Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 2679/2024

ze dne 2024-10-14
ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.2679.2024.1

22 Cdo 2679/2024-67

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Michaelem Pažitným, Ph.D., v právní věci žalobkyně Ekoplanet s. r. o., se sídlem v Ohrazenicích 85, IČO: 25269569, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, proti žalovanému JUDr. Lukáši Jíchovi, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 1294/38, IČO: 04886674, o vydání movitých věcí, in eventum o zaplacení částky 49 489 Kč, a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 20 C 274/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci ze dne 28. 5. 2024, č. j. 69 Co 130/2024 - 41, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3, věta první občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 5. 2024, č. j. 69 Co 130/2024 – 41, potvrdil usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 3. 2024, č. j. 20 C 274/2023-30, jímž byla ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. částečně odmítnuta žaloba, ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala náhrady škody ve formě ušlého zisku v neuvedené výši. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 15. 8. 2024 prostřednictvím datové schránky včasné dovolání (usnesení odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno dne 24.

6. 2024), v němž uvedla, že jeho odůvodnění doplní v přiměřené lhůtě, což se ovšem nestalo. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se s ohledem na obsah dovolání primárně tím, zda má dovolání žalobkyně veškeré náležitosti vyplývající z ustanovení § 241a odst. 2 o.

s. ř. (s přihlédnutím k ustanovení § 237 o. s. ř.), tj. zda nemá vady, a je tudíž věcně projednatelné. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Podle § 241b odst. 3, věta první, o. s.

ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z pohledu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.

dovolání žalobkyně zcela zřejmě postrádá obligatorní náležitost spočívající v řádném vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. (k náležitostem dovolání srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu přístupné na http://www.nsoud.cz, nebo body 38. a 39. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.

11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS – st. 45/16, jež bylo publikováno pod číslem 460/2017 Sb. a je rovněž přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http:/nalus.usoud.cz). Absence této náležitosti dovolání má tak ten důsledek, že původně odstranitelná vada dovolání se marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. stala vadou neodstranitelnou. Dovolatel dovolání o uvedenou náležitosti v zákonem stanovené lhůtě nedoplnil a ani řádným způsobem neuplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 a 3 o.

s. ř.); soud přitom není povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání ho vyzvat - srovnej ustanovení § 243b o. s. ř., podle něhož ustanovení § 43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí). Protože v poměrech projednávané věci v dovolání žalobkyně zcela absentuje vymezení některého z důvodu přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., jakož i uplatnění dovolacího důvodu dle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. (dovolatelka ostatně ponechala podané dovolání v blanketní formě do současné doby), je pro tento nedostatek dovolání vadné a věcně neprojednatelné.

Označená vada dovolání současně brání tomu, aby mohlo být v dovolacím řízení pokračováno. Z důvodů výše vyložených nemohl Nejvyšší soud postupovat jinak, než dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k ustanovení § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítnout. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, část věty před středníkem o.

s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.