22 Cdo 2631/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobkyně H. E., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. P.,
zastoupenému advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k
nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 9 C 1283/2000, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna
2005, č. j. 22 Co 249/2004-151, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, č. j. 22 Co
249/2004-151, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Benešově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
17. prosince 2003, č. j. 9 C 1283/2000-98, pod bodem I. výroku zrušil podílové
spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu v B.
na LV č. 101 pro okres B., obec O. a kat. území O. u V., a to k zemědělské
usedlosti č. p. 3 na stavební parc. č. 7, ke stavební parc. č. 7 a pozemkům
parcelních čísel 21, 23, 24/1, 24/2, 24/8, 24/9, 915, 949, 958, 974, 1002, 1006
a 1011/1. Pod bodem II. do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal označenou
zemědělskou usedlost č. p. 3 se součástmi a příslušenstvím tvořeným stodolou,
chlévem, řezáčem, chlívky, hospodářskou komorou, kolnou, dvěmi studnami a
venkovními úpravami a dále pozemky parcelních čísel 7, 21, 23, 1011/1 s
ovocnými dřevinami a užitkovými stromy. Pod bodem III. do výlučného vlastnictví
žalovaného přikázal blíže označené pozemky parcelních čísel 24/1, 24/2, 24/8,
24/9, 915, 949, 958, 974, 1002 a 1006 s trvalými lesními porosty. Pod bodem IV.
žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila na vypořádání podílového
spoluvlastnictví částku 217 012,50 Kč. Pod body V. až VI. rozhodl o náhradě
nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými
spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý z nich v rozsahu ideální
poloviny. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví. S jeho zrušením a vypořádáním soudem žalovaný vyslovil
souhlas. Účastníci učinili nesporným, že zemědělská usedlost č. p. 3 je stavbou
reálně nedělitelnou. Od února 1997 ji užívá žalobkyně, která jí má v úmyslu
užívat i nadále. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě jsou
předpoklady pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142
odst. 1 ObčZ dány. Podílové spoluvlastnictví vypořádal tak, že do výlučného
vlastnictví žalobkyně přikázal zemědělskou usedlost č. p. 3 se všemi jejími
součástmi a příslušenstvím a stavební parc. č. 7, na níž se zemědělská usedlost
nachází, a dále pozemky parcelních čísel 21, 23 a 1011/1, které tvoří jeden
funkční celek. S ohledem na to, že podíly obou účastníků jsou stejné a žalovaný
má zájem ostatní předmětné pozemky užívat, do výlučného vlastnictví žalovaného
přikázal pozemky parcelních čísel 24/1, 24/2, 24/8, 24/9, 915, 949, 958, 974 a
1006 včetně trvalých lesních porostů. Takové rozdělení nemovitostí mezi
účastníky považoval soud prvního stupně za účelné z hlediska jejich dalšího
využití účastníky. Při stanovení přiměřené náhrady, kterou uložil zaplatit
žalobkyni žalovanému, vycházel ze znaleckého posudku J. H. Pokud žalobkyně
požadovala, aby při vypořádání bylo přihlédnuto k částkám, které investovala do
nemovitostí, soud prvního stupně vzal z její výpovědi za prokázané, že v letech
1993-2003 veškerou údržbu a opravy nemovitostí prováděla na základě svého
rozhodnutí, jiné investice než na nezbytné opravy a údržbu nevynaložila, a
dovodil, že nebyla-li žalovanému dána možnost vyjádřit se k zamýšleným
investicím žalobkyní, jde z hlediska hospodaření se společnou věcí o neplatné
právní úkony. Případný nárok žalobkyně proti žalovanému na vydání bezdůvodného
obohacení je samostatným nárokem, který je bez právního významu pro rozhodnutí
o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť žalobkyně takový
návrh v tomto řízení neuplatnila.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem
ze dne 26. dubna 2005, č. j. 22 Co 249/2004-151, pod bodem I. výroku změnil
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod body II. až IV. tak, že do
výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal „nemovitosti zapsané u Katastrálního
úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště Benešov, na LV č. 101 pro okres B.,
obec O. a katastrální území O. u V., a to zemědělská usedlost č. p. 3 na st. p.
č. 7 se součástmi a příslušenstvím tvořeným stodolou, chlévem, řezáčem,
chlívky, hospodářskou komorou, kolnou, studnou a venkovními úpravami“ a dále
pozemky parcelních čísel 7 – zastavěná plocha a nádvoří, 21 – zahrada, 23 –
trvalý travní porost a 1011/1 – ostatní plocha, s ovocnými dřevinami, okrasnými
dřevinami a lesním porostem. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal
nemovitosti zapsané tamtéž, a to pozemky parcelních čísel 24/1 – orná půda,
24/2 – zahrada, 24/8 – orná půda se studnou, 24/9 – orná půda, 915, 949, 958,
974, 1002 a 1006 – lesní pozemky, s ovocnými a okrasnými dřevinami a lesním
porostem. Žalobkyni uložil, aby žalovanému na vypořádání zaplatila 215 168,80
Kč. Ve výroku pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Pod body II.
až VII. rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud při rozhodování vycházel ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil znaleckým posudkem Ing.
J. B. o cenách trvalých porostů na pozemcích parcelních čísel 21, 23, 24/1,
24/2, 24/8, 24/9 a 1011/1. Rozsudek soudu prvního stupně změnil s ohledem na
upřesnění druhu porostu na tom kterém pozemku a skutečnost, že jedna ze studní
se nachází na pozemku přikázaném žalovanému. Dále provedl přepočet cen pozemků
parcelních čísel 7, 21, 23 a 1011/1 tak, aby cena odpovídala jejich správným
výměrám, což se odrazilo v částce, kterou je žalobkyně povinna zaplatit
žalovanému na vypořádání. Pokud jde o rozdělení nemovitostí mezi účastníky,
ztotožnil se s rozhodnutím soudu prvního stupně. Dodal, že žalobkyni byla
přikázána zemědělská usedlost s veškerým příslušenstvím a součástmi, stavební
parc. č. 7, na níž usedlost stojí, a pozemky sousedící s touto usedlostí, takže
nemovitosti lze užívat jako funkční celek, žalovanému pak s ohledem „na
preferenci reálného rozdělení podílového spoluvlastnictví“ a velikost podílů
byly přikázány ostatní pozemky.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že jí byly
přikázány jenom pozemky uvedené ve výroku rozhodnutí a všechny ostatní byly
přikázány žalovanému. Namítá, že žalovaný bydlí v S. Ú. a do O. u V. dojíždí
pouze příležitostně a o pozemky se nijak nestará. Podle názoru žalobkyně má o
pozemky spíše zájem otec žalovaného než žalovaný sám. Poukazuje na to, že
sporné pozemky leží bezprostředně vedle nemovitosti č. p. 3 na stavební parc.
č. 7, v níž bydlí, na pozemcích parc. č. 24/8 a parc. č. 24/9 vysázela ovocné
stromy, na což obdržela státní dotaci, o kterou sama požádala. Nemůže souhlasit
s tím, že všechny lesní pozemky byly přikázány žalovanému, neboť les je pro
zemědělskou usedlost potřebný k opravám a údržbě nemovitosti i jako palivo. Na
lesních pozemcích zajistila vlastní prací a najatou mechanizací čištění a
úklid. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že rozdělení pozemků
neodpovídá skutkovým zjištěním a její péči o pozemky. Podle názoru žalobkyně je
možné a spravedlivé všechny pozemky přikázat do jejího vlastnictví. Uvedla, že
by přicházelo v úvahu, aby žalovanému byly přikázány pozemky parcelních čísel
29/4, 974, 1002 a 1006, jak již dříve navrhovala, ale žalovaný s takovým
návrhem nesouhlasil. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval
dovoláním z hlediska jeho přípustnosti a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně
by mohlo být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, jestliže by
dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. O
rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se
jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané
konkrétní věci.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť
dovolací soud v dané věci při vypořádávání se s námitkami vznesenými
dovolatelkou dospívá k určitému zobecňujícímu právnímu názoru, jež může být
přínosným pro řešení řady sporů obdobného druhu.
Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v části, v níž je
dovolání přípustné, podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ v rozsahu dovolatelkou
uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se
jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít,
nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že
ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle § 142 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ) nedojde-li k
dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého
spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému využití
věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou
náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc
mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud
její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.
V nalézacím řízení byla žalobkyni, v souladu s kriterii zákona pro
zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přikázána reálně nedělitelná
obytná část zemědělské usedlosti včetně jejích součástí a příslušenství a s ní
související pozemky, které s ní tvoří funkční celek, popř. k nim umožňují
přístup. Pokud jde o další společné nemovitosti – pozemky, je jejich rozdělení
mezi účastníky odůvodněno jen povšechně. Implicitně lze usuzovat, že oba soudy
vycházely z toho, že dostalo-li se žalobkyni zemědělské usedlosti, jakožto
nejpodstatnějšího a předmětu sporu s vyšší cenou, než je cena ostatních
nemovitostí v jejich souhrnu, je namístě zbývající nemovitosti přikázat
žalovanému. Odvolací soud v tomto směru dokonce a poněkud nepřesně hovoří o
preferenci reálného rozdělení. Reálným rozdělením se ovšem v řízení o zrušení a
vypořádání podílového spoluvlastnictví rozumí reálné rozdělení jedné určité
zpravidla nemovité věci v součinnosti se znalcem a při nezbytné existenci
oddělovacího geometrického plánu. Reálným rozdělením není, jestliže se více
samostatných věcí rozdělí bez dalšího mezi účastníky. Přitom (mají-li strany
sporu o to zájem) nelze v zásadě nic namítat proti takovémuto rozdělení druhově
stejných věcí, kdy každý z účastníků dostane určitou věc a částka stanovená na
vyrovnání pak není vysoká. Jde-li však o vypořádání druhově rozmanitých věcí (v
daném případě více nemovitostí – pozemků s jejich různým účelovým využitím),
nemůže být na jejich rozdělení tento princip vypořádávání mechanicky přenášen.
Ostatně záleží na účastnících, které ze všech společných věcí učiní předmětem
řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a které nikoli. Podle
názoru dovolacího soudu v případech jako je tento, kdy předmětem vypořádání je,
zjednodušeně vymezeno, jediná zemědělská usedlost a s ní dále sousedící pozemky
(parc. č. 24/8, 24/2 a 24/1) a nesouvisející pozemek parc. č. 24/9 a lesy a kdy
lze předpokládat i opravdový zájem stran na přikázání a účelném využití dalších
pozemků, pak při solventnosti účastníka, jemuž byla přikázána zemědělská
usedlost, je na místě, aby druhově obdobné skupiny věcí (polnosti a lesy) byly
mezi účastníky rozděleny tak, aby každý z nich mohl nadále užívat a vlastnit
část (některé) z těchto účelově rozdílně určených skupin pozemků. Pak ovšem
nebylo správné, že žalobkyni nebyl přikázán např. žádný z lesních pozemků. K
tomu je však nutno zdůraznit, že ani při rozdělení předmětných pozemků podle
představy dovolacího soudu nelze pominout dosud neřešenou otázku hospodářské
účelnosti takového rozdělení.
Z výše uvedeného pak vyplývá, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení
§ 142odst. 1 ObčZ, resp. - ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné
právní závěry –. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek
odvolacího soudu zrušit v celém rozsahu a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu
řízení (§ 242 odst. 2 písm. b) a d) a § 243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. prosince 2005
JUDr. František Balák, v.r.
předseda senátu