22 Cdo 2531/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobců: a) M. C., b) P. C., c) J. R., a d) H. R., všech zastoupených
advokátkou, proti žalovaným 1) J. M., a 2) M. M., zastoupeným advokátem, o
určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Třebíči
pod sp. zn. 5 C 913/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 27. dubna 2005, č. j. 12 Co 851/2004-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Žalobci se domáhali, aby soud určil, že jsou vlastníky níže uvedených pozemků,
které v roce 1991 koupili od Z. H.; změna vlastnictví však nebyla vyznačena v
evidenci nemovitostí. Právní nástupkyně prodávajícího A. H. v roce 2000 tytéž
pozemkové parcely pod původním označením a v původních výměrách prodala
žalovaným, v jejichž prospěch katastrální úřad povolil vklad vlastnictví do
katastru nemovitostí.
Okresní soud v Třebíči (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6.
prosince 2001, č. j. 5 C 913/2000-49, výrokem pod bodem I. určil, „že manželé
M. a P. C. jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku označeného jako
pozemková parcela č. 79/5 zahrada o výměře 470 m² v obci a k. ú. J., jenž
vznikl na základě geometrického plánu vyhotoveného s. p. G. B., provoz T., ze
dne 17. 9. 1991, č. zakázky 106-154/91 oddělením z části parcel č. 79/1 a 79/3
v obci a k. ú. J.“. Výrokem pod bodem II. určil, „že manželé J. a H. R. jsou
vlastníky ve společném jmění manželů pozemku označeného jako pozemková parcela
č. 79/4 zahrada o výměře 109 m² v obci a k. ú. J., jenž vznikl na základě
geometrického plánu vyhotoveného s. p. G. B., provoz T. ze dne 17. 9. 1991, č.
zakázky 106-154/91 oddělením z části parcel č. 79/1 a 79/3 v obci a k. ú. J.“.
Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní
smlouva uzavřená mezi A. H. a žalovanými je v části týkající se sporných
pozemků absolutně neplatná, neboť jmenovaná převedla na kupující pozemky, které
nevlastnila. Nepřisvědčil námitce žalovaných, že kupní smlouva, uzavřená mezi
Z. H. a žalobci, je neplatná pro neurčitost.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací, rozhodující k odvolání
žalovaných, rozsudkem ze dne 4. června 2003, č. j. 12 Co 95/2002-63, změnil
rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II. tak, že žalobu
zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu
prvního stupně, konstatoval však, že kupní smlouva, uzavřená mezi Z. H. a
žalobci, o kterou žalobci opírají své vlastnické právo, je neplatná pro
neurčitost. V této souvislosti odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn.
Cpj 312/85, publikované pod č. 28/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, které klade požadavek, aby v případě, že předmětem dispozice není
pozemek, který je vyznačen na pozemkové mapě a opatřen parcelním číslem, ale
pouze jeho část uvedené požadavky nesplňující, bylo oddělení části dosavadního
pozemku a vytvoření samostatné parcely provedeno geometrickým plánem, který
musí být součásti listiny obsahující úkon týkající se převodu reálného dílu
dosavadního pozemku jako samostatné věci. V posuzované věci je předmět převodu
odkazem na geometrický plán specifikován, ve smlouvě ale není vyjádřena vůle
účastníků tento geometrický plán učinit součástí právního úkonu. Rovněž není
naplněn požadavek, aby byl geometrický plán pevně a neoddělitelně spojen s
listinou obsahující právní úkon. Předmětná kupní smlouva je tak absolutně
neplatná ve smyslu § 37 ObčZ.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) k dovolání žalobců
a) a c) rozsudkem ze dne 16. listopadu 2004, č. j. 22 Cdo 356/2004-82, zrušil
rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Konstatoval, že pokud byla nemovitost ve smlouvě označena podle geometrického
plánu a na tento plán smlouva odkazuje, bylo třeba učinit závěr, že účastníci
hodlali tento plán učinit částí smlouvy. Jestliže byl geometrický plán přiložen
ke smlouvě, smlouva byla registrována a z obsahu k ní připojeného a státnímu
notářství předloženého geometrického plánu je objektivně jasné, jaká nemovitost
se převádí, není smlouva o jejím převodu neplatná pro neurčitost.
Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 27. dubna 2005, č. j. 12 Co
851/2004-96 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a
II., „s tím, že jeho nedílnou součásti je geometrický plán vyhotovený G., s. p.
B., ze dne 19. 9. 1991, číslo zakázky plánu 106-154/91“, a rozhodl o nákladech
řízení. Vyšel přitom z právního názoru dovolacího soudu, vysloveného ve
zmíněném rozhodnutí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož
přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále
„OSŘ“) a odůvodňují je odkazem na § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Jsou nadále
přesvědčeni, že předmětná kupní smlouva je pro neurčitost neplatná a odkazují
na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 312/85. Namítají, že kupní smlouva
nesplňuje požadavky § 6 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí a
§ 6 a § 8 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci
nemovitostí, neboť v jejím článku II. nejsou prodávané nemovitosti
identifikovány ani obcí, ani katastrálním územím. Projev vůle je neurčitý, když
převáděné pozemky jsou sice charakterizovány odkazem na geometrický plán, který
je ale identifikován toliko číslem zakázky bez uvedení vyhotovitele a aniž by
bylo zřejmé, jaké části z předmětných pozemků se oddělují a pak slučují do
nových parcel. Převáděné pozemky pak nejsou specifikovány podle katastrálního
území, když tento nedostatek nelze nahradit odkazem na list vlastnictví.
Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu
vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným
účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1
písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem
(§ 237 odst. 3 OSŘ). Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu
neřeší.
Odvolací soud rozhodl ve věci zcela v souladu s právním názorem dovolacího
soudu, vysloveným v rozsudku ze dne 16. listopadu 2004, č. j. 22 Cdo
356/2004-82; nešlo tedy o právní otázky v judikatuře dosud neřešené,
rozhodované rozdílně (šlo tu o posouzení konkrétní situace, kterou nelze v
obecném stanovisku zcela zachytit) nebo řešené odvolacím soudem v rozporu s
hmotným právem. Lze ještě dodat, že podle rozhodnutí Ústavního soudu České
republiky sp. zn. I. ÚS 625/03, publikovaného v ASPI pod č. 32289 (JUD), se
kterým se dovolací soud ztotožňuje, platí: Základním principem výkladu smluv
je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým
výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle
jiného ustanovení OSŘ, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a §
218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatelé s ohledem
na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobcům v
dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu