22 Cdo 2220/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce: JUDr. R. O., proti žalovaným: 1) MUDr. J. S., a 2) MUDr. J. S., o vydání předběžného opatření – o zákazu bránění chůze a průjezdu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 936/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2008, č. j. 14 Co 37/2008-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně„) usnesením ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 32 Nc 936/2007-16, nařídil předběžné opatření, jímž zakázal žalovaným bránit žalobci v průchodu a průjezdu přes průjezd domu č. p. 635 na pozemku parc. č. 952 a v průchodu a průjezdu přes pozemek parc. č. 952 – zastavěná plocha a nádvoří, vše v katastrálním území V., obci hl. m. P., zapsaným na listu vlastnictví č. 1097 u Katastrálního úřadu pro hl. m. P., katastrální pracoviště P.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných, usnesením ze dne 6. února 2008, č. j. 14 Co 37/2008-30, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl, když
neshledal potřebu zatímní úpravy právních poměrů účastníků řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Žalovaní navrhli odmítnutí dovolání jako bezdůvodného nebo jeho zamítnutí. Souhlasili se závěry odvolacího soudu a polemizovali, resp. nesouhlasili s dovolací argumentací žalobce.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 OSŘ, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, a dále uvedených v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jimž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření, nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ, kdy zákon dovolání výslovně připouští. Přípustnost dovolání v dané věci nelze vyvodit ani z § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, podle kterého předpokladem přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně je, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření však rozhodnutím ve věci samé není. Dovolací soud v tomto směru odkazuje na právní závěr vyplývající z jeho rozhodnutí – rozsudku ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. 22 Cdo 1925/2001, publikovaného pod C 867, v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, podle kterého platí, že „proti rozhodnutí odvolacího soudu o předběžném opatření není dovolání přípustné“.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a náklady žalovaným nelze považovat za účelně vynaložené, neboť navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto pro bezdůvodnost nebo není tomuto, ač postačilo namítnout pouze jeho nepřípustnost ze zákona (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ a contrario).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2008
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu