22 Cdo 2482/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala
Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. Ž., zastoupeného JUDr. Janou Kudrnovou,
Ph.D., advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 3, proti žalované E. Ž.,
zastoupené Mgr. Ing. Gabrielou Milotovou, advokátkou se sídlem v Ostravě,
Přemyslovců 13, o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.
58 C 119/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 8. ledna 2008, č. j. 56 Co 202/2007-127, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
6.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing.
Gabriely Milotové.
Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8.
prosince 2006, č. j. 58 C 119/2005-93, pod bodem I. výroku uložil žalované, aby
žalobci vydala blíže označené věci movité. Pod bodem II. zamítl žalobu, aby
soud uložil žalované povinnost vydat žalobci 1 stůl a 4 židle, 1 plynový kotel
KK 18 a set Ariston, typ F 41 + PH 86, kód 8007842156492 (1 plynový vařič + 1
elektrická trouba). Pod body III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že účastníci uzavřeli 14. 6.
2003 manželství. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z 8. 6. 2005, sp. zn. 35 C
129/2005, který nabyl právní moci 16. 6. 2005, bylo zúženo společné jmění
účastníků až na věci, které tvoří obvyklé vybavení domácnosti. Dne 6. 9. 2001
byl zakoupen vestavěný set Ariston F 41 + PH 86, kdy prodejní doklad byl
vystaven na jméno E. S. a rovněž výdajový pokladní doklad č. 9 na úhradu
faktury č. 007270 byl vystaven na žalovanou. Dne 24. 12. 2001 žalovaná koupila
stůl a 4 židle u společnosti IKEA, kdy část finančních prostředků na zaplacení
těchto věcí si půjčila od žalobce. Kotel KK 18 byl zakoupen 20. 9. 2001
společností IMPEKTA 3000 Ostrava, spol. s r. o. a dne 20. 10. 2005 byl darován
žalobci. Tímto kotlem byl nahrazen kotel v bytě, v němž účastníci bydleli a
nyní v něm bydlí žalovaná. Slouží k ohřevu vody a vytápění bytu. Vlastníky bytu
jsou manželé K. Soud prvního stupně zamítl žalobu na vydání označených věcí z
důvodů, že žalobce neprokázal, že je vlastníkem stolu a 4 židlí a setu Ariston
a že k vydání kotle žalovaná není pasivně legitimována, neboť ten se stal
součástí bytu, jehož vlastníky jsou manželé Kounovští.
Krajský soud v Ostravě jako soud dovolací k odvolání žalobce rozsudkem
ze dne 8. ledna 2008, č. j. 56 Co 202/2007-127, rozsudek soudu prvního stupně v
napadené části, tj. vyjma výroku pod bodem I., potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního
stupně. Dodal, že jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby o vydání věci podle §
126 odst. 1 občanského zákoníku (dále obč. zák.) je skutečnost, že žalobce má k
věci právo ji vlastnit. Žalobce má proto v řízení procesní povinnost tvrdit a
prokázat takové skutečnosti, z nichž je zřejmá existence jeho vlastnického
práva k označeným věcem. Žalobce v daném případě neprokázal, že je vlastníkem
stolu a 4 židlí setu Ariston. Z hlediska § 126 odst. 1 obč. zák. nepřednesl ani
dostatečné konkrétní a úplná skutková tvrzení. Kotel jako součást bytu ve
vlastnické třetí osoby není samostatnou věcí a nemůže být předmětem
občanskoprávních vztahů. Okolnost, že kotel lze v bytě nahradit kotlem jiným,
není z hlediska úvahy o charakteru kotle jako součástí bytu či samostatné věci
(§ 120 odst. 1 obč. zák.) právně významná. Je vyloučeno, aby žalovaná jako
osoba odlišná od vlastníka bytu mohla bez jeho souhlasu s kotlem nakládat,
případně jej vydat žalobci.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí
odvolacího soudu spatřuje v řešení otázky, „zda plynový kotel lze právně
kvalifikovat jako součást bytu … či jde o samostatnou věc“, a otázky, „jakým
způsobem je možné prokázat, že žalobce je vlastníkem stolu se 4 židlemi a
sestavy plynového vařiče a elektrické trouby“. Nesouhlasí se závěrem soudů, že
kotel je součástí bytu. Podle žalobce by se mohlo jednat maximálně o
příslušenství k věci hlavní, ale nebyla by zde splněna podmínka stejného
vlastnického režimu obou věcí. Byt a kotel jsou dvě samostatné věci. Vlastnické
právo žalobce ke stolu, židlím a setu Ariston vyplynulo zejména z výpisů z účtu
žalobce, z nichž jsou zřejmé výběry finančních částek ve dnech provádění
nákupu, navíc nebyla předložena faktura o nákupu setu Ariston, na níž by byla
žalovaná uvedena jako kupující. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto. Podle
žalované rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím zásadního právního
významu. Námitky vznesené v dovolání žalovaná považuje za neopodstatněné.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto projednal a
rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely
provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že
je přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3
občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v rozsahu uplatněných dovolacích
důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolání ve vztahu k (nezabudovaným) věcem není přípustné. Otázka formulovaná
dovolatelem v tomto směru je příliš obecná a její řešení nemůže činit z
rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu.
Dovolání ve vztahu k plynovému kotli lze s určitou tolerancí považovat za
přípustné, neboť uvedená otázka dosud nebyla dovolacímu soudu nastolena a není
jasné, zda jím byla v minulosti výslovně řešena, přestože odpověď na ni se zdá
být jasnou, byť přímo z textu zákona nevyplývá.
Podle § 120 odst. 1 obč. zák. součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy
náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
Zařízení sloužící vytápění obytných místností jsou nezbytnou součástí obytných
domů – k tomu srov. § 11 odst. 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických
požadavcích na stavby. Obytné místnosti tedy musí být vybaveny zařízením
zajišťujícím dostatečné vytápění s možností regulace tepla. Mezi tato zařízení
patří samozřejmě kotle, přičemž plynové a elektrické jsou napojeny na
zabudované rozvody plynu nebo elektřiny. Jejich odstraněním z domu bez jejich
náhrady jiným zdrojem vytápění se z hlediska dlouhodobého (celoročního) užívání
znemožňuje užívání bytů a znehodnocuje stavba sama - významně klesá její užitná
hodnota i její cena. Z uvedených skutečnosti je pak zřejmé, že zabudovaný (na
rozvod plynu připojený) kotel je v zásadě součástí stavby ve smyslu § 120 odst.
1 obč. zák.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně,
když uvedl, že kotel není samostatnou věcí, je součástí bytu a nemůže být
předmětem občanskoprávních vztahů.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly
v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Z obsahu spisu
nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. dovolání
žalobce zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce nebyl
úspěšný a žalované vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátkou (§
243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady
vzniklé žalované představují odměnu advokátky za její zastoupení, která činí
podle § 3 odst. 1, bodu 4 (z částek 16.000,- Kč, 6.000,- Kč a 4.000,- Kč,
celkem 26.000,- Kč), § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč
podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a
celkem tedy činí náklady řízení 6.160,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění
vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná
podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr.
František Balák, v. r.
předseda senátu