22 Cdo 2669/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce J. M., zastoupeného advokátem, proti žalované M. S., zastoupené
advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u
Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 3 C 31/95, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. dubna 2000, čj. 10 Co 868/99-212,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Rokycanech (dále "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne
14. dubna 1999, čj. 3 C 31/95-157, pod bodem I. výroku zrušil podílové
spoluvlastnictví účastníků k rodinnému domu čp. 85 s vedlejšímu stavbami -
zděnou kolnou, studnou, venkovními úpravami, tj. přípojkou vody, domácí
vodárnou, přípojkou kanalizace, žumpou, zpevněnými plochami, opěrnou zdí,
venkovními schody, plotem, plotovými vraty a vrátky, to vše na stavební parcele
č. 130 v obci a kat. úz. T., zapsané na listu vlastnictví č. 18 u Katastrálního
úřadu v R. Pod bodem II. výroku tyto nemovitosti přikázal do vlastnictví
žalované a pod bodem III. žalované uložil, aby zaplatila žalobci na vyrovnání
jeho podílu částku 268.500,- Kč. Pod body IV. až VI. rozhodl o náhradě nákladů
řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně po zjištění existence
spoluvlastnictví účastníků k označeným nemovitostem s tím, že podíly
spoluvlastníků jsou stejné, přikázal je do vlastnictví žalované. Při vypořádání
vycházel z tržní ceny domu (bez pozemku) stanovené znalcem ve výši 537.000,-
Kč, z níž přiměřená náhrada žalobci činí 268.500,- Kč.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání obou účastníků shora
označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II.,
IV., V. a VI., ve výroku III. jej změnil tak, že žalované uložil, aby žalobci
zaplatila na vyrovnání jeho podílu částku 238.058,50 Kč. Dále rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně
došlo ke změně cenového předpisu o cenách nemovitostí, provedené vyhláškou č.
127/1999 Sb., odvolací soud doplnil dokazování novým znaleckým posudkem Ing.
K., z něhož zjistil, že tržní cena nemovitostí činí 512.879,- Kč včetně ceny
trvalých porostů, tvořících součást pozemku ve vlastnictví žalované, ve výši
36.762,- Kč. Po odpočtu částky připadající na trvalé porosty uložil žalované
zaplatit polovinu zbývající částky, tj. 238.058,50 Kč. Jinak se ztotožnil se
skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že od
částky 238.058,50 Kč nebyla odečtena částka 40.000,- Kč, představující cenu
společných věcí, které si žalobce odvezl. Z obsahu dovolání vyplývá, že se jím
domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou,
řádně zastoupenou, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Podle § 236
odst. 1 o. s. ř. totiž platí, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté ( Přechodná a závěrečná
ustanovení ) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních
předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li
napadené rozhodnutí vydáno dne 13. dubna 2000, dovolací soud dovolání projednal
a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. ( dále jen "o.s.ř.").
Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu podle
citovaného ustanovení je založena na nesouhlasnosti rozsudku odvolacího soudu s
rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže
okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně,
takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků
odlišná. Rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, jak
rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení.
Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí
odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Podle § 242 odst. 2 písm. d) o. s. ř. dovolací soud není vázán rozsahem
dovolacích návrhů, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob
vypořádání vztahu mezi účastníky.
Dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku
rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z
pohledu ustanovení § 242 odst. 2 písm. d) o. s. ř. jde o spor, v němž určitý
způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. K tomu
srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, publikovaný pod číslem 27 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999.
S ohledem na uvedené neshledal dovolací soud dovolání přípustným,
poněvadž i když je dovoláním napaden měnící výrok rozsudku odvolacího soudu, z
porovnání rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně vyplývá,
že oba soudy co do částky 238.058,50 Kč, představující přiměřenou náhradu z
titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví, posoudily věc shodně. Změna
rozsudku soudu prvního stupně rozsudkem odvolacího soudu se týká pouze rozdílu
mezi částkou 268.500,- Kč určenou soudem prvního stupně a částkou 238.058,50 Kč
stanovenou rozsudkem odvolacího soudu a v tomto rozsahu rozsudek odvolacího
soudu dovoláním není napaden. Pokud tedy odvolací soud uložil žalované zaplatit
žalobci na vypořádání jeho podílu částku 238.058,50 Kč, jde ohledně této částky
o rozsudek potvrzující. Nezbytná podmínka přípustnosti dovolání, rozdílnost
rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně, zde tedy chybí.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu
prvního stupně, je dovolání přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 238
odst. 1 písm. b) o. s. ř. anebo v § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti
rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně,
kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O
takový případ v této věci nejde, neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení
odvolacího soudu.
Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo
usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního
stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že
dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního
významu. To se v dané věci nestalo.
Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné tehdy, nevyhoví-li
odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl
učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením
(vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam. Ani tato situace v řízení nenastala, neboť návrh na připuštění
dovolání nebyl učiněn.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné též tehdy, trpí-
li řízení některou z vad taxativně vyjmenovaných v § 237 odst. 1 o. s . ř. V
dovolání se žalovaná takových vad sama výslovně nedovolává a ani z obsahu spisu
nevyplývá, že by k některé z vad uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř. došlo.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s.
ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci, který
byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5.ledna 2001
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová