22 Cdo 2244/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 C 8/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. června 2003, č. j. 6 Co 1171/2003-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k vysokozdvižnému vozíku zn. Desta, který s žalovaným používali při podnikání ve sdružení založeném podle § 829 občanského zákoníku (dále „ObčZ“). Poté co společnou činnost ukončili, neprovedli majetkové vypořádání, ale dohodli se, že do doby, než bude zrekonstruováno účetnictví, přejde vozík do vlastnictví žalobce. Ten v době od ukončení činnosti sdružení vozík užíval a pečoval o něj. Určení vlastnického práva k vozíku se domáhal proto, že mezi žalovaným a K. D. probíhalo řízení o soudním výkonu rozhodnutí a v souvislosti s tím byl žalobce vyzván k vydání vozíku.
Okresní soud v Písku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. února 2003, č. j. 5 C 8/2002-33, zamítl návrh na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem vysokozdvižného vozíku Desta, typ 3222, výrobní číslo rámu 6473, výrobní číslo motoru 122932, a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Písku z 8. 6. 2001, č. j. 6 C 301/2001-11, byl schválen smír mezi K. D. a J. K. se závazkem, že posledně jmenovaný vydá K. D. předmětný vysokozdvižný vozík do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Jmenovaní spolu 29. 9. 1994 uzavřeli smlouvu o půjčce, podle které J. K. obdržel obnos 140.000,- Kč, ty se zavázal vrátit do 48 měsíců a k zajištění svého závazku převedl na věřitele K. D. podle § 553 ObčZ vlastnické právo k předmětnému vozíku. Soud prvního stupně dále vyšel z tvrzení žalobce, že vozík oba účastníci řízení pořídili ze společných prostředků získaných v době společného podnikání. Konstatoval ale, že z toho nelze dospět k závěru, že by žalobce byl výlučným vlastníkem předmětné věci; bylo by pouze možné dovozovat, že byl oprávněn mít věc v držbě. Soud při tom ale současně uvedl, že žalobcem tvrzené skutečnosti nebyly prokázány, když je žalovaný popřel a navíc existuje faktura o koupi vozíku, která zní na jméno žalovaného. Uzavřel, že žalobce neprokázal svoje výlučné vlastnické právo k předmětné věci.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalobce, rozsudkem ze dne 10. června 2003, č. j. 6 Co 1171/2003-44, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud shledal skutková zjištění soudu prvního stupně správnými. Připomenul zásadní skutečnost, že faktura za zakoupení vozíku zní na jméno žalovaného. Mezi ním a K. D. byla uzavřena smlouva o půjčce a k jejímu zajištění se žalovaný zavázal převést na věřitele vlastnické právo k předmětnému vozíku. Konstatoval, že další podstatné skutečnosti vyplývají z věci vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn 6 C 301/200. Uzavřel, že hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně je logické a bylo provedeno v souladu s § 132 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost je podle něj dána § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Soudům obou stupňů vytýká pochybení při hodnocení provedených důkazů. Účetnictví sdružení vedl žalovaný nedbale a žalobce do něho neměl možnost nahlédnout. Sporný vozík zakoupili v době společné činnosti sdružení ze společných prostředků, získaných z této činnosti. Na zakoupení se oba dohodli, a šlo o jedinou movitou věc, pořízenou z hospodaření sdružení. Tvrzení žalovaného o existenci smlouvy o půjčce uzavřené s K. D. je účelové; jmenovanému dlužil peníze ze své vlastní činnosti a využil toho, že nedošlo k vypořádání účasti žalobce ve sdružení. Dovolatel zdůrazňuje, že vozík byl pořízen za trvání sdružení pro podnikatelskou činnost, po celou dobu byl umístěn v jeho provozovně a je jediným majetkem, kterým byla jeho účast ve sdružení vypořádána. Zamítnutí žaloby soudem prvního stupně a potvrzení jeho rozsudku soudem odvolacím pokládá za rozhodnutí, které je v rozporu s dobrými mravy. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou zastoupenou advokátem (§ 240 a § 241 OSŘ), shledal, že není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ).
Podle § 237 odst. 1 OSŘ dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu: a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 OSŘ).
Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ může být připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena výrokem odvolacího soudu, toliko z dovolacích důvodů uvedených 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 OSŘ). Nesprávným právním posouzením se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Ve smyslu § 242 odst. 3 OSŘ je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody [s výjimkou důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ] včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Vázanost dovolacím důvodem se v řízení o dovolání, jehož přípustnost je dána § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ projevuje tím, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat jen ty právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Pokud tedy dovolatel nevznese v dovolání právně relevantní výhrady proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nelze uvažovat o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
V dané věci dovolatel opírá přípustnost dovolání o § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ; dovoláním ale napadá toliko hodnocení důkazů soudem prvního stupně, jeho skutková zjištění a postup odvolacího soudu, který dokazování a hodnocení důkazů soudem prvního stupně shledal zákonným. Uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 OSŘ. Nejde tedy o dovolání, kterým by se žalobce u dovolacího soudu domáhal přezkoumání právního hodnocení věci, a z tohoto hlediska nemůže napadené rozhodnutí řešit otázku zásadního právního významu, která by z něj činila rozhodnutí zásadní.
Dovolání není přípustné ani podle jiného ustanovení OSŘ; proto nezbylo, než jej odmítnout [§ 243b odst. 5 OSŘ ve spojení s § 218 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn skutečností, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému, který by měl na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2004
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu