovo „žalované“ v odstavci prvním a „žalovaná“ v odstavci druhém a osmém.
Vzhledem k tomu, že ve výroku a v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2011, č. j. 22 Cdo 221/2010–129, došlo ke zjevné nesprávnosti, spočívající v chybném uvedení slova „žalobkyně“ namísto slova „žalované“, resp. „žalovaná“, vydal dovolací soud podle § 164 a § 243c odst. 1 občanského soudního řádu toto opravné usnesení. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2011
Mgr. Michal Králík, Ph. D., v. r. předseda senátu
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se ostatně předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolání nevymezuje žádnou právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a tato otázka se nepodává ani z obsahu dovolání. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Dovolatelkou vymezenou otázku spočívající v požadavku, aby „každý rozsudek byl rozhodnut tak, aby byl vykonatelný“ za otázku, která by mohla založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, považovat nelze, neboť z obsahu dovolání je jednoznačné, že tuto otázku žalovaná pojí výhradně s kritikou skutkových zjištění učiněných nalézacími soudy.
Soudy obou stupňů totiž vyšly ze stěžejního skutkového zjištění a závěru, že „posledním známým držitelem věci byla žalovaná a nebylo žalovanou tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaná držbu k předmětnému stroji pozbyla“. Dovolatelka naproti tomu namítá, že na základě provedeného dokazování, pokud by došlo k jeho správnému zhodnocení, měly soudy dospět k závěru, že předmětný stroj v držení žalované není.
Dovolatelka těmito námitkami obsahově vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, jímž však přípustnost dovolání v režimu § 237 odst. 1 písm. c) ve smyslu § 237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř. založit nelze (srovnej též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz ).
V souvislosti s výhradami vůči zjištěnému skutkovému stavu věci žalovaná dále namítala, že nesprávná skutková zjištění soudů jsou důsledkem pochybení v procesním postupu soudů, které neprovedly důkazy navržené žalovanou, jimiž by bylo prokázáno, že žalovaná předmětný stroj nedrží, přičemž současně žalobkyně neprokázala, že by žalovaná předmětným strojem disponovala.
Těmito dovolacími námitkami uplatňuje žalovaná vedle dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž namítá, že řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).
Dovolatelka nevymezuje v daném ohledu žádnou otázku zásadního právního významu a dovolací soud nezjistil nic, co by mohlo zakládat úvahu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Neprovedení konkrétního v řízení navrženého důkazu výslechem účastníka otázkou zásadního právního významu zjevně není.
Ani obecný náznak možného vydržení vlastnického práva žalovanou k předmětné věci uplatněný v rámci dovolání nemůže založit otázku zásadního právního významu, neboť žalovaná v dané souvislosti žádnou právní otázku neformuluje a omezuje se pouze na konstatování, že samotným užíváním stroje nabyla dobrou víru, že se jedná o její majetek. V daném směru o žádné otázce zásadního právního významu uvažovat nelze, přičemž dovolací soud dodává, že s uvedenou námitkou uplatněnou žalovanou i v odvolacím řízení se již v plném rozsahu vypořádal odvolací soud, na jehož závěry lze v daném směru zcela odkázat.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř., když procesně úspěšné žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2011 Mgr. Michal Králík, Ph.D., v. r. předseda senátu