22 Cdo 2470/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce P. V. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) I. B.,
zastoupené advokátem, a 2) M. B., o určení neplatnosti smlouvy a určení
vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 828/96, o
dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.
září 1998, čj. 17 Co 456/98-77, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 1998, čj.
17 Co 456/98-77, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se
určuje, že darovací smlouva ze dne 1. ledna 1995, uzavřená mezi druhým
žalovaným a prvou žalovanou o darování jedné poloviny domu číslo 521, poloviny
parcely číslo 1703 a poloviny parcely číslo 1704, zapsaných na listu
vlastnictví číslo 2068 pro obec a katastrální území M. T. u Katastrálního úřadu
ve S., je neplatná, a ve výroku o nákladech řízení se zrušuje a věc v tomto
rozsahu se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.
září 1998, čj. 17 Co 456/98-77, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně tak, že se určuje, že nemovitosti uvedené v odstavci I. výroku tohoto
rozsudku jsou ve společném jmění žalované a žalovaného, se zamítá.
Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 3. září 1996 pouze proti
žalované I. B. domáhal, aby bylo určeno, že darování jedné poloviny nemovitostí
- domu čp. 521 se stavební parc. č. 1703 a pozemkem parc. č. 1704, zapsaných na
LV č. 2068 pro kat. úz. M. T. u Katastrálního úřadu ve S., podle darovací
smlouvy ze dne 1. ledna 1995 uzavřené mezi dárcem M. B. a žalovanou I. B. jako
obdarovanou, podle které bylo vlastnické právo žalované vloženo do katastru
nemovitostí dne 14. března 1995, je vůči žalobci právně neúčinné. Uvedl, že má
vůči druhému žalovanému pohledávky v celkové výši 2.298.862,56 Kč s přísl.
Okresní soud ve Svitavách platebním rozkazem ze dne 27. srpna 1996, sp. zn. 7 C
183/96, uložil druhému žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 323.279,- Kč s
přísl. a náklady řízení, a Krajský soud v Hradci Králové platebním rozkazem ze
dne 16. srpna 1996, sp. zn. 01 Ro 00601/96, aby zaplatil částku 1.975,583,56 s
přísl. a náklady řízení. Druhý žalovaný se stal vlastníkem označených
nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 6. dubna 1994 vkladem vlastnického
práva téhož dne. Darovací smlouvou ze dne 1. ledna 1995 druhý žalovaný převedl
jednu ideální polovinu označených nemovitostí na první žalovanou, která k nim
nabyla vlastnické právo vkladem do katastru nemovitostí dne 14. března 1995. K
darování nemovitostí došlo po splatnosti pohledávek v úmyslu druhého žalovaného
zkrátit uspokojení pohledávek žalobce a žalovaná, která je jeho blízkou
příbuznou a bydlí s ním, musela tento úmysl znát nebo jej mohla poznat. Poté,
kdy Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 30. května 1997, čj. 4 C
828/96-18, této žalobě vyhověl a Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne
26. listopadu 1997, čj. 17 Co 494/97-40, tento rozsudek zrušil a věc vrátil
okresnímu soudu k dalšímu řízení, žalobce navrhl, aby na straně žalované jako
další účastník přistoupil druhý žalovaný, a současně změnil návrh tak, aby bylo
určeno, že darovací smlouva ze dne 1. ledna 1995 uzavřená mezi druhým žalovaným
a první žalovanou na darování jedné poloviny nemovitostí, a to domu čp. 521 se
stavební parc. č. 1703 a pozemkem parc. č. 1704, zapsaných na LV č. 2068 pro
kat. úz. M. T. u Katastrálního úřadu ve S., je neplatná. Přistoupení dalšího
účastníka na straně žalované a změna návrhu byla připuštěna.
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 20. května 1998, čj. 4 C
828/96-59, tuto změněnou žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud
prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaní jsou manželé a že druhý
žalovaný, který za trvání manželství nabyl označené nemovitosti do svého
výlučného vlastnictví za účelem podnikání, darovací smlouvou ze dne 1. ledna
1995 převedl jejich jednu polovinu na první žalovanou. Obecná tržní cena
nemovitostí činila ke dni 17. října 1994 částku 4.292,292,10 Kč. Soud prvního
stupně dospěl k závěru, že v dané věci není dán naléhavý právní zájem na
určovací žalobě s tím, že žalobce ani naléhavý právní zájem netvrdil a jeho
postavení není vážně ohroženo, neboť svých práv se může domoci jinou cestou.
Poukázal na to, že vlastníkem předmětných nemovitostí byl pouze druhý žalovaný,
neboť tyto nemovitosti měly sloužit druhému žalovanému k podnikání, nespadaly
do bezpodílového spoluvlastnictví žalovaných a nic nebránilo, aby jednu
polovinu těchto nemovitostí převedl na svoji manželku - první žalovanou. S
ohledem na cenu nemovitostí může být pohledávka žalobce uspokojena ze
spoluvlastnického podílu druhého žalovaného.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, v němž
navrhl změnu žalobního petitu tak, aby bylo určeno, že darovací smlouva ze dne
1. ledna 1995 uzavřená mezi druhým žalovaným a první žalovanou na darování
jedné poloviny nemovitostí, a to domu čp. 521 se stavební parc. č. 1703 a
pozemkem parc. č. 1704, zapsaných na LV č. 2068 pro kat. úz. M. T. u
Katastrálního úřadu ve S., je neplatná a že celé tyto nemovitosti jsou v
bezpodílovém spoluvlastnictví manželů první žalované a druhého žalovaného.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací po připuštění změny návrhu
shora ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak,
že určil, že darovací smlouva ze dne 1. ledna 1995, uzavřená mezi druhým
žalovaným a první žalovanou o darování jedné poloviny domu čp. 521, poloviny
pozemku parc. č. 1703 a poloviny pozemku parc. č. 1704, zapsaných na LV č. 2068
pro obec a kat. úz. M. T. u Katastrálního úřadu ve S., je neplatná a že tyto
nemovitosti jsou ve společném jmění žalovaných. Dále rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Odvolací soud na podkladě doplněného dokazování a skutkového zjištění z
něho učiněného dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určovací
žalobě, poněvadž v případě úspěchu v tomto řízení bude moci prokázat, že
předmětné nemovitosti patří do společného jmění žalovaných, řízení o výkon
rozhodnutí se zúčastní i první žalovaná jako manželka povinného a výkon
rozhodnutí k uspokojení pohledávek žalobce vůči druhému žalovanému prodejem
předmětných nemovitostí bude lépe proveditelný, bude-li výkonem rozhodnutí
postižen celek nemovitostí. I když je podle názoru odvolacího soudu žaloba na
určení vlastnického práva odpovídajícím právním prostředkem k odstranění
nejistoty o právních vztazích mezi účastníky a právních vztahů k nemovitostem,
nelze vyloučit, aby se žalobce současně domáhal určení neplatnosti právního
úkonu, na základě kterého byl proveden zápis v katastru nemovitostí. Dále
dovodil, že předmětné nemovitosti patří do společného jmění žalovaných jako
manželů, když tyto nemovitosti nabyl druhý žalovaný kupní smlouvou ze dne 6.
dubna 1994 za trvání manželství (manželství žalovaných bylo uzavřeno dne 25.
října 1986), aniž došlo k úpravě majetkového společenství žalovaných ve smyslu
§ 143a obč. zák. nebo ke zrušení jejich bezpodílového spoluvlastnictví podle §
148a odst. 2 obč. zák. z důvodu podnikatelské činnosti, a aniž by tyto
nemovitosti sloužily k výkonu povolání druhého žalovaného. Předmětný dům měl
podle kupní smlouvy sloužit ke stravování a ubytování hostů, ale i žalovaných,
přitom druhý žalovaný podle živnostenského listu neměl oprávnění k živnosti v
oblasti stravovacích a ubytovacích služeb, nýbrž oprávnění k nákupu zboží a
jeho dalšímu prodeji. Přitom u věcí sloužících k výkonu povolání se vyžaduje,
kromě schopnosti tomuto výkonu sloužit, aby i zároveň tomuto výkonu sloužily.
Jestliže nemovitosti žalovaní nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví, nyní
společného jmění, nepřicházelo v úvahu, aby druhý žalovaný daroval jednu
polovinu těchto nemovitostí do výlučného vlastnictví první žalované, takže
darovací smlouva mezi nimi uzavřená dne 1. ledna 1995 je absolutně neplatná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Namítají, že žalobce netvrdil a ani
nenavrhl důkazy, kterými by bylo prokázáno, že jeho vymáhaná pohledávka nemůže
být uspokojena z ideální poloviny předmětných nemovitostí a že jím navržený
výkon rozhodnutí nepovede k uspokojení pohledávky žalobce, proto naléhavý
právní zájem nebyl nijak osvědčen a není dán. Naproti tomu žalovaní předložili
důkazy o tom, že vymáhanou pohledávku žalobce lze uspokojit zcela ze
spoluvlastnického podílu druhého žalovaného na předmětných nemovitostech.
Naléhavý právní zájem na určovací žalobě neodůvodňuje ani závěr odvolacího
soudu, že bude-li postižen výkonem rozhodnutí celek nemovitostí, než jen
spoluvlastnický podíl, výkon rozhodnutí se lépe provede. Naléhavý právní zájem
by podle žalovaných mohl být dán pouze v případě, že by se nepodařilo prodat
spoluvlastnický podíl druhého žalovaného nebo že by výtěžek prodeje
nepostačoval k uspokojení pohledávky žalobce. Vyslovují rovněž nesouhlas s
důvody neplatnosti darovací smlouvy ze dne 1. ledna 1995. Uvádí, že kupní
smlouvu ze dne 6. dubna 1994 uzavřel druhý žalovaný jako podnikatel pro účely
podnikání. Svědčí o tom označení druhého žalovaného v záhlaví smlouvy s
uvedením IČO a podpis doplněný jeho podnikatelským razítkem, jakož i závazek
druhého žalovaného vybudovat v domě vlastním nákladem provozní prostory pro
obchodní, stravovací, případně ubytovací podnikatelskou činnost. Záměrem
druhého žalovaného bylo vybudovat v domě pivovarskou restauraci a za tím účelem
mu žalobce poskytl úvěr i na zakoupení předmětných nemovitostí. Protože se
jednalo o nemovitosti, které měly sloužit výkonu jeho podnikatelské činnosti,
nabyl je výlučně do svého vlastnictví. Oprávnění druhého žalovaného k
živnostenskému podnikání spočívající v nákupu zboží za účelem jeho dalšího
prodeje a prodej zboží lze podřadit pod pojem „obchodní podnikatelská činnost
\", kterou měl provádět v provozních prostorách domu. Prostory domu užíval
výlučně druhý žalovaný s ohledem na probíhající rekonstrukci omezeně ke
skladování zboží, tj. ke svému podnikání. Ke dni uzavření darovací smlouvy
náležel dům do výlučného vlastnictví druhého žalovaného a nikoli do
bezpodílového spoluvlastnictví žalovaných. Darovací smlouva byla uzavřena
proto, že do budoucna měli oba žalovaní v domě podnikat. Do domu se
nastěhovali několik měsíců po uzavření darovací smlouvy. Jsou toho názoru, že
druhý žalovaný platně převedl ideální polovinu předmětných nemovitostí
darováním na první žalovanou. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání s tím, že má naléhavý právní zájem na
určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými, neboť druhý
žalovaný dluží žalobci včetně příslušenství pohledávek a nákladů řízení celkem
částku 4.070.023,10 Kč a s ohledem na neexistenci jiného majetku žalovaného
může se žalobce domáhat uspokojení pohledávky pouze výkonem rozhodnutí prodejem
předmětných nemovitostí. Výkony rozhodnutí prodejem ideální poloviny
předmětných nemovitostí vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. E
1235/97 a E 1326/97 byly nařízeny, ale dosud nebyly provedeny. V případě
úspěchu žalobce by došlo k rozšíření výkonu rozhodnutí na celé nemovitosti a
naděje na jeho uspokojení by byly vyšší. Dále poukázal na to, že pouhý záměr
druhého žalovaného vybudovat v domě provozní prostory pro obchodní, stravovací,
případně ubytovací služby a takto je užívat k podnikání, nestačí k prokázání,
že nemovitosti sloužily k výkonu povolání jen druhého žalovaného, neboť druhý
žalovaný nikdy neměl odpovídající živnostenské oprávnění. S ohledem na výpovědi
první žalované před soudy obou stupňů předmětné nemovitosti byly koupeny nejen
za účelem podnikání, ale též za účelem bydlení žalovaných. Rekonstrukce bytové
jednotky žalovaných probíhala ještě před uzavřením darovací smlouvy a byla
financována ze společných prostředků žalovaných. Označení druhého žalovaného v
záhlaví kupní smlouvy vyjadřovalo jen záměr využívat předmětnou nemovitost mimo
jiné k podnikání. Jak vyplynulo z dokazování, po rekonstrukci domu byl dům
využíván k bydlení žalovaných, nikoli k podnikání podle kupní smlouvy. Proto
nemovitosti nenabyl druhý žalovaný do svého výlučného vlastnictví, ale staly se
součástí bezpodílového spoluvlastnictví žalovaných, nyní společného jmění, a
nemohly být platně darovány druhým žalovaným první žalované.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas a že je
přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a
dospěl k závěru, že dovolání není v podstatné části opodstatněné.
Dovolatelé nenamítají, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst.
1 o. s. ř. nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. a/ a b/ o. s. ř.), a
ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Proto
odvolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolacích námitek
uplatněných dovolateli.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na
zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů
se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně
použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil,
popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo
je či není (určovací žaloby), je skutečnost, že účastníci jsou věcně
legitimováni a že žalobce má na určení naléhavý právní zájem.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem ve vztahu k otázce naléhavého
právního zájmu na určení vlastnictví k nemovitostem, jež byly předmětem
darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 1. ledna 1995, nelze nic
vytknout. Naléhavý právní zájem na takové určovací žalobě odvolací soud
posoudil v souladu s ustálenou soudní judikaturou, takže dovolací soud neměl
důvod odchýlit se od závěru odvolacího soudu. Dovolací soud však nesdílí názor
odvolacího soudu, že naléhavý právní zájem je dán také na určení neplatnosti
označené darovací smlouvy. Právní otázka platnosti darovací smlouvy má ve
vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví) povahu předběžné
otázky. Lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu,
jak to ostatně žalobce učinil, není dán naléhavý právní zájem na určení této
předběžné otázky (srov. rozhodnutí uveřejněné v Soudních rozhledech pod číslem
5, ročník 1996). Rozsudek odvolacího soudu v tomto směru spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.).
I když naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy ze
dne 1. ledna 1995 není dán, je přesto třeba se otázkou platnosti této smlouvy
zabývat, neboť má-li být rozhodnuto, zda nemovitosti, jež byly předmětem této
smlouvy, patří do společného jmění žalovaných či nikoli, jde o otázku
předběžnou.
Darování mezi manžely je přípustné jen za předpokladu, že jeden manžel
obdaruje druhého ze svého výlučného - samostatného (odděleného) vlastnictví.
Věc, která patří do společného jmění manželů (před l. srpnem 1998 podle § 143
obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. do
bezpodílového spoluvlastnictví manželů), nemůže být jedním manželem darována
druhému. Taková darovací smlouva by znamenala obcházení kogentních ustanovení
občanského zákoníku o rozsahu společného jmění manželů (dříve bezpodílového
spoluvlastnictví) a za tohoto stavu by ji nebylo možno hodnotit jinak než jako
neplatnou podle § 39 obč. zák.
Nemovitosti, jež byly předmětem darovací smlouvy ze dne 1. ledna 1995,
nabyl žalovaný za trvání manželství žalovaných na základě kupní smlouvy ze dne
6. dubna 1994. S ohledem na výše uvedené předpokladem platnosti zmíněné
darovací smlouvy je, že tyto nemovitosti nabyl do svého výlučného osobního
vlastnictví.
Podle § 143 obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č.
91/1998 Sb. v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být
předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství,
s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své
povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů, a věcí
vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl
vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc
vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že do bezpodílového spoluvlastnictví
nepatří rovněž věci, které podle své povahy slouží výkonu povolání jen jednoho
z manželů. Aby věc byla z tohoto důvodu vyloučena z bezpodílového
spoluvlastnictví manželů, musí splňovat podmínku, že jde o věc, která má a
může sloužit výlučně výkonu povolání jen jednoho z manželů a která zároveň (po
jejím pořízení k tomuto účelu) skutečně slouží výlučně jen jednomu z manželů.
Pokud věc může sloužit i druhému z manželů k výkonu jeho povolání (resp. oběma
manželům současně), popřípadě i k jinému účelu než k výkonu povolání,
nepřichází v úvahu vyloučení takové věci z bezpodílového spoluvlastnictví
manželů, zvláště, když také takovému jinému účelu začala sloužit. V daném
případě, bez ohledu na to, zda předmětné nemovitosti měly sloužit nebo skutečně
již sloužily toliko výkonu povolání žalovaného, avšak s ohledem na jejich
povahu, mohly sloužit k podnikání i žalované nebo i jinému „společnému\" účelu,
např. bydlení žalovaných, jak se ostatně následně stalo, nelze dospět k jinému
závěru, než že nemovitosti nabyté žalovaným kupní smlouvou ze dne 6. dubna 1994
se staly předmětem bezpodílového spoluvlastnictví žalovaných a jako takové
nemohly být předmětem platné darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými jako
manžely. Pokud došlo dne 1. ledna 1995 mezi žalovanými k uzavření darovací
smlouvy ohledně darování jedné poloviny nemovitostí patřících do jejich
bezpodílového spoluvlastnictví, jedná se s ohledem na výše uvedené o smlouvu
podle § 39 obč. zák. neplatnou a tudíž nemovitosti, jež byly předmětem této
smlouvy, jsou ve společném jmění žalovaných.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení otázky naléhavého právního
zájmu na určení neplatnosti označené darovací smlouvy odvolacím soudem nebylo
správné, proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, pokud jím bylo určeno,
že darovací smlouva ze dne l. ledna 1995, uzavřená mezi žalovanými, je
neplatná, jakož i ve výroku o nákladech řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve zbývající části bylo právní posouzení
věci odvolacím soudem správné, proto dovolací soud dovolání zamítl (§ 243b
odst. 1 a 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne
soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek.
V Brně dne l6. listopadu 2000
JUDr. František B a l á k ,v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková