22 Cdo 2249/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce Ing. J. V., CSc., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) L.
K. a 2) B. Z., o uložení povinnosti a zaplacení částky 12 010,- Kč, vedené u
Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 12 C 289/2000, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ústí na Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. září
2004, č. j. 30 Co 393/2004-51, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne
27. září 2004, č. j. 30 Co 393/2004-51, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze
dne 8. března 2004, č. j. 12 C 28/2000-38, se zrušují a věc se vrací Okresnímu
soudu v Děčíně k dalšímu řízení.
Okresní soud v Děčíně (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25.
února 2002, č. j. 12 C 28/2000-15, odmítl podání žalobce z 10. 8. 2000, jímž se
domáhal, „aby soud uložil žalovaným povinnost udržovat vodovodní potrubí včetně
spojovacích dílů, zbudované jimi svépomocí v akci „Z“ s finanční podporou
okresního národního výboru, od vlastní jímky „šachty“ až po hlavní vodovodní
trasu v místě odbočky potrubí k chatě č. 1 v plně funkčním stavu, zajišťujícím
průtok vody, čerpané od chaty p. S., a dále, aby soud uložil žalovaným
povinnost v případě netěsnosti potrubí provést opravu v co nejkratší lhůtě, a
aby žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci 350,- na úhradu nutné opravy
potrubí a 660,- Kč k náhradě škody jimi způsobené nesprávným uložením čerpadla
pro zimní období, celkem 1 010,- Kč, a dále, aby uložil žalovanému B. Z.
povinnost zaplatit částku 10 000,- Kč jako sponzorský dar Ústavu sociální péče
ve S. O.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně odmítl
uvedené podání z důvodu, že žalobce přes výzvu soudu, aby ve lhůtě 20 dnů od
doručení usnesení z 22. 1. 2002, které převzal 4. 2. 2002, upravil žalobní
návrh tak, aby byl úplný, určitý a srozumitelný a byl vykonatelný, podáním ze
6. 2. 2002 vady podání z 10. 8. 2000 neodstranil.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání
žalobce usnesením ze dne 18. prosince 2002, č. j. 30 Co 421/2002-32, usnesení
soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím,
že soud prvního stupně usneseními ze 16. 10. 2000 a 22. 1. 2002 vyzval žalobce
k odstranění vad podání – žaloby, avšak v těchto usneseních konkrétně neuvedl,
v čem vady podání spočívají, a spokojil se s obecným poučením o tom, jaké jsou
náležitosti návrhu na zahájení řízení. Protože soud doposud konkrétně nevyzval
žalobce k odstranění vad jeho podání ve smyslu § 43 odst. 1 občanského soudního
řádu (dále „OSŘ“), nebylo možné podle § 43 odst. 2 OSŘ jeho podání odmítnout.
Soud prvního stupně usnesením z 15. 5. 2003, č. j. 12 C 289/2000-36, v
intencích závěru zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu vyzval žalobce, aby
své podání z 10. 8. 2000 opravil a doplnil. Poté usnesením ze dne 8. března
2004, č. j. 12 C 28/2000-38, odmítl podání žalobce, jímž se domáhal, „aby soud
uložil žalovaným povinnost udržovat vodovodní potrubí včetně spojovacích dílů,
zbudované jimi svépomocí v akci „Z“ s finanční podporou okresního národního
výboru, od vlastní jímky „šachty“ až po hlavní vodovodní trasu v místě odbočky
potrubí k chatě č. 1 v plně funkčním stavu, zajišťujícím průtok vody, čerpané
od chaty p. S., a dále, aby soud uložil žalovaným povinnost v případě
netěsnosti potrubí provést opravu v co nejkratší lhůtě, a aby žalovaným uložil
povinnost zaplatit žalobci 350,- na úhradu nutné opravy potrubí a 660,- Kč k
náhradě škody jimi způsobené nesprávným uložením čerpadla pro zimní období,
celkem 1 010,- Kč, a dále, aby uložil žalovanému B. Z. povinnost zaplatit
částku 10 000,- Kč jako sponzorský dar Ústavu sociální péče ve S. O.“. Dále
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně odmítnutí podání žalobce
podle § 43 odst. 2 OSŘ odůvodnil tím, že nesplňuje náležitosti stanovené v § 42
OSŘ, je nesrozumitelné a neurčité a tyto vady se nepodařilo odstranit.
Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 27. září 2004, č. j.
30 Co 393/2004-51, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně poté, co
jeho dřívější usnesení o odmítnutí podání žalobce bylo zrušeno usnesením
odvolacího soudu, vázán právním názorem odvolacího soudu vyzval žalobce k
odstranění vad podání s dostatečně konkrétním poučením, jak má doplnění návrhu
k jednotlivým skutkům provést, a upozorněním na možnost odmítnutí návrhu,
nebude-li žaloba řádně doplněna. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním z 9. 6.
