USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala
Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobců a) M. D., narozeného XY, bytem v XY, b) V. K., narozené XY, bytem
v XY, a c) J. D., narozené XY, bytem v XY, všech zastoupených JUDr. Rostislavem
Kovářem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, proti žalovanému L.
J., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Heldesem, advokátem se
sídlem v Polné, Husovo náměstí 20, o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 63/2018, o
dovolání žalobců i žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.
února 2020, č. j. 37 Co 120/2019-179, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobce a) je povinen zaplatit soudní poplatek za dovolání ve výši
14 000 Kč, a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710, variabilní
symbol: 2234237620, specifický symbol: 1, do 15 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit soudní poplatek za dovolání ve
výši 14 000 Kč, a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710, variabilní
symbol: 2234237620, specifický symbol: 2, do 15 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
IV. Žalobkyně c) je povinna zaplatit soudní poplatek za dovolání ve výši
14 000 Kč, a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710, variabilní
symbol: 2234237620, specifický symbol: 3, do 15 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
V. Dovolací řízení se ve vztahu k dovolání žalovaného zastavuje.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017
Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto
nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede,
proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování
v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
14. 2. 2019, č. j. 4 C 63/2018-116, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků
k ve výroku specifikovaným nemovitostem (výrok I), spoluvlastnické podíly
každého z žalobců o velikosti id. 1/4 na uvedených nemovitostech přikázal do
výlučného vlastnictví žalovaného a uložil mu povinnost zaplatit každému z
žalobců částku 300 000 Kč (výroky II–IV), a dále rozhodl o nákladech řízení
(výroky V a VI).
K odvolání žalobců i žalovaného Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“)
rozsudkem ze dne 11. 2. 2020, č. j. 37 Co 120/2019-179, rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci i žalovaný. Vyjádření k
dovolání nebyla požadována. Ve vztahu k dovolání žalobců dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) – k) o. s. ř. pak obsahuje výčet rozhodnutí,
proti nimž dovolání podle § 237 není objektivně přípustné. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti
rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. S ohledem na to, že z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobci napadají pouze
výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení,
jedná se o případ podřaditelný pod § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., kdy je
dovolání objektivně nepřípustné. Z tohoto důvodu dovolacímu soudu nezbylo než
dovolání žalobců podle § 243c odst. 1 o. s. ř. bez dalšího odmítnout. Podle § 2 odst. 5 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve
znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“),
poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení
před dovolacím soudem dovolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za
řízení, vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v
souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §
238 občanského soudního řádu. Soudní poplatek za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v tomto případě
činí ve shodě s položkou 23 bodem 1 písm. d) ve spojení s bodem 6 sazebníku
poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, 14 000 Kč. Podle § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích vznikne-li více poplatníkům
povinnost zaplatit poplatek, platí jej společně a nerozdílně. Soudní praxe však dovozuje, že solidární poplatková povinnost vzniká více
poplatníkům jen tehdy, mají-li v řízení postavení nerozlučných společníků (§ 91
odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), tj. jde-li v řízení o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí
vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně. Jde-li o
společenství samostatné (§ 91 odst. 1 o. s. ř.), platí každý z účastníků soudní
poplatek v zásadě samostatně (nikoli solidárně s ostatními)
– [srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Co 51/97 (uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 1998, č. 7, str. 172)]. Pokud ovšem věřitel uplatnil v soudním řízení pohledávku proti více dlužníkům
zavázaným rukou společnou a nerozdílnou, jde ve smyslu poplatkovém jen o jediné
plnění [srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 1998, sp. zn.
5 Cmo 409/98 (uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 1999, č. 3, str. 62),
nález Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1198/10 (dostupný na
http://nalus.usoud.cz), Waltr, R.: Zákon o soudních poplatcích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 6]. Skutečnost, že se samostatní
společníci, kteří nejsou zavázáni rukou společnou a nerozdílnou, rozhodli podat
společné dovolání, nemůže mít vliv na výši zákonem stanoveného soudního
poplatku, který musí každý, kdo podal dovolání, zaplatit ve stejné výši, ať již
se soudní ochrany domáhá každý vlastním dovoláním nebo společně jediným
dovoláním [srovnej mutatis mutandis usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 1999, sp. zn. 5 A 86/98 (publikované v časopise Soudní judikatura, 2000, č. 4, str. 317)]. Jelikož žalobci mají ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení
navzájem postavení samostatných společníků, tíží každého z nich samostatná
poplatková povinnost za dovolání, na čemž ničeho nemění skutečnost, že podali
společné dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání žalobců bylo dovolacím soudem odmítnuto pro
nepřípustnost podle § 238 o. s. ř., dovolací soud ve shodě s ustanovením § 4
odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích zároveň uložil každému z žalobců
povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč. Ve vztahu k dovolání žalovaného dovolací soud dovolací řízení zastavil. Podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, zjistí-li odvolací soud poté,
co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek
splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu
určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení
poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při
řízení před dovolacím soudem. Jelikož soud prvního stupně žalovaného usnesením na č. l. 195 vyzval k
zaplacení soudního poplatku za dovolání, avšak žalovaný ve stanovené lhůtě
poplatek neuhradil, dovolací soud jej k zaplacení soudního poplatku ve smyslu
výše uvedeného ustanovení opětovně nevyzýval. S ohledem na to, že zákon o
soudních poplatcích výslovně stanoví, že k zaplacení soudního poplatku po
marném uplynutí lhůty se nepřihlíží, a zároveň byl žalovaný ve výzvě soudu
prvního stupně o této skutečnosti poučen ve smyslu § 9 odst. 3 zákona o
soudních poplatcích, nemohl dovolací soud zohlednit důvody, pro které došlo k
pozdnímu zaplacení soudního poplatku z dovolání, a proto dovolací řízení
zastavil.
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o
náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 8. 2020
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu