22 Cdo 2525/2021-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně TD SERVIS spol. s. r. o., IČO 60470364, se sídlem v Praze 10, Řepčická 773/14, zastoupené Mgr. Sylvou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, proti žalovaným 1) J. V., narozenému XY, bytem XY, 2) J. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. et Mgr. Vítem Bavorem, advokátem se sídlem v Praze 1, Novomlýnská 1238/3, o zaplacení 431 389,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 29/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 62 Co 403/2020-209, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 12. 2021, č. j. 62 Co 403/2020-237, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 1 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 6. 2020, č. j. 22 C 29/2010-184, výrokem I zamítl žalobu na zaplacení 431 389,- Kč a výroky II a III rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 2. 2021, č. j. 62 Co 403/2020-209, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 12. 2021, č. j. 62 Co 403/2020-237, výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II, výrokem II změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá – bez bližší konkretizace - o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Podle dovolatelky závisí rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení šesti v dovolání uvedených otázek; k nim však nijak nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o.
s. ř.) odkazuje. Dovolání není projednatelné. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o.
s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu.
Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví § 241a odst. 2 o. s. ř.). Teprve řádné vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda důvod přípustnosti je opravdu dán, a v kladném případě přezkoumal důvodnost dovolání (k tomu viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou). Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části) – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.
11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013. Ačkoliv dovolatelka označuje celkem šest otázek, které podle ní mají založit přípustnost dovolání, ani jedna z nich, resp. jejich odůvodnění, nenaplňuje podmínky dané § 237 o. s. ř.; Dovolatelka nijak nekonkretizuje důvody přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., jen cituje znění tohoto ustanovení. Obsah dovolání tak sestává převážně z výhrad směřujících zejména proti dokazování a procesnímu postupu odvolacího soudu, kritice hodnocení důkazů a polemice s procesními postupy nalézacích soudů.
Dovolatelka sice vznáší řadu námitek, nicméně žádná z nich nekoresponduje s podmínkami stanovenými pro přípustné dovolání. Ani z obsahu dovolání se nepodává důvod přípustnosti dovolání. Dovolatelka výslovně uvedla, že napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, tedy i ve výrocích, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; takové dovolání je však podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustné. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.