2003. Doplnění žaloby nadále nesplňuje náležitosti žaloby ve smyslu § 42 odst.
4 a § 79 odst. 1 OSŘ. Žalobce nedoplnil žalobu řádně ani v odvolání. Za této
situace nelze v řízení pokračovat a soud prvního stupně proto správně žalobu
odmítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu vady
řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že z
obsahu podání žalobce, kterými reagoval na výzvy soudu prvního stupně k
odstranění vad podání nebo opravných prostředků, je zřejmé, že vzhledem ke
svému věku, zdravotnímu stavu a neznalosti práva nebyl žalobce schopen vyhovět
výzvám soudu. Žalobce, který byl osvobozen od soudních poplatků, měl být proto
po zrušení dřívějšího rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem podle §
30 odst. 1 OSŘ poučen o možnosti podání žádosti o ustanovení zástupce. V
důsledku této vady nedošlo ze strany žalobce k odstranění nedostatků vad podání
– žaloby, což mělo vliv na rozhodnutí soudu. Odvolací soud, aniž by tuto vadu
řízení shledal, usnesení soudu prvního stupně v rozporu s § 211 OSŘ potvrdil.
Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je podle §
239 odst. 3 OSŘ přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 242 odst. 1
a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle § 30 odst. 1 OSŘ účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto
žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle § 138 odst. 1 OSŘ věty prvé na návrh může předseda senátu přiznat
účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to
poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo
bránění práva.
Ze samotného textu ustanovení § 30 OSŘ je zřejmé, že předpoklad osvobození od
soudních poplatků jako podmínka pro ustanovení zástupce účastníkovi soudem není
naplněn již tím, že účastník je osvobozen od soudních poplatků ze zákona osobně
anebo tím, že jde o řízení osvobozené od soudních poplatků věcně (viz především
osvobození od soudních poplatků uvedená v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, např. v § 11 odst. 1 písm. a) – osvobození věcná a v § 11 odst. 1
písm. b) osvobození osobní). Žalobce je osvobozen od soudních poplatků osobně,
a to „ze zákona“ - podle § 1 písm. a) vyhlášky ministerstva financí č. 72/1993
Sb., o osvobození na úseku soudních poplatků. Tato skutečnost tak sama o sobě
nemůže představovat naplnění jednoho z předpokladů pro to, aby mu byl ustanoven
zástupce podle § 30 odst. 1 OSŘ. Z hlediska ustanovení § 30 odst. 1 OSŘ tedy
osvobození účastníka od soudních poplatků ze zákona není právně významné.
Pro posouzení důvodnosti dovolání je pak určující řešení otázky, zda
soud prvního stupně byl povinen poučit žalobce o možnosti podat žádost ve
smyslu § 30 odst. 1 OSŘ. Z logiky věci, kdy účastníka, který již své právo
uplatnil, není třeba o možnosti takové právo uplatnit poučovat, vyplývá, že
uvedené poučení by se mělo dostat každému účastníku, u nějž osvobození od
soudních poplatků podle § 138 OSŘ přichází v úvahu. Takovým účastníkem bude
zejména ten, u nějž se lze domnívat, že jeho osobní poměry (zdravotní stav,
pokročilý věk, sociální postavení) nejsou příznivé. Uvedeného poučení by se
tedy mělo dostat takovému účastníku, z jehož projevů (podání či přednesů) či
jiných skutečností za řízení zaznamenaných lze usoudit na to, že by předpoklady
pro ustanovení zástupce mohly být dány. Vlastní posuzovaní, zda uvedené
předpoklady jsou opravdu naplněny, včetně otázky, zda nejde o svévolné nebo
zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, soud posoudí až v případě, že
účastník skutečně o ustanovení zástupce požádá. Pokud se snad soud prvního
stupně uváděnými okolnostmi z hlediska § 30 odst. 1 OSŘ ve svých úvahách
zabýval, pak je měl náležitým způsobem projevit v odůvodnění svého rozhodnutí.
Jestliže by např. dospěl k závěru, že by stejně eventuální žádosti žalobce o
ustanovení zástupce nemohl vyhovět, měl by to v odůvodnění rozhodnutí o
odmítnutí podání podle § 43 odst. 2 OSŘ vyjádřit.
Jak dovolatel opodstatněně namítá, z okolností v dovolání uváděných je zřejmé,
že nebylo vyloučeno, že by jeho případné žádosti o ustanovení zástupce mohlo
být vyhověno. Jestliže však soud prvního stupně opakovaně odmítl podání
žalobce, jímž mělo být zahájeno řízení, aniž mu s ohledem na jeho možné osobní
či majetkové poměry poskytl poučení podle § 30 odst. 1 věty druhé OSŘ nebo
neučinil odůvodněný závěr o tom, že se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování nebo bránění práva, nepostupoval v souladu s uvedeným procesním
ustanovením a řízení ukončil předčasně. Odvolací soud pak místo toho, aby
usnesení soudu prvního stupně za tohoto stavu podle § 221 odst. 1 a 2 OSŘ
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, usnesení soudu prvního
stupně potvrdil, čímž řízení zatížil vadou, která měla za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ].
Z uvedených důvodů proto dovolací soud zrušil usnesení soudů obou
stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3
OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2006
JUDr. František
Balák,v.r.
předseda senátu