Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 272/2001

ze dne 2001-03-01
ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.272.2001.1

22 Cdo 272/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího

Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové, ve věci

žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1/ J. F. a 2/ H. F.,

oběma zastoupeným advokátem, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního

soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 56/95, o dovolání žalovaných proti usnesení

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. srpna 2000, čj. 20 Co 298/99-377, t

a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 30.

srpna 2000, čj. 20 Co 298/99-377, potvrdil usnesení Okresního soudu v Chrudimi

(dále jen "soud prvního stupně") ze dne 15. července 1999, čj. 3 C 56/95-355,

jímž byl zamítnut návrh žalovaných na přerušení řízení podle § 109 odst. 2

písm. c/ občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ").

Proti usnesení odvolacího soudu žalovaní podávají dovolání, aniž by

uvedli o které zákonné ustanovení opírají jeho přípustnost. Uplatňují dovolací

důvody podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ OSŘ ve znění před novelou provedenou

zákonem č. 30/2000 Sb., s tím, že odůvodnění usnesení odvolacího soudu vychází

ze skutečnosti, která dosud nebyla prokázána. Odvolací soud dále pochybil v

závěru, že výsledek souběžného sporu o zrušení podílového spoluvlastnictví a

jeho vypořádání reálným rozdělením nemůže mít vliv na rozhodnutí soudu v dané

věci. Navrhují, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně i soudu

odvolacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů platných

k 31. 12. 2000 (hlava první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb.). Po zjištění, že

dovolání bylo podáno včas oprávněnými a řádně zastoupenými účastníky řízení (§

240 odst. l, § 241 odst. l OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o odvolání přípustné

a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 236 odst. l OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí

odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti usnesení o přerušení řízení je přípustné jen pokud je toto

usnesení, případně řízení mu předcházející, postiženo některou z vad, uvedených

v § 237 odst. 1 OSŘ, které zakládají tzv. zmatečnost rozhodnutí. Takové vady

dovolatelé nenamítali a dovolacím soudem nebyly zjištěny.

Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního

stupně a nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, je dovolání přípustné jen za

naplnění předpokladu uvedeného v ustanovení § 238a odst. l písm. d/ OSŘ, podle

kterého dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a)

změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o

nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o

pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od

soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o

nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a

jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b)

rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí

návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§

208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění

nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, c) rozhodnutí soudu

prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena

orgánu, do jehož pravomoci náleží, d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu

prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, f)

odvolací řízení zastaveno. O žádný z těchto případů se v dané věci nejedná.

Přípustnost není dána ani podle § 239 OSŘ, podle kterého připadá do úvahy jen

založení přípustnosti dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; takovým

rozhodnutím není usnesení o přerušení řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 4, § 218 odst. l písm. c/

OSŘ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalovaní nebyli v

řízení úspěšní a žalobci náklady tohoto řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1.března 2001

JUDr. Jiří S p á č i l CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